Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
No můj přítel a moje máma,to je katastrofa.Když jí naposled viděl,sprostě jí nadával a máma mi řekla,že už si ho sem v životě nepřivedu..
Oki,kdyby to nebyl vážný vztah asi by mi to bylo jedno,ale teď mě to deptá upa nejvíce.
Já a přítelovi rodiče..do nedávna to bylo ještě ok,ale od té doby,co jsme u nich z finančních důvodů museli začít bydlet tak to je čím dál tím horší.Když jedu za mámou,nedělám doma nic jiného než uklízím..přijedu k příteli a jeho máma hned příteli říká,jestli bych mohla udělat tohle a tohle(sama za mnou nejde)..přitom má tři děti a po mě by to chtěla trošku moc..nevadí mi občas něco udělat,ale vážně nejsem její služebná..
Už jí maximálně tak zdravím a těším se,až si s přítelem najdem zase něco vlastního,tohle se nedá..
|
|
|
|
Nesmíš bojovat, nad tchýní nevyhraješ:)
Musíš se kamarádit a když ne kamarádit, tak se naučit s nima aspoň vycházet.
|
|
|
|
Já s jeho maminkou vycházím výborně, není, na co si stěžovat.
Obráceně je to ale horší, když jsem ho mamince představil, tak se zhroutila a později řekla, že jestli ho ještě někdy potká, tak že ho zabije. Od té doby se situace trochu uklidnila, ale přítel je u nás doma tabu, o kterém se nikdy nemluví. Když jdu k příteli nebo s ním někam jedu, používám neurčitě obraty (jdu ven) nebo neříkám pravdu. Máma podle mě stejně ví, jak to je, ale takhle jí to zřejmě vyhovuje. Ideál to tedy zrovna není, ale aspoň nějak se dá fungovat.
Bojovat se s tím dá asi dost špatně, podle mě je třeba nějak přežívat do doby, kdy se bez rodičů obejdete a můžete žít spolu. Pak už Ti to může být v podstatě jedno.
|
|
|
|
Blíže jsem poznala jen jedny rodiče, a ti mě měli docela rádi... Následujícím rodičům jsem nebyla oficiálně představena, spíš si mě a přítele nevšímali.. A poslední rodiče jsem vlastně nepoznala vůbec - bydleli v zahraničí.
Ale odpověď na tvou otázku - pravděpodobně nezvítězíš:(
|
|
|
|
je to jeho rodina, takže k ní mam respekt, stejně tak to vyžaduju od něho...
jinak on si je s matkou v hodně věcech podobný, takže za něco jí proklínám, za něco jí děkuji...
|
|
|
|
Nebojuju, kamarádím se.
|
|
|
|
To není o výhře, když se to zařídí dobře, vyhráváte všichni čtyři. Nech je, a´t si zvyknou, buď milá, slušná a oni na to časem přijdou
A co vy? Nějaké zkušenosti, vlastní zážitky s jeho/jejími rodiči (lépe negativní, to jak moc dobře spolu vycházíte teď slyšet nepotřebuji:-) ), cokoliv co byste mi k tomuto mohli říct?
Teď vycházím s jeho rodiči pomalu lépe než s ním, ale stalo se mi, že jsem se tatínkovi mého bývalého přítele nelíbila, protože jsem nebyla dostatečně úžasná/nejlepší/báječná/špekatá jako slečna přede mnou. Dával mi to pořádně vyžrat a o Táničce pořád mluvil, hlavně když jsem byla v jeho blízkosti já. Získala jsem si ho tím, že jsem s milou Táňou šla párkrát na kafe a tehdejší milý ji párkrát pozval domů, když jsem u něj byla.... No a nakonec se k ní vrátil, ale teď jeho tatínek pěje ódy na mne:) takže tohle nedoporučuji
|
|
|
|
budeš se muset naučit je ignorovat a on se bude muset naučit žít s tim, že je ignoruješ.. bojovat nemá cenu
my to vyřešili tak, že k nim prostě chodim, když nejsou oba rodiče doma
drahý ví, že mám vůči nim jisté výhrady, ale čert to vem, nechodim s nima, ale s nim, možná mě i chápe
|
|
|
|
Zvítězit nejde. Já mám tuhle zkušenost: s přítelovou mamkou vycházíme dobře, řekla bych. Nebo spíš ona je šíleně ukecaná, tak stačí jí přizvukovat, občas se podivit a souhlasit s ní, případně něco podotknout a má pocit, že jsme kamarádky. Nic ve zlém, je to fajn ženská.
S jeho otcem moc nevycházím. Je takový divný. Nevím, jak to popsat. Každopádně přítel ho má hodně rád, tak se snažím se o něm vyjadřovat neutrálně, smát se třeba jeho (ne)vtipům a tak.
Pokud bych si s nimi absolutně nerozuměla, řešila bych to tak, že bych k nim domů jednoduše nechodila. Nemyslím si, že je povinnost vycházet dobře s partnerovými rodiči.
|
|
|
|
The Quiet Screaming:
Víš, strašně ráda bych je ignorovala, protože to že bych se snažila s nimi vycházet prostě nejde. Na to jsem moc, já nevím...pyšná, hrdá, kdoví jak se tomu vlastně říká...
Jenže neumím to, je ignorovat. Věčně o nich mluví a oni jsou pomalu jediným důvodem všech našich hádek a pořád se něco děje, něco díky čemu mi kazí život. (On kdyby otevřel oči, tak to uvidí stejně, ale on je otevřít prostě nechce).
Věř mi že ti za to trošku závidím:-)Vím jaký to je když má protějšek prima mámu, sama jsem to zažila u bývalýho, báječná ženská...jenže já musím mít teď tu smůlu že narazím na tu nejhorší (no, neumím to ani napsat slušně).
|
|
|
|
Nebojuj, snaž se o opak.. A pokud ne to, ignoruj je, nikdy nevyhraješ! S rodiči mého přítele problémy nemám, mám je ráda. Kdybych nebyla stydlivá, tak si s jeho mamčou jdu klidně povídat, když je třeba ve vaně:)) Ale s našima je to horší- přítele nemusí, protože jim řekl pravdu.. Nemůže k nám, tak je ignorujem, jsme venku nebo u nich...
|
|
|
|
Ne, zvítězit nemůžeš - a pokud ano, nebudeš z toho ve výsledku nadšená ani Ty, ani přítel. Spíš bys měla zkusit stát se jim dcerou, než s nimi válčit.
|
|
|
|
Záleží na tom, jak se k tomu postaví přítel. Pokud je ochotný se za tebe postavit, tak má cenu bojovat. Polud ne, budeš sama proti třem. Ale taky je třeba rozmyslet si, jak budeš bojovat. Dej najevo svou vůli, aby bylo jasno, že se sebou nenecháš orat, ale nebuď přehnaně drzá. Přece jenom je možné, že se s nimi budeš stýkat i dál a dlouho.
|
|
|
|
17 
24 
22 
