Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Jasně že facka neutiší a hysterák asi ještě prohloubí ne?
Takže chápu, že když to dítě budu ignorovat, zafunguje pud sebezáchovy. No a pak je to i výchova k samostatnosti - dítě to donutí zeptat se na cestu a zazvonit na zvonek.
|
|
|
|
Já jsem taky vždycky nesnášela děti, ale už se na to dívám trochu jinak... Děti za nic nemůžou, to spíš ti jejich rodiče. Já jsem taky na naše nasraná, že mě přivedli na svět, přitom jsem se jich o to neprosila a kvůli nim musím trpět... Já bych stejnou chybu neudělala, nejsem sobecká jako oni. Navíc se mi nelíbí způsob "dělání" dětí, takže u mě ani nehrozí, že bych nějaký dítě někdy měla.
Ale dneska je fakt v módě nesnášet děti... S lidma to jde prostě ke dnu ve všech směrech.
|
|
|
|
No my jsme to taky nedávno probírali, protože teta teď má 4měsíční holčičku, tak jsme řešili ten komplikovaný věk, kdy dítě si lehne v obchodě na podlahu a má hysterák;)
Jsem si právě říkala, že zaručenej způsob, jak se vyhnout pohledům okolí je říct:" Co na mě koukáte? to dítě není moje" a jít dál;D
|
|
|
|
Navajo, co to čtu :( do prdele s nima... jejich problémy a komplexy léta letoucí na tvou hlavu jo? Ještě že už nejsou tvými zákonnými zástupci, to už je minulost, kterou uzavřeš a do budoucna bez nich už bude líp.
|
|
|
|
Navajo: asi jo, ta motivace...ale ty ji můžeš už mít teď. Chceš si najít partnerku? A být šťastný? Tak pro to něco dělej:) Zkus meditovat, pročistíš se a uvolníš se. Zharmonizuješ se.
|
|
|
|
Tady to nemůžeš brát vážně. Kolikrát jsem se sama nad tímhle pozastavila, ale víš jak, na netu je každej hrdina. Věřím, že jsou to jen silácké řeči, které nemohou být myšleny vážně, snad zas takový národ primitivů nejsme.
|
|
|
|
sambo1987 - Mě asi chybí to, co ty jsi našla - motivace. Ty jsi měla pádnej důvod to ze sebe dostat. Píšeš, že máš dítě, takže i partnera a už kvůli němu to za to určitě stálo. Já se jen tak ploužím životem a přežívám ze dne na den. Tohle prostě není o tom si jen tak říct "Fajn, vyspím se a zejtra budu úplně opačnej, než jsem celý léta býval" (samozřejmě s nadsázkou řečeno). Alespoň u mě ne.
|
|
|
|
Nauč se brát Zpovědnici víc s rezervou:).
Jinak já proti malým dětem nic nemám, pokud jsou dobře vychované.
Hysterák může dostat každé batole, ale pokud ho dostává každou chvíli, nebo si každou chvíli vymrčuje, pak je to opravdu chyba ve výchově a mám právo tohle říci i když jsem dítě neměla.
|
|
|
|
Všem, co ti ublížili, odpusť (ale nezapomínej). Každý má svůj důvod, že se tak nějak chová.
Tobě mohou zase další lidé vyčítat, že jsi takový a makový. A většina lidí neví, co za tvým vyzařováním stojí. Chápeš?
A nevyčítej jim to.
|
|
|
|
Navajo: jako bych to psala já, do puntíku. A určitě cítíš, že pak zase přitahuješ další negativa a pak i negativní postoje ostatních lidí k tobě, viď? Tihle lidé, jako my to pak máme na celý život. ALE:
Opravdu se s tím dá něco dělat. Nebraň se svým pocitům, prožij si to jakoby znovu a vyrovnávej se s tím. Vstřebej to. Protože se ti to jinak bude znovu vracet. Mně pomohl fakt, že jsem přemýšlela, proč k tomu došlo. Proč ti rodiče jsou takoví? (u mě máma) Co stojí za jejich chováním? Zkus popřemýšlet, jaké měli dětství, dospívání, jaký měli život. Má to svou příčinu. Jako měla příčinu má máma, tak i tvé rodiče. Mysli takhle a odpusť jim. To jediné pomůže, aby jsi nenosil v sobě tolik nenávisti. Začni se mít rád a koukej do budoucnosti pozitivně. Teď jsi dospělý, teď máš život ve svých rukách, ty s tím můžeš něco udělat. Začni se mít rád, začni se usmívat. Už nejsi v jejich drápech, jsi volný. Začni dělat věci, které tě baví, věnuj se tomu, co máš rád. Začni mít svůj život rád. Když se přistihneš, že jsi zase v negativním oparu (to strašně přitahuje zase to negativní), tak si řekni, je to přece za tebou! A netahej to s sebou celý život dál, shoď to jako batoh. Už nejsi tím malým dítětem, už jsi dospělým člověkem a máš svůj život v moci.
|
|
|
|
sambo1987 - V tom případě jsem se asi zasekl :( Držím v sobě spousty těhlech negativních pocitů a asi to občas ze mě i dost vyzařuje. Buď jsem takovej suchar bez emocí, nebo věčně nasranej, zamračenej člověk, se kterým by ses asi do řeči nedala. Mezi lidma je pro mě láska, cit a jemnost neznámá. Zlomí se to, až když jsem sám, kdy ze mě opadne takovej ten opar a uvědomuju si, co jsem to zas provedl za kravinu. Jako, občas se to hodí, celkem to umím ovlivnit a využít v pravou chvíli, jenže někdy to prostě nejde :( Je to jak takovej přirostlej štít, co se někdy hodí, ale zároveň dovede zesrat jiný věci, protože se ho lidi bojej. A propo, nikomu nestojí za to si tímhle procházet, jen proto, abych mu začal věřit a pustil si ho blíž.
|
|
|
|
Sice sama děti nemám, ale mám dva o hodně mladší sourozence. A můžu ti říct, že takovéhle záchvaty v obchodech by si oni (a ani já) nikdy nedovolili, protože jak začali něco takového zkoušet, tak já rodiče hodně rychle dokázali srovnat do latě. Dneska matinky nechají děti lítat po obchodech, vrážet do lidí a ještě se tváří ublíženě, když se někdo ohradí. To, co roste z mnohých dnešních dětiček, je hrůza a v mnohých případech se tomu jinak než: spratek, opravdu říkat nedá. Zrovna nedávno jsem v autobuse poslouchala rozhovor nějakých cca šesťáků a bylo mi z toho slovníku a chování normálně na zvracení. Když nedokáží rodiče děti vychovat, tak ať si je teda raději vůbec nepořizují.
|
|
|
|
Taky moje máma zkusila...a funguje to. Jen pak může být dítě nedůvěřivé.
|
|
|
|
Napadlo mě, že dobrým postupem na takové často vztekající se děcko by mohlo být jakoby z nepozornosti ho v tom obchoďáku zapomenout, prostě se vytratit, to by pro něj mohl být natolik traumatizující zážitek, že už by si propříště další scény rozmyslelo. Trochu drsnější metoda, ale myslím že docela účinná a bez fyzických trestů.
|
|
|
|
Navajo: máš u mě obdiv, že jsi to nějak přestál.
Celkově na mě působíš tak, že se to na tobě hodně podepsalo. Že nevěříš lidem a tak. Já jsem mělo doma také kruto, (spíše psychické týrání) a byla jsem také nedůvěřivá, občas zamračená, smutná, furt jsem se držela někde pozadu, uzavřená.
A vím moc dobře, jaká je to potuba, když tě trestají před lidmi:( Upřimně ti řeknu, že jsem následky měla a dávala jsem se dokupy z toho ještě v dospělosti. Naprosto ti rozumím, lepší je svěřit se zde, než kolikrát blízkému člověku.
Je na nás hodně práce, vyrovnat se, být zase pozitivní a nepřenášet to časem na své děti.
Jsem ráda, že mám dítě až nyní, protože se přiznám, že jsem se před několika lety neuvědomila a byla kolikrát dost ostrá i na svého koně. Bylo mi ho pak líto, protože s ním byli potíže a já prostě vzala bič a seřezala ho. Dodnes toho lituji, on se mě pak totiž bál. Naštěstí jsem si to uvědomila včas a jinak se chovala. Vycházím s ním v pohodě a když náhodou něco vymýšlí, stačí jen okřiknout, většinou je hodný a dávám mu hodně lásky, jako svému dítěti:)
Mamku jsme měli zřejmě trošku podobnou, i když se mi v dětství strašně moc věnovala (zpovědi mám v profilu), tak byla šílená manipulantka a citová vyděračka. Celé dětství jsem byla ve strachu, vyhrožovala mi, kam mě všude možně dá, co udělá atd. Také vyhrožovala sebevraždou, odešla a nechala nás dva dny zamknuté s babičkou...
Určitě na děti nespěchej, počkej, až vyzraješ.
Lidé jako my (nechci říkat slovo týraní) pak dospívají později. Kolikrát nevyzrají. Proto musíme na sobě pracovat a hlavně nenosit v sobě nenávist a strach. Učme se hlavně lásce a citu, jemnosti. Nedopusťme, abychom přejímali chování našich rodičů, vždyť si pamatujeme, jak jsme trpěli.
Přeji ti, aby se ti v životě dařilo a byl šťastný. Životní příběhy, jako ten tvůj se mi nečtou dobře:( Hodně štěstí ti přeji!
|
|
|
|
Kikiwhite poznam ten pocit co mas. ja sice deti nemam ale pracujem s nimi a viem dost vela o zvladani takychto veci, a vcelku uspesne sa mi dari ich zvladat v reali a dokonca aj detom to pomahat spracuvat ak je na to cas a prilezitost. taketo diskusie su donquichotovska praca, ludia proste maju v sebe ze bitka je ok. To preco to tak je je vysvetlitelne, v podsatte staci kognitivna disonancia na to- ved aj oni tak bolia ziju. to ake nasledky na ich vztahu s rodinou alebo k sebe alebo k detom to zanechalo uz nevidia, alebo nevidia suvis.
Kazdopadne male deti v zachvate su hnusne a odporne, a preto to robia aby ten pocit vyvolali a su fakt dobre v tom, a vzbudzuju agresivitu v cloveku ktory sa citi byt zodpovedny za to ako sa dotycny sprava, alebo ktory ma jasnu predstavu o tom ako sa take dieta spravat ma. Horsie je, ze lahke je tiez zobrat bitku ako vychovny nastroj ale neponuknut nic dalsie. to vsetko dalsie je zlozitejsie a narocnejsie na vychovavatela, takze sa to zle ponuka, ked druhy neni hrrr po novej metode a praci so sebou. takzed vznika bludny kruh. v KAZDOM PRipade si myslim, ze vmnohych pripadoch su to len reci z pohodlia stolicky za klavesnicou a v reali sa budu chovat inak, ked, ako pises, budu mat deti vlastne. Skoda len, ze nad tym nepremyslaju uz aj trosku skor- ale ved nemusia.
|
|
|
|
sambo1987 - Máma byla odjakživa s tátou za jedno, kolikrát ho na mě i poslala. Jen táta šel na to rukama, máma slzama. Si pamatuju, že jednou ráno, ještě tehdy na základce, jsem si ještě doma zavazoval boty. Máma vykoukla, něco mi asi chtěla, já už nevím (byla tehdy na mateřský s bratrem). No ale viděla, že klečím přitom zavazování na jednom koleni na zemi (doma na chodbě). Tak mi jednu vlepila, nějak jí luplo v ruce, zaječela "To je kvůli tobě ty sráči" a dali mi druhou rukou z druhý strany. Po škole mi dal ještě táta, že si mu máma stěžovala, že mi musela dát facku a že jí z toho dosud brní ruka. Takže mámu to určitě netrápilo. Jak jsem psal, oba v tomhle byli spolu, jen šlo o způsob.
Týranej si nepřipadám, spíš takovej... zocelenej. Jsem takovej otloukánek. I když vím, že nemám šanci, tak se pořád rvu. Táhne se to se mnou od základky, kde jsem si taky užil svý. Hlášky typu "Hele, to je on, dáme mu po hubě" jsem slyšel skoro každej den. Jenže nikdy jsem se nedal, tak asi proto mě pořád naháněli - je to pro ně větší sranda, když se bráníš. Jo, jsem trochu víc uzavřenej samotář (asi jako 99% lidí tady :D ), lidi se mě kolikrát ptají, proč na ně koukám, jako bych právě zabil pět lidí a proč jsem takovej cynik, proč jsem na všechny podrážděnej a tak dále a tak dále... Prostě si držím odstup. Dokonce jsem kvůli tomu zrušil těch pár náběhů na možná pěknej vztah. Přitom vevnitř vím, že to není správnej postup a že bych potřeboval někoho důvěryhodnýho, alespoň dobrýho přítele, když už ne partnerku. Jenže prásknout na sebe tuhle epizodu v reálu je trošku těžší, než to vyklopit tady. Většinou lidem nevěřím, mám jen takovej balast, kterým je nakrmím, aby dali pokoj, ale tohle většinou nikde nevyprávím. To víš, klávesnice zkousne všechno.
A co se dětí týče? Našim jsem sdělil, ať ode mě vnoučata nečekaj. Děti nechci, alespoň ne v tomhle stavu, v jakým teď jsem. A jestli někdy nějaký bude, tak ho určitě nehodlám fackovat ve školce. A jestli bude někdy nějakýho fyzickýho trestu třeba, tak rozhodně ne před ostatníma. Sám vím, jaká to je pak potupa.
|
|
|
|
Jako pardon, ale dítěti v školkovém věku dát facku, až má obtisk je hnus. Tomu může být pěkně ublíženo:(
A to ostatní, no koment. Se nedivím matce, že byla na prášky, že se to na ní podepsalo, určitě jí pohled na týrané dítě nedělal dobře a otce se bála.
|
|
|
|
Navajo, to je kruté týrání, to bych otce hnala! Tohle se nedělá:( Jak jsi teďka na tom psychicky? Nebudeš takhle týrat své děti, že ne?:( To je hodně smutný případ.
|
|
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk: Jsem téhož názoru.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: Pro eugeniku asi ne, ale mně je to osobně docela jedno :D
Jsem rád, že to chápeš a nejsi pokrytec.
|
 asůldkfalsdkfjaoůk |
|
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk: Myslíš, že by bylo dobře, abych zrovna JÁ měl děti? :D
|
|
|
|
Huitzilopochtli: Ano.
Takže ty jsi nekvalitní jedinec, když nechceš děti.
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk |
|
|
|
Já jsem měla dítka vcelku učenlivá a rychle pochopila, že na inscenování divadýlek v obchodech ani jinde nejsem ta správná osoba. Trpělivosti jsem neměla nazbyt nikdy a ruku jsem měla pádnou. Takže poté, co jsme si ujasnili veškeré smluvní podmínky, abych tak řekla, mohli jsme v klidu a pohodě šmejdit všude možně od cukráren přes muzea až po hračkářství a restaurace od jejich relativně nízkého věku. Časem pochopili, že čím líp se budou chovat a čím větší na ně bude spoleh, tím líp s námi vyjdou a budou mít víc svobody a možností seberealizace. Dneska už si dělají co chtějí a dělají to překvapivě dobře. Takže si můžu spokojeně odejít do rodičovského důchodu - aspoň zatím.
|
|
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk: Jo! Přesně tak! :D A když se nechce množit nekvalitní jedinec, zvyšuje tím celkovou kvalitu. :)
|
|
|
|
Moje výchova v kostce:
Naši mě řezali už od nepaměti. Doma, na ulici, mezi ostatníma, v obchodě,... Už i ve školce jsem dostával facky takovým způsobem, že mi zůstávaly na ksichtě obtisklý dlaně. A klidně i mezi ostatníma děckama. Úžasnej trapas, dostal jsem facana, bolelo to, tak jsem pustil slzy a už jsem byl hvězda. No najednou jsem už byl na základce, tak to přešlo z facek na řemen, vařečku, táta následně o moje záda zlomil hokejku a o pár týdnů později mi udělal na noze 10cm jelito, když po mě ze vzteku hodil železnej vingl na lešení, protože jsem si vzal ven kolo. Od té doby, což mi bylo asi třináct, táta přešel na pěsti. Nejdřív mi dával celkem slabý do břicha, ale pak jsem dostával i po ksichtě. Ale byl opatrnej. Aby nebylo nic vidět. Párkrát mě i zkopal, když mě zamykal do pokoje a každých 10 minut si na mě přišel zchladit žáhu. Máma mě na druhou stranu řezat přestala, ale přestoupila na psychickou nálož. To snad bylo horší. Od základky jsem poslouchal, jak kvůli mě odejde z domu, že se kvůli mě rozvede apod. Z toho jsem byl vyklepanej strachy, protože představa bytí pod jednou střechou jen s tátou byla tehdy pro mě strašná (občas ho máma zchladila, když viděla, že dostávám až moc). Pořád brečela, že můžu za její problémy a tak...
Proti máti jsem se postupem času obrnil, protože čím jsem byl starší, tím mi bylo jasnější, že to jsou planý kecy a vydírání. Sice to občas bylo silně nepříjemný, ale už jsem vím, jak se s tím vyrovnat. Táta mě zkoušel řezat do nějakých osmnácti. Jednou na mě vyjel, já byl ale v právu. Jenže mi jednu natáhl, tak jsem mu ji vrátil. No, vrátil jsem mu jich víc. Od té doby na mě nesáhl. Vždycky radši nasranej uteče, ale už si na mě nedovolí.
|
|
|
|
Huitzilopochtli:
Pokud se nechce množit kvalitní jedinec, je to nekvalitní jedinec.
|
|
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk: Vysvětlil jsem to co nejjednodušeji, protože mám pocit, že mě nechápeš.
"člověk, co se NECHCE nebo NEMŮŽE množit je stejně "nekvalitní", jako ten, co má IQ 70. " - To je ale případ od případu. Pokud se nechce množit nadprůměrný jedinec, je to z pohledu eugeniky chyba. Pokud se však nechce množit nekvalitní jedinec, je to z pohledu eugeniky dobře - zvyšuje to totiž KVALITU genofondu.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: No, genetika sice nefunguje tak jednoduše, jak si myslíš - ale budiž.
Jde o to, že člověk, co se NECHCE nebo NEMŮŽE množit je stejně "nekvalitní", jako ten, co má IQ 70.
|
|
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk: :D Tak znova...
Máš čtyři lidi. Dva s IQ 150 a dva s IQ 40. Když se rozmnoží dva s IQ 150, vzejde z toho pravděpodobně potomek s nadprůměrným IQ. To je eugenicky kvalitní rozmnožení.
Pokud se ale rozmnoží jeden s IQ 150 s dalším s IQ 40, vzejde z toho potomek s IQ dejme tomu 75. To bylo rozmnožení eugenicky nekvalitní.
A co je eugenika? Eugenika je zabránit tomu s IQ 40 rozmnožit se, protože by tím poničil genofond lidstva.
|
|
|
|
lantax: Jistě, rodiče samozřejmě mají právo si to prohlédnout, ale nechápu, proč by museli zároveň kazit zážitek dalším 100 lidem. Je to neohleduplné a sobecké.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: Ano, to je pravda. Chápeš to správně.
Jen nechápeš, že "kvalita" jedince není jen o tom, že je zdravý psychicky a fyzicky, že je inteligentní, schopný se přizpůsobit atp. ale také, že je ochotný a schopný zplodit a vychovat potomky.
Proto je ten, kdo nechce mít děti stejně nekvalitní jako někdo, kdo je tělesně postižený. Je evolučně naprosto nehodnotný.
|
|
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk: Ale eugenika je naprosto jasně o tom, že se zabrání mít potomky lidem se špatným genofondem. Proto ty kastrace postižených, retardovaných, zločinců a tak. Eugenika je snaha o vylepšení genofondu lidstva pomocí podpory množení geneticky kvalitnách jedinců a zabránění množení jedinců s genofondem nekvalitním. To nejsou moje pravidla. To jsou pravidla eugeniky.
|
|
|
|
Huitzilopochtli, tak spíš si myslím, že kojenec olejomalbu nedocení. Nicméně jeho rodiče ano.. Já např. do galerií moc nechodím. Už.. Ale např. zrovna Národní muzeum vyloženě tahá dětské návštěvníky. Ale celé je to o něčem jiném.. člověk musí mít zkušenost a informace pro trochu jiný názor.. je to jak se vším (teorie vs. praxe).
|
|
|
|
Huitzilopochtli: sama nechápu jak:D Už jsem byla nasraná, fest. Zrovna mi v tom volala máma a děsně se divila, v čem to jedu:D Vůbec jsme se neslyšeli, tak jsem ji ujistila, že jsem ve vlaku:D Tak mě děsně litovala a říkala jsem jí ještě, že bych ty spratky řezala! A to jsem řekla já:D Jejich matinka měla pouze omráčený výraz a už je ignorovala. Zanedlouho jsem byla omráčená taky.
A i když jim párkrát přes zadek dala, tak se smáli a kravili dál.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: Evolučně přežívají ty druhy, které se MOHOU a CHTĚJÍ množit. Proto někdo, kdo se nemůže množit nebo nechce je slepou evoluční větví a tím pádem je eugenicky méně kvalitní druh - i kdyby měl sebekvalitnější atributy, stejně je geneticky nepředá dál.
Chápeš?
Neříkám, že s tím souhlasím, ale že to logicky plyne z konceptu eugeniky.
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk |
|
|
|
lantax: V muzeích, knihovnách a gelriích má být prostě klid. A to klid maximální.
asůldkfalsdkfjaoůk: Tak to záleží na jejich genofondu, ne? Člověk se špatným genofondem by naopak z pohledu eugeniky děti mít neměl.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: Uvědomuješ si, že z pohledu eugeniky lidi, co nechtějí mít děti jsou méně "kvalitní"?
Aspoň v konceptu té pokroucené fašistické zpovědnicové eugeniky, ale to je teď jedno :DDDD
|
|
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk: A pointa? Když zmoknu, taky mě to sere, ale uvědomuju si, že déšť je nezbytný. Stejně tak mě sere řev malých spratků, ale uvědomuju si, že děti jsou nezbytné.
sambo1987: Jak jsi to vydržela? :D
|
|
|
|
Huitzilopochtli konkrétně v názoru na muzea a děti a další ty věci, co jsi psal, s tebou nesouhlasím. Jde jen o zkušenosti a vyzrálost konkrétně v tomto směru, což se dostaví, ať už si teď myslíš cokoliv.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: to máš pravdu, z toho bych byla zelená taky.
Když jsem jela do Německa, tak jsem musela být v kupé s maminkou a dvěma chlapečky. To jsi neviděl, co dělali. Skákali po sedačkách řvali na celý vagon, mámu tahali za hlavu, za ucho, skákali po noze, pak šli ke mně, a lomcovali u mě s podpěrákem, no hrůza. Ještě tam házeli věcmi a tohle jsem měla několik hodin, bylo plno, tak jsem nemohla odejít:( Šílené.
Ty děti se musí přitom vychovávat. Jak jsem psala, můj chlapeček byl celý den ve škole jako sluníčko, až všichni žasli, jak je zlatej. Nerušil nic.
|
|
|
|
Modrá Svině: Děti jsou nevychované a drzé? A teď nám povyprávěj, jak ty jsi slušný a dospělý, rozumný a morální člověk. :DDDDDDDDDDDDDDDDD
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk |
|
|
|
sambo1987: Tak s tím zrovna nesouhlasím. Popravdě tahání opravdu malých dětí např. na úřady, ale hlavně do muzeí a galerií přímo nesnáším. Stalo se mi to ve Francii. Zaplatím si v přepočtu nějakých 300 korun za vstup do galerie, kde si chci v klidu rozjímat nad obrazy a rodiče tam mají snad půlroční (!!!) řvoucí dítě. Úplně mi to zkazilo den. :(
Pokud je tiché a vychované tak budiž. Ale bohužel rodiče jsou v tomhle mnohdy ještě nevychovanější. Jako např. v italských Syracusách - tam jsem si byl prohlédnout staré rozvaliny antických chrámů a co nevidím - za zábradlím se po těch památkách prohánějí asi desetileté děti a rodiče se u toho smějí a fotí si je! To už mě tak dokonale nasralo, že jsem za nimi šel, jestli se náhodou nezbláznili a ať si ty děti okamžitě zavolají, že tohle je tisíce let stará památka nezměrné hodnoty a že tohle co dělají je hnus. A oni na to jen, že to jsou přece jen děti. Samozřejmě na mě zvysoka srali.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: Je legrační, že tu prosazuješ eugeniku, což skoro vypadá, že ti záleží na společnosti. A najednou tu nadáváš na děti. Víš, co tvoří společnost? Lidé a kde se berou lidé. Dosaď si!
|
 asůldkfalsdkfjaoůk |
|
|
|
"Děti jsou spratkové nevychovaní" a "je to s nimi čím dál horší" a "já bych je řezal od rána do večera" a "zavedl bych rákosky" a "škoda každé rány, která padne vedle" a další hromada hospodských primitivních výkřiků.
Děti jsou pořád stejné. Už můj dědeček mi jako malému vyprávěl, jaké dělal průsery a jak dostal důtku za poškození nějaké věci atd.
To jsou pouze kecy, že dnešní mládež je horší. Říká se to o každé mládeži.
Nehledě na to, že většina lidí jsou hulváti, co se neumí chovat slušně. Až se všichni dospělí začnou chovat slušně, teprve tehdy se začnu pohoršovat nad dnešní mládeží. Ale když tu nějaký primitiv jako hospodský povaleč Memphis všechny posílá do píče a potom nadává na "spratky", musím se smát nad tou donebevolající ironii.
|
|
asůldkfalsdkfjaoůk |
|
|
|
Domeček pro panenky:budu otravovat ostatní dokud se nepřestanou množit!!!!!!!!!
|
|
|
|
Jde jen o absenci vlastní zkušenosti či o středověké názory na výchovu.
U 2letého dítěte se samozřejmě nedá mluvit o výchově, je to ještě takový malý pračlověk. 2-3leté dítě-pračlověk/zvířatko prochází obdobím vzdoru. Bylo by divné, kdyby ne.. Záchvaty vzteku nejsou rozmazleností v tomto věku.
|
|
|
|
Mám 4 měsíčního kluka a beru ho kam to jde, aby si zvykalo. Měla jsem ho i celý den ve škole a jak byl zlatý! Chtělo jednou brblat, ale zabavila jsem ho:)
Máma mě také tahala odmala i po úřadech a je to fakt dobré, pak jsem se nebála jako dítě na úřadech něco vyřizovat, cítila jsem se jako doma:D
Sousedi mají skoro tříletou holku a vždycky hledají hlídání, když někam jdou. A je z ní spratek. Fakt jsem na ni alergická. Nikde se neumí chovat.
|
|
|
|
sambo1987: No já bych to řešil samozřejmě násilím. :D
|
|
|
|
Huitzilopochtli: to kvílení dětí je na palici, neznám asi horší zvuk:D
Máš naprostou pravdu, ale jak to dítě naučit, aby bylo v autobusu hodné, když nechceš využívat tvrdé výchovné prostředky? Máma se mnou vystoupila a dala mi, pak už stačilo jen pohrozit. Je to strašně složité, proto většina z nich chodí k psychologům i s dětmi, protože si nevědí rady a asi bych tam skončila také, abych neudělala něco špatně.
|
|
|
|
Rppok: roztomilé. Třeba se nenávistí udus, ale neotravuj ostatní.
|
|
|
|
sambo1987: Ale vůči autobusu plnému lidí je to velmi bezohledné. V autobuse má být pokud možno klid a taky je to tam napsáno. Někdo je na určité zvuky vyloženě alergický - třeba mě z dětí často začne bolet hlava a nemůžu se při jejich křiku vůbec na nic soustředit (a to se bez problému dokážu učit v pokoji plném podnapilých lidí). Představ si, že bys třeba hodinu musela poslouchat skřípání nehtů o tabuli přímo u ucha. Nebo jiný zvuk, který nesnášíš.
|
|
|
|
Nenávidim je a nenávidět je budu....nikdo mi to nevmluví,navíc jak mám XCrazy SlimeX v profilu....nikdo se mě neptal jestli tu chci být....atd.....z toho vyplívá že je nenávidit a jsou všechno nejhorší na světě,beztak je lidstvo přemnožený a alespon několik let by nikdo žádný děti mít neměl,jenomže by to způsobilo krach společností ale o tom je můj nezájen,prostě LIDI PŘESTANTE SE MNOŽIT!!!!!!!!!!!!
|
|
|
|
Huitzilopochtli: to už jsem viděla také.
Jenže si myslím, že i ony jednají správně. Ignorace je kolikrát nejlepší lék. Děti zjistí, že s těmi rodiči nehnou a rezignují. Jen to chvíli trvá a celý autobus trpí. Ale jak dlouho, do hoďky? Párkrát se to opakuje, ale také to pomáhá. Pamatuji si, že i moje máma toho praktikovala. Chtěla jsem druhý kousek buchty a máma řekla NE a já se mohla odrážet i ušima a máma řekla vesele zase ne a už mě ignorovala. Řekla mi, až se uklidním, bude se mě všímat. Sice jsem se pomátla, ale fungovalo to:D
|
|
|
|
sambo1987: vyvztekat klidně, ale hlavně kde nejsou lidi. :D Třeba matku, která nastoupí do busu se řvoucím hysterickým spratkem, posadí ho vedle sebe a absolutně se ho nesnaží utišit, bych z toho busu nejradši prohodil oknem.
|
|
|
|
Huitzilopochtli: :D
Možná má pravdu Ilustrace, nechat ho vyvztekat. Ono asi není dobré potlačovat jeho emoce, pak se to nakupí a udělá něco vážného, že? Asi ho odklidit a nechat ho vybublat a pak se vrátit v klidu zpět do obchodu.
|
|
|
|
Sambo1987: Jo, to mi připomíná, co vždycky říkal můj děda k výchově dětí. Ohýbaj ma mamko, pokiaľ som ja Janko, bo keď budem Jano, neohneš ma mamo.
|
|
|
|
Tu jsem asi nečetla...každopádně na netu je každej chytrej a každej je tady na všechno neuvěřitelnej odborník, z toho si nic nedělej. Sama dítě zatím nemám, ale ve chvíli, kdy mi cizí člověk začal vychovávat moje pohlavkama, tak bych se bránila a myslim, že dost nekompromisně.
Co se týče hysteráku - sama nevim, jak bych ho řešila, ale asi je nejlepší ho nechat vyvztekat někde, kde bude samo (v případě, že mi to udělá mezi lidma, tak ho odklidim :) Jinak se může stát, že bude tuhle formu nátlaku brát jako řešení a bude jí používat. Takže v podstatě je asi nejlepší tomu výchovou nějak předejít - aby vedělo, že mu hysterický záchvat k ničemu nebude.
|
|
|
|
Suvurov má pravdu, ta výchova se komplikuje. Vím to ze zkušeností se zkaženým zvířetem. To víte určitě i vy, kteří jste se dostali do zkušeností se zkaženým psem, koněm...
Ale u dítěte zhruba do 4-5 let pozdě není. Furt máte navrch. Akorát to dítě bude trpět, protože mu všechno procházelo a najednou tvrdě narazí na NE. Ale věřte tomu, když si zvykne, že jste neoblomní, bude mít ve vás větší důvěru, než v matce, která mu slouží jak poskok.
|
|
|
|
Domček pro panenky: není. Ale výchova se komplikuje - naprosto zbytečně.
|
|
|
|
Z toho dětského domova jsem byla natolik v háji, že jsem potřebovala (tu jsem dostávala) obrovskou péči, věnování se, ale i psychicky a energeticky vyrovnaného člověka. Jinak jsem byla v háji i ten druhý.
|
|
|
|
Ono je fakt těžké vychovávat děti Stačilo mi je hlídat a měla jsem vždycky dost. Navíc ty ,co jsem hlídala neměly vůbec žádnej respekt vůči mě a to je celkem znám.Dělaj si co chtěj a jejich máma se pak strašně diví, že jí odřeknu někdy hlídání..Přece vy tak nemohly zlobit "broučci ".:D
Pár facek někdy neuškodí,to fak ne :)
Jinak se mě to moc netýká ..po dětech netoužím,ale souhlasím , že jejich výchova je do jisté míry určitě složitá .
|
|
|
|
Domeček pro panenky: děkuji:D
No je to brutální, ale ono to bylo se mnou těžké. Na mně se podepsala původní rodina, děcák, celkově jsem byla ve špatném zdravotním stavu, DMO, psychika atd.
Ono to prý se mnou fakt nešlo. Ze začátku jsem ze vzteku upadala až do omdlení, tak se jednou v tramvaji stalo, že tam byla starší paní a vzala nás k sobě domů (jó, dříve byly jiné časy), mezitím, co ostatní lidé kroutili hlavou, co jsem to za spratka.
U ní jsem se na návštěvě probrala, byla vyčerpaná, nechali mě dospat a pak se mnou jely domů:) Od té doby jsme byli jak rodina s tou paní, nedávno zemřela, byla to má druhá babička. Byl to úžasný člověk.
A ono se fakt nedalo nic dělat, než aby máma byla takhle krutá. Na druhou stranu vím hlouběji, kde ta chyba byla. Byla jsem strašně citlivé dítě na energie z lidí. Máma byla (měla složitý život) jako energie příliš rušivá a mě to dostávalo do těchto stavů i z ničeho nic. Protože s jinými lidmi, třeba s tou naší "babičkou" (tou paní z tramvaje) jsem nikdy záchvat neměla, ani s naší sousedkou, s nikým jiným.
Je pravda, že svojí energií, svojí aurou narušovala i jiné lidi, proto je celý život sama a mívala s lidmi problémy. Dnes už je čistčí a psychicky ok.
|
|
|
|
Suvorov: není pozdě.
|
|
|
|
sambo1987: právě o tom mluvím. Když si dítě něco nepříčetně vynucuje, tak už přeci dávno ví, že to jde a že si tak něco vynutilo. A to je pozdě.
U nás doma se zákazy neporušovali. Když se něco zakázalo, tak to platilo a opravdu jen zcela vyjímečně se něco změnilo . To mě naučilo respektu a taky držet slovo. Co řeknu, tak platí.
Ostatně s frackem, kterej je nepříčetný a dělá potíže bych se nemazal a šel by rovnou pod studenou vodu.
|
|
|
|
A ty se divíš? Já bydlím před školkou a základní školou. Ti malí parchanti hned druhý den vytrhali plot, který se tam dlouho opravoval, včera se pokoušeli vymlátit ze země dopravní značku. Všemožné cedule, vizitky atd na brance, na plotě, všecko servou a zničí.
Do toho neustále píčují a volují.
Sem tam nějaké je možná ještě vychované, ale máme děti i v příbuzenstvu a je to stále stejný děs a běs, rozmazlené princezničky, které ale dobře ví, že když má přijet táta z práce, musí být hodné. S maminkou, tetou, na návštěvách - zlobí, ječí, dupou, pochtívají, vymýšlejí si a dělají hysterické scény.
|
|
|
|
Však počkejte až EU zakáže rodičům i výchovnou facku...To pak slova spratek a fracek nabydou úplně nového významu...
Jo a naprostý souhlas Modrou sviní.
|
|
|
|
Prosimvás, paní Dokonalá matko. Tak nám prozraďte, jak skvěle vychováváte vlastní děti.
Sambo1987: to teda koukám, jak Vás Vaše mamka pacifikovala, to už i mně připadá trošku brutální a že jsem jinak ženská od rány :D
Ale jde vidět, že jste výborná mamina, klobouk dolů :)
|
|
|
|
suvurov: částečně souhlasím. Když se řeknou podmínky, nesmí je porušovat. Když se řekne NE, je to NE.
Věř tomu, když to dítě zjistí, že může být frackem, dá se to z něj dostat. Ze mě to máma třeba vymlátila, ve 3-4 letech. Mě si totiž vzala z děcáku a byla jsem hrozná. Do mě tam v děcáku rvali různá uklidňovadla, aby neměli se mnou práci a mlátit tam děti nesměli.
Já jsem třeba řvala, že chci kousek buchty a máma řekla NE a mohla jsem se ze začátku posrat, buď mě to přešlo a pro příště věděla, že nedostanu, nebo mi nařezala. Takže to vychovat jde, ale lepší je samozřejmě prevence.
|
|
|
|
sambo1987: pokud si malej smrad zvykne, že nepříčetným způsobem si začne něco vynucovat, tak je pozdě. Důležité je takovým věcem předcházet. Tzn. neposrat se hned z něčeho, pokud rozmazlenej fracek něco chce a pokud se začne vztekat, tak klidně ignorovat.
Podle mě je vážnou chybou, pokud se porušuje zákaz. Pokud se něco řekne, tak to platí a přes to vlak nejede.
|
|
|
|
alenecka: to určitě ne, to jsi asi špatně pochopila. Prostě když bude hodný a pomáhat se mnou nakupovat, tak mu tu odměnu dám. Nebudu to praktikovat furt, že jo.
Máma mi třeba slíbila žvýkačku. Těšila jsem se a zůstala vzorná.
|
|
|
|
suvurov: není to zanedbané, v tom případě už musí bohužel nastoupit tvrdší výchova. Jak jsem psala níže, co praktikovala na mně moje máma.
Byla jsem pak tím nejvzornější dítětem a jako 4 letou mě mohla nechat všude i přes hodinu a z místa jsem se nehnula. Nikde jsem neřvala, neprosila, nebyla jsem vůbec rozmazlená.
|
|
|
|
Jaky podminovani? Takze kdyz v regalu uvidi robota za 1500, tak ty mu ho koupis, jen aby ti neztropilo vzteklou scenu v obchode? To s sebou nechas takhle manipulovat? proste ma poslouchat - a to nepodminene
|
|
|
|
A nejvíc důležité je, když se řekne NE, tak je to opravdu NE.
U sousedů řekne matka 2,5 letému dítěti to NE asi stokrát, po desátém bonbonu už ji stopuje a mezitím, ce sžírá druhý pytel (našich bonbonů, které sama vyštrachala v našem pokoji) ji po dvacátém bonbonu říká pořád NE a malá se jí směje do ksichtu. Ještě u nás dělá bordel, takže už řvu i já. Tohle je rozmazlený spratek, po druhém NE už bych ji od těch bonbonů (kór na návštěvě) odtáhla a když by natáhla ruku znova pro ten pytlík, už bych ji za to přes tu ruku plácla. Samozřejmě vysvětlila, že je sobecká, že na ostatní nezbyde:)
|
|
|
|
Problém je ve výchově. Pokud se dítě dostane do fáze, kdy si vztekem něco vynucuje, tak už je dávno zanedbáno.
|
|
|
|
Pokud by ani tohle nepomohlo, tak bych ho asi překvapila zprava a doleva.
Jsem majitelkou dvou koní a koním se věnuji, když jsou ještě hříbaty. Je to fuk, zda je to pes, kočka, kůň či dítě. Mají podobný vzorec chování.
Jakmile zjistí, že s vámi mohou vymetat, je zle.
Vím to hlavně od hřebců. Tam musíte mít citlivou ruku, ale zároveň autoritativní. Bez jednoho či druhého to nejde, to je to samé i s dětmi.
Za ta léta mě ti koně vyškolili, mezitím jsem pět let byla pro všechny hadrem a pak jsem zjistila. Jsem proto ráda, že už to vím předem, než mám dítě:D
|
|
|
|
Prosím tebe, na internetu je každý expert, který ví absolutně nejlépe jak by se to mělo dělat.
Je pravda, že pokud dítě používá taktiku "hysteráku", tak je něco ve výchově špatně, protože málokdy je to tak, že dítě je v tomhle natolik vadné, že neumí ovládat svoje emoce. Obvykle je to tak, že mu ta taktika prostě vychází a tak jí používá pořád dokola (nezná slovo "ne"). To ovšem nemění nic na tom, že kdyby kdokoliv naprosto cizí vztáhnul ruku na mé dítě, tak bych ho bránil a to i za použití násilí (jedna věc je, když dostane jednu výchovnou od paní učitelky ve školce a druhá věc je od někoho naprosto cizího).
|
|
|
|
Myslím si, že když se to dítě odmalinka učí lásce a sám ji dostává, je to o něčem jiném.
S sebou bych něco nosila, nějakou hračku, knížečku (co ho hodně zajímá), a když začne zlobit, tak bych ho zapřáhla a třeba by ho bavilo asistovat při nákupu. Ono se totiž nudí, když má jít vzorně u nohy jako pes.
Řekla bych mu, přines mi pomeranče, přines mi to a to...a pak bych mu na konci řekla, přines si, co by sis dal:) Sám si vyber:) Ptala bych se ho, "máme doma všechno?", prostě bych ho do toho nákupu zapojila a pro něj to bude zábavou. A věřte, že dvouleté dítě už ví, co je pomeranč. Klidně bych ho podržela a držela mu pytlík a on by podával třeba jablíčka a chválila ho, jak je šikovný. Musí vědět, že není rozmazleným dítětem, ale důležitým človíčkem a on už si to v hlavě přebere, jestli se bude vzteky válet na zemi, nebo ne.
|
|
|
|
Děti jsou čím dál tím víc nevychované a drzé, to je prostě holý fakt, související s liberálnější výchovou. Rodiče než by svýmu rozeřvanýmu frackovi vrazili pár po čuni, tak radši budou donekonečna hledat výmluvy, proč je tak nezvladatelný. Vidím paralelu v pejskařích – dřív byla taková doba, že lidi měli psy většinou vychované, nebo aspoň na vodítku a teď každej vypustí svýho nezvladatelnýho čokla po parku a je mu jedno, jestli bude někoho obtěžovat, jestli někoho pokouše. Stejně tak s dětmi, těm rodičům je asi úplně jedno, že jejich rozeřvaný fakan svým vzteklým řevem zasírá životní prostředí ostatním lidem, je to hnusná bezohlednost.
Samozřejmě se dá vzít i ten fakt, že malé děti z toho nemají rozum, někdy se vztekají z nějakých vnitřních emocí, kterým ani sami pořádně nerozumí, někdy jsou zlobivé, protože jsou už unavené, to je ale prostor pro rodiče, aby jim spolu s rodičovskou láskou dali i nějakou výchovu, vysvětlili jim, co se může a co ne, popřípadě konzultovali s dětským psychologem.
|
|
|
|
Tyhle pindy 'osvícených' matek jsou na žaludeční nevolnost, opravdu. Po mě malej fracek hodit cokoliv, tak dostane z prava i z leva. Dvakrát. Pod touto liberální výchovou ve stylu - nebohé děťátko, vždyť za nuc nemůže a my matky to máme tak těžké - se nedivím, co za rozmalený sopláky z toho roste.
|
 Aouroul |
|
|
|
Jo, doma mě máma dávala běžně pod studenou vodu, mě oblečenou hodila do vany ledové vody:D
Ale jak říkám, sama bych to dítěti nedělala.
Asi bych dítěti v tom obchodě dávala sebedůvěru a říkala mu, "vždyť jsi šikovný a hodný kluk, až nakoupíme, dáme si něco dobrého..." prostě motivace, pracovala bych s ním na důvěře. A na odměnách. Myslím, že už 7 letý kluk nebude dělat v obchodě bordel, že za odměnu prdlajs dostane. Ale ujišťovala bych ho naopak, jak je třeba oproti jiným dětem hodný, šikovný a věřte, že to na ty děti platí.
|
|
|
|
Já sice děti nemám, ale má je moje sestra, se kterou jsem po jistou dobu žil ve společné domácnosti, takže vím, jak to chodí. A pokud vím, tak k těmto hysterákům mají sklony hlavně děcka, na které jsou jejich rodiče moc mírní - já osobně bych si jako dítě nic takového v obchodě vyvádět nedovolil, protože by se mnou mamka pak pěkně zatočila. A to samé by udělala i ségra, takže ani její děcka si nikdy nic takového v obchodě nedovolily, i když doma se uměly vztekat až hanba. Takže já takovéto chování považuju za jednoznačné selhání rodiče, který si s tím dítětem neumí poradit, takže tu facku si nezasloužilo dítě, ale jeho drahá máti.
|
|
|
|
Viz. Huitzilopochtli. Když někdo nezvládne ani psa, tak jak chce potom zvládat dítě. Jak jednou přeroste přes hlavu, je zle. Dítě/pes si hodně rychle zvyknou na převahu a vaše ústupky a budou vás ovládat skrz neposlušnost, vztek, vydírání brekem, trucováním apod.
Když někdo nedokáže občas projevit, kdo je doma král, tak ať si to dítě radši nepořizuje. Protože pak z něj vyroste rozmazlenej smrad, kterej bude středobodem svýho vesmíru bez respektu k okolí.
|
|
|
|
kikiwhite: také jsem se nad tím pozastavila, ale tady je polovička lidí nevyrovnaných a nenávistných.
Ono je to fakt, jakmile se dítě dostane do vzteku, nedá se dělat nic, můžete akorát odejít pryč a počkat, až se vyvzteká. Pokud mu ještě nasekáte, tak bude vůči vám nenávistné. Hledala bych příčinu. A klidně už v těhotenství, jestli matka nebyla v těhu nervák ve stresu.
Já byla ve třech letech stejná, draplo mě to třeba v tramvaji, na poště...jenže máma to řešila tak, že mi před lidmi stáhla kalhoty a nařezala mi. Pak už vyhrožovala, jestli budu dělat zase bordel, doma dostanu. Pak už nosila s sebou kopřivy v taškách a když jsem zjistila, že žahají, už jsem byla tím nejvzornějším dítětem.
Jenže: mám doteď na to špatné vzpomínky a nedokáži si osobně představit, abych takhle trestala své dítě. Tak i mně poraďte, jak to řešit? Domlouváním se ty děti neutiší a ze zkušeností maminek vím, že pomáhá, když mu splníte přání o bonbonech atd. Rozmazlovat ale nechci.
Tak si říkám, co třeba motivace? Vím, že když mi mamka řekla, když u doktorky nebudu po injekci plakat, něco dostanu:D Tak by se mohly učit sebekázni.
Zkusila bych, "ukaž, jak jsi hodná holčička/chlapeček", a nebála bych se mu ze začátku za to něco slíbit. Určitě bych ho mezitím chválila:)
|
|
|
|
kikiwhite: tak nám paní "dokonalá matko" poraď co se s takovým dítětem v záchvatu vzteku dělá? strčit pod studenou vodu ho asi v obchoďáku nemáš kde, tak co tedy dělat?
lopezz: v některých případech je potřeba vyhovět a třeba věc kterou chce koupit
tak to si děláš prdel ne? ukázat dítěti že si stačí zadupat a zařvat a dostane co chce?
|
|
|
|
Já jsem na tu zpověď schválně nereagovala. Ač sama děti nemám, starala ( a doslova můžu říct vychovávala 24/7) jsem dvě ANGLICKÉ děti ( kluk 3,5 roku, holka 16 měsíců) a vím moc dobře co dovedou. To se může dospělý klidně i postavit na hlavu a odrážet ušima, ale jak se dostanou do vzteku....
Přesně ty reakce pod zpovědí jsem zde očekávala. Dlouho jsi tu nebyla a dost často se zde mezitím vedly diskuze o pořizování dětí atd. Většina lidí zde děti nemá, od toho se i zdejší názory odráží.
|
|
|
|
Při výchově by se sice měly uplatňovat nějaké teoretické poučky, ale konkrétní postup musí být "šit na míru" konkrétní povaze dítěte.Nelze uplatňovat ve všech případech teoretické poučky. Některé dítě je povahou melancholik, jiné je cholerik atd. U některých děcek stačí domluva, u jiných děcek je potřeba tělesný trest atd.Pokud se dítě v obchodě vzteká, tak v některých případech je potřeba vyhovět a třeba věc kterou chce koupit, v jiných případech je potřeba to vydržet.V některých případech je potřeba to podmínit, třeba takto:
koupím ti to, ale jen když budeš hodný po dobu, než nakoupíme vše ostatní. Pokud ano, tak si pak dojdeme k regálu pro tuto věc.
|
|
|
|
Já dítě nemám a ani o žádného haranta nestojím. Jejich výchova je příliš náročná, komplikovaná a zodpovědná a na to já nemám nervy.
Jinak na dítě se asi musí jít podobně jako na psa. Koneckonců do těch 2-3 let mají i podobnou inteligenci. Aneb "I'm not being aggressive I'm being dominant". :)
|
|
|
|
37 
44 
24 
