Ahoj, už jsi byla na vlakovém nádraží v Ostravě ve Vítkovicích? Prý je to tam hrozné.

Tak tak. Ne že by mi starat se o novorozeně vadilo, však je to přesně jak popisuješ…. Po té co se jednou, dvakrát povede celý proces přebalení, krmení a uspání, tak se jedná o docela jednoduchou činnost, jejíž úskalí tkví hlavně četnosti opakování. Jakmile začnou reagovat na podměty a nedejbože začínají experimentovat a hrát si, tak je to super. Víš co, nevadilo mi třeba 50x zvednout lžičku ze země, když jsem viděl že ho to bavilo a že zároveň zkoumal co se stane, když ji hodí na zem. Stejně tak jsko mi nevadí když maluje křídou po stole místo po tabuli… (hlavně že to není zeď a že nepoužívá fixy. Až pak je klid, tak to buď po něm uklidím a nebo to uklidíme v rámci hry spolu… to s nemluvnětem nejde.
No a mé mentální plány také nerad měním, ale pokud v nich figuruje více lidí a nebo třeba malé děti, tak mají více prostoru na odchylky.

Přítelkyně to zvládá docela dobře. Pominu-li nevyspalost, kterou si užíváme oba dva, tak jí trápí ochladnutí vztahu mezí jí a synátorem. Žárlivost ale ještě nevybublala, takže je doma klid… je to 14 dnů zatím a já ještě nešel sám nikam dál než do obchodu. Jen si neodpustila pár poznámek, když jsem třeba do 2 ráno pracoval.
Tzn nespokojenost? Možná spíš předtucha stahujících se mračen až začnu zase chodit na tréninky a na turnaje.

Ohledně ranní kávy, s tím taky souhlasím, ale byla škoda takovou konotaci nevyužít Jak se ale říká, očekávání přinášejí zklamání.

Jak to vlastně jde u tebe? Všechno jak má a nebo alespoň v mezích?

Máš pravdu, že si zase zvyknu na to co můžu a nemůžu s novorozenci. Navíc čím déle to potrvá tím méně to bude novorozeně a více to bude nemluvně… čas hraje pro oba. Starání se o vlastní děti mi ale nepřijde sž tak náročné, pokud se jim mohu věnovat. Čím víc musím dělit pozornost, tím je to horší… ale pokud vše běžím podle toho, jak jsem si mentálně naplánoval, tak je to fajn činnost.
Se synátorm ale mám štěstí, že chápe příčinu s následek a i to, že ne vždy musí být po jeho… navíc nám funguje dohoda/slib… takže mu třeba můžu říct, že když si bude hrát teď na chvíli sám, tak pak až budu moct si spolu postavíme třeba dřevěné kolejiště a budeme si hrát s vláčky atd… mladé toto moc nevychází… ono to bude tím, že ví že to co mu řeknu dodržím ať se jedná o pochvalu, hraní si spolu, a nebo trest.
No a zrovna upgreadování hostů není extra náročná práce. Je jen zdlouuuuhaváááá takže když třeba čekám na install process, tak mám deset minut, za které se dá stihnout hromada věcí.
Kontrolovat já nevím třeba spf záznamy by s malou nešlo, stejně jako třeba práce na nové infrastruktuře.
K ní máš pravdu, čím vic jsem zjistil o tom projektu, tímvětší jsem měl chuť si otevřít flašku, ale vědomí že musím fingovat bez nějakých zádrhelů ve firmě třeba kocoviny, mě vždycky pomohlo ty chutě překonat a teď už jsem tak nějak niterně srovnaný s tím, že ta změna je nutnost (vyžaduje to INFOSEC) a že to jde udělat. Navíc když se to povede, tak mám payrise jistý a navíc budu mít co pořád dělat. Jen jsem možná čekal na začátek něco lehčího.

Trefil jsem se? No, super. Už jsem si říkal, to byla finta fň a že jsi někde v rohu. Podle mě to jsou ty nejkrásnější rozmazané brunetky, které na place jsou. No a jít za světla domů se přece pojí s tou ranní kávou a popovídáním si.

Jaké je ji držet? Popravdě… asi jako držet motýlka. Krásná, ale bojím se že ji třeba špatně chytnu atd a nechtěně ji ublížím… teď jsem ji ale měl na starosti během upgreadování hostů… a bylo to fajn. Jen je opravdu drobná. Bez problémů se mi vejde do jedné ruky. Ale opatrování i s krmením a přebalením jsme ale zvládli a upgread potřeboval jen jeden rollback, když se po rebootu patrně nenastartoval ssh demon. Napodruhé to ale vyšlo.


Škoda toho tvého projektu… hlavně toho času a energie. Je až s podivem, co si někteří vendoři dovolí.
My jsme se takto rozhodovali nad ponecháním jednoho vendora a nebo se poohlédnout po nových. “Výběrovým řízením” prošli 2 noví vendoři a na technický meeting jeden poslal netechnické salesáky (kteří se prezentovali jako solution architekt a par engineerů a o technické stránce neměli vůbec ponětí) a ten druhý ani nedošel. Nechápu takové chování. No a tak máme původního a jsem za to asi i rád. Jejich nedostatky a problémy už aspoň znám a vím jak s nimi jednat.
Ta deziluze byla a je trochu spojená právě s tady tímto vendorem, i když oni představují to světlo na konci tunelu a celá naše společnost je ten tunel. Hromada práce, kterou máme za úkol splnit je jen látat díry zatímco pomalu směřujeme do vrakoviště, kde celý ten moloch ve formě naší infrastruktury pošle do kytek a vytvoříme snad něco, z čeho se zasvěceným nebudou zdát noční můry. Jen je to kompletní úprava to znamená hromady problémů, breptajících engineerů, odděleních nescopných pochopit, že mají používat nové postupy atd atd… jediné štěstí máme s INFOSECEm, který nad námi drží ochranou ruku…. proto se s nimi tak rádi bavím. Ono, když já vyvolám nápadem infarktový stav není to stejné, jako když pak přijde žaloba kvůli například GDPR
Jinak ale infarkty už tolik nevyvolávám. Na stará kolena jsem zmoudřel a vím, že někteří kolem mě jsou na světě déle než já a.. co kdyby se to zvrtlo.. ono dávat první pomoc remotely jde dost blbě a to i kdybych měl vzdálený přístup

Přání ale plním rád, a ty jsi si přála ukázat jak to vypadá když se nudím.

No a ta tvá indicie dopadla na úrodnou půdu… dlouhé vlasy… to je pak jasné. Rád se nechávám překvapit, je to pak větší zábava, zvlášť co se seznamování týče, ale…vezmu-li to ale čistě pocitově.. z toho jak se člověk nejčastěji prezentuje na fotkách… tak bych řekl, že se budeš nacházet kolem středu a tam jsou dvě hezké leč trochu rozmazané brunetky s dlouhými vlasy.
Možná se ale mýlím… pocity tu a tam dělávají.

Ps: Pozvání na skleničku nebo tancovačka? Já bych bych byl pro oboje. Záleží na co bude chuť a jak by se to vyvinulo.

Přesně tak, ta nejhorší nemoc z nejhorších co nás mohla potkat s bonusem +1. Věděl jsem, že se tomu nevyhnu a tak jsem rád, že to bez snah o přídavky proběhlo minulý týden.
Den D už nastal. Včera jsem si je vyzvedl a všichni si teď zvykáme. Malý snad brzy začne věřit, že nikam neodejdou, mladá si zvyká na to, že malý umí víc věcí než předtím (ovládat televizi, což zjistila po tom, co mu ji vypnula a on se zvedl a zase si ji zapnul) a to že došáhne výš než si pamatovala, nejmenší... no kdo ví ... a já na to že jsme zase všichni spolu... a že malá se klidně 5 za noc vzbudí, což vzbudí všechny. Už jsem skoro zapomněl, jaké to bylo se synátorem, když byl ještě novorozeně.
Je zajímavé, že jsi se zasnila na dny po porodu... z toho, jak se tvářila mladá mám pocit, že to ani jednou nebyly příjemné dny (alespoň těch prvních pár, než je mohla vidět). Ale každý porod zvládá jinak.

Ta deziluze je teď už hlavně jen pracovní. Je to výsledek kolize toho co se dozvídám s tím co jsem očekával. Ale není to nic extrémního, jen se člověk nestíhá divit. Ale na všem se dá pobavit... s tím nováčkem u Infosecu, se kterým spolupracuji, se ze čirého zoufalství trumfujeme o to kdo přijde s větším WTF momentem. Zrovna teď vedu, neboť jsem mu ukázal způsob, jak se dá s trochou snahy dostat k datům, která by měla být ze zákona chráněna. Teď už vím, jak by vypadal, kdyby se o něj pokoušel infarkt a obávám se každého jeho pingu, neboť pak budu mít patrně infarkt já.

Docela jsi mě pobavila tím číšníkem. Když jsem za svých mladých let dělal chvilku za barem, tak jsem si žádal ID od hodně holek... osvědčené postupy se nikdy nezmění.
K tvé fotce, máš pravdu, krásné jste všechny, krásnějsí snad být ani nemůžete, ale to která jsi si opravdu nejsem jistý. Řekl bych, že budeš mít cop, modrou sukni a červenou kazajku... ale to je vše. Ale v mylné domněnce být nemůžu, neboť jak jsi psala, v souboru jste všechny krásné.
O to víc pak bude zajímavější, až se třeba povede to, do čeho jsem se s radostí uvrtal.

Můj folklorní taneční um se držel jen valčíku a polky.. ono to na těch vesnických hodech stačilo.

PS: a za tvým umem dostat koho kam potřebuješ, bych nic jiného než co sji zmínila, nehledal a právě proto si myslím, že bych se s tebou asi jen tak nenudil. A kybych náhodu se mýlil, tak se ti aspoň splní přání a poté se asi nudit nebudeme.

PPS: rád si s tebou zatančím

Náš minulý víkend byl ve znamení kurýrování.
Malý před víkendem chytil nějaký moribundus a já, asi aby v tom nebyl sám, jsem to chytil hned den po něm. Tak to bylo celé docela náročné. Naštěstí to byl 5 denní typ, a tak jsme už jsme pár dní zdraví.

No a co se mi honi hlavou v uplynulých dnech? To je dobrá otázka. Je toho hodně. Od přípravy domácnosti na to že jednoho dne přijdou holky a s tím spojené to, že jejich odchod z nemocnice se neustále neznámo proč posouvá, přes pracovní povinosti a pocity lehké deziluze spojené s nadějí ve formě malinkého světelného bodu v nezměrném prostoru černočerné tmy, o kterém vím že se k němu blížím, jen nevím jakou rychlostí a za jak dlouho tam budu, až po myšlenky na to že Ti to v kroji sluší, a že se nedivím takovému skvělému úspěchu.
Připomělo mi to má stárkovská léta, jen naše taneční schopnosti se odvýjely od hladinky vypitého vína.
Chodíš si zatančit i jen tak? Jestli ano, tak třeba někdy bude příležitost a chuť si zatančit. Je ale dost dobře možné, že mi bude nějakou chvíli trvat, než přestanu být jako natvrdlé poleno. Zvlášť pokud to bude nějaký tanec v držení...

Jak Ti vlastně dopadla Praha? Pokud by bylo potřeba se zase odprostit se od všech organizačních myšlenek, tak mé pozváni stále platí

Jinak tento víkend asi neopustíme Brno... budou přípravy na příjezd holek.. protože kdo ví, třeba už začátkem příštího týdne je propustí z nemocnice (kéž by), a v neděli pak jdeme na Drakiádu, ať si malej užije létající draky všech tvarů a barev.
Copak plánuješ na víkend Ty?

PS: Tomu rozporuplnému pocitu se vůbec nedivím... mít projet projekt se měnícím se zadáním a naštvaného lead developera je hodně blbé, ale věřím že ty pocity jsou jen opatrnost, a že žádná levárna se nestane.
PPS: Tomu umu dostat chlapy tam kam potřebuješ bych docela věřil.
PPPS: Ohledně nudy... to bude těžké. Nejsem si úplně jistý, že bych se s Tebou nudil.

Přesně tak, je to k vzteku... asi jako když Popelka dostala své tři oříšky jen nakreslené. Ale naštěstí k tomu centrálnímu mozku lidstva mám na hony daleko.... jen tisíc nic umoří i osla. K tomu se stále učím postupy a infrastrukturu a kdo za co zodpovídá... ale zase si říkám, že bych se třeba býval nudil, kdyby všechno bylo jak má, a já se nerad nudím. Většinou to pak špatně dopadá.

To že nevím, jaká jsi po pracovní stránce, podle mě ani malinko nevadí tomu, abych tě s potěšením pozval a zlepšil náladu... možná právě naopak... o to zajímavější by to mohlo být. No a o náznaku lichocení by se tu dalo možná uvažovat, ale když si zadavatel jmenovitě vybere PM, tak to není nikdy jen tak, a tudíž bych se znovu přiklonil ke konstatování.

Svého kolegu by jsi ale mohla zaskočit a zase někdy do Brna přijet. Ta Praha je pro mě asi v dohledné době neostupná.. alespoň do té doby, než se vrátí holky z nemocnice a asi i nějakou chvíli poté, než si zvyknou na domov. Hádám, že tak do týdne by je mohli propustit, pokud všechno půjde jak má. Možná, pokud ještě nebudou tento víkend doma, tak bych s malým zajel do Prahy, ale pravdépodobnější bude že začnu cestovat až po jejich návratu.

K tomu proč to ten pes udělal popravdě nedovedu nic moc říct. Proto je teď pod drobnohledem. Zatím bezvýsledně. Je to lovecký pes, tak možná se projevil dlouhé roky potlačovaný lovecký pud... možná kočce něco bylo (četl jsem, že takový útok se může stát pokud je kočka nemocná a jí táhlo prý už na 18 let), možná si něco udělali, co vyustilo v takové chování... nevím. Proto na něj dávám pozor a mladé řeknu, že si nepřeji aby ho nechala byť jen na chvíli s dětmi samotného. Ona by to stejné neudělala ale takhle jí to snad ani nenapadne.

To modelové městečko je moc hezké. Hlavně je rozhlehlé. Malý u něj dovede být docela dlouho ale nejvíc láka dřevěný vláček a koleje.

Jakpak ti dopadlo vystoupení?

Mé ego právě povstalo z popela jako bájný pták Fénix. Je to vzájemné.

Tento týden je takový zvláštní... začal nový sprint a přibalila se další karta, která je spojená s mojí hlavní kartou.. naštěstí to není nic, co by vše nabouralo.
Měl jsem několik pokeců s Infosecem, na základě čeho se možná prohloubí naše spolupráce s nimi... takže další body plus u managera... ale stejně z toho nemám úplně dobrý pocit. I když jsem si celý ten problém, který je teď bloknutý, rozdělil na hromadu problémků, které se dají jednotlivě lépe řešit, tak mi pořád v mysli hlodá myšlenka, že při tom neskutečném množství věcí, které čekají na řešení, něco vynechám a nebo si neuvedomím nějakou návaznost a... dostanu se při nejlepším jen do patové situace.
Navíc se stále objevuji přístupy, které bych měl mít, ale nemám. Ve volném čase pak načítám manuály, dokumenty a postupy.. do toho je mladá naprášky, neboť na ni doléhá nemocniční ponorka. Doma byl prů*er, neboť po návratu z nákupu jsem zjistil, že jí její pes zadávil kočku, se kterou byl od štěněte... naštěstí synátor spal, tak jsem měl čas na úklid místo činu a přítelkyně se pak spokojila s bílu lží, že kočka zemřela v noci z přirozených příčin... a toho psa teď nespouštím z očí... atd... atd... ale vždy může být hůř.

Dnes jsem si konečně dopřál pauzu, když všichni spí.
Zvažoval jsem nad lahví whisky a nebo piva. Nakonec vyhrála zodpovědnost a otevřel jsem si po dlouhé době pivo. Sleduji na kamerce jak synátor spí, brouzdám a odpočívám... que sera, sera. Optimismus je někdy zvráceným výsledkem překročení něčeho, co by se dalo nazvat "bodem zlomu"... a někomu pak zůstane na dlouho.. někdy snad možná i napořád. Dobře se tak deptají kolegové.

Tvůj impostor syndrome zcela dobře chápu... podle mě se toho dá zbavit jen tehdy, až všechno začne mít pevné kontury... do té doby ty pochyby stále budou existovat... a je to asi i dobře, pokud toho není moc a člověk nezpanikaří. Toho developera úplně nechápu, ale každý je nějaký.... vůbec ti ho nezávidím. Neber si jeho chování osobně, jako PM jsi POC a tak si to vyžíráš.... Blbá je ta nestálost zadaní.
Pozval bych Tě třeba na láhev Prosecca, nebo čehokoliv co by chutnalo, a snad bych Ti já a nebo třeba to Prosecco zlepšilo náladu.

Tvůj minulý víkend zní jako značka ideál. Kultura a rodičovské radosti v jednom, a pak návštěva příbuzenstva. Ten pocit nepatřična bych klidně nechal ležet stranou. Na 60 letého incela jsi bez jakékoliv nadsázky zcela unikátní.

Ja jsem na zítřek naplánoval návštěvu obory, která je co by kamenem dohodil od Masarykova okruhu. Měl by se tam zítra odehrát závod motorek a synátor miluje všechno co má kola a jede to rychle. Pak bude následovat návštěva přítelkyně a malé.
Malá už hodně povyrostla a toto je první týden, kdy je zcela mimo inkubátor. Podle toho, jak nabírá váhu, by teoreticky mohla být doma během následujících 14 dnů.
V neděli uvidíme... možná modelový svět, kde si může hrát s modely a nebo se někam vydáme na výlet... ZOO v Olomouci... Dinopark v Ostravě?... Uvidíme.
Jaképak máš plány na víkend Ty?

Presně tak... řešení je v ideálním světě, kde se dodržují pravidla a lidé si nemyslí, že vědí nejlépe, jak má co fugovat, zcela prosté... a někteří by mohli s chutí dodat, že je i sprosté.
Leč ideál je často daleko od reality a právě proto je těch slupek tolik, že to pravděpodobně bude stačit na první místo ve většině celostátních soutěží ve sběru slupek a té slepičce, která je nosí, během toho upadnou nohy, zatímco kohoutek přiškrceně prohlásí něco o Godotovi, vytočí si křidýlkem pohotovost, kde mu ale udělají jen tracheotomii, a pak ho pošlou ke všem čertům.
Ono to asi dopadne tak, že kartě se změní status kvůli blockerům a o několik sprintů to všechno odložíme.
Už se těším, jak to budu vysvětlovat managerovi.
Naštěstí ale sám ví, jaký neskonalý a chaotický bordel se to snažíme napravit, takže asi ani neočekává, že se to uzavře v tomto ani v následujících pár sprintech.
A alespoň budeme moci říct, že máme plán (až ho nějak oficiálně sepíšu) a vyčkáváme na vendory a service ownery, abychom mohli vytvořit výjimky, a nebo aby se stali complient.... a jelikož se čeká na vendory.... tak se to pravděpodobně stane na konci všech věků a to jsem ještě optimista.

Víkend už je zase za námi, to máš pravdu... letí to jako voda.
Byl příjemný... ve znamení vědeckého, pak technického muzea a návševy venku vystavených exponátů. Synátor se zamiloval do stroje na tsunami, kterou splachoval již zcela promáčený model přístavního městečka. Poté jsme vypuštili několik modelů horkovzdušných balónů, a snad hodinu si hráli s interatkivní podlahou, jsme si pak ještě zastříleli z magnetického děla a večer úplně vytuhnul spánkem štěstně vyčerpaného batolete.
Já jsem si pak mohl sednout a dodělat to co jsem v práci přes týden nestihnul.
Neděle pak byla ve znamení výletu do centra a společného oběda s drahou polovičkou a návštěvou malé.

Co ty? Jak jsi si užila tento víkend a jak vlastně jdou projekty?

S Beskydy a zážitky do konce života naprosto souhlasím... a to jsem tam byl jen párkrát. Jezdíš tam často?

Míček se vždycky někam dokutálí. Jen někdy mu to trvá chvilku a jindy o něco málo déle. O té hře jsem už slyšel.... prý, když se ta hra líbí, tak existuje i její rozšíření "connection of dirty minds"

No takhle uzemnit ezokolegyni. Ty jsi opravdu bad girl. Pro úplnost, byla to kolegyně nebo ezomatka od cimbálovky?

Víkend byl docela ideální, stejně jako určitě byl výlet do Beskyd. Na Beskydy mám moc zábavné vzpomínky. Kromě prvího vážného polibku jsem se tam naučil i s přehledem vytahovat auto z příkopu u silnice a řídit prakticky bez brzdové kapaliny. Být svůj anděl strážný, tak se proklínám až sedmého kolena.
Lodí se dá z Brna doplout až do Veverské Bitýšky. My jsme vystoupili u hradeb hradu Veveří. Sice je ten hrad neustále v rekonstrukci, ale hradní vinárna funguje a víno nemají špatné.
Doufám, že se povede i tento víkend, neboť z práce mi už jde hlava kolem. Čím víc se tomu úkolu věnuji, tím víc si uvědomuji, že mé představy o řešení byly tak trochu zjednodušené... bude to chtít více času a úsilí. Ale co už, vždycky mě bavilo nořit se do hlubin neznáma. Když pak do sebe začnou věci zapadat, tak je to krásný pocit.

S tím míčkem si pohraju a něco naplánuji, jen si nejsem jistý, kdy se mi ho povede odehrát zpátky k tobě. Výlet do Prahy i do Ostravy je nasnadě, jen je otázka kam dřív a kdy to bude. Jakmile budu znát odpověď, tak ti dám vědět a třeba ochutnáme bomboniéru.

Tak jsem to úplně nemyslel. Cokoliv člověk dělá jen pro efekt nemá dlouhého trvání. Myslel jsem tím, že image a známosti jsou u takovéto out-of-scope práce by-product, který má velmi velkou hodnotu. Vlastně to bylo zase jen konstatování. Blbě jsem se vyjádřil.
Tvůj přístup mi je zkrátka sympatický, neboť sám vím, že zapojit se do něcěho, co jsem dělat nemusel, většinou pomohlo všem.

Náš buddy systém je opravdu příjemný, proto jsem byl tak trochu vykolejený z toho, že při onboardingu jsem si všechno musel udělat sám. Stalo se vlastně přesně to co jsi popsala, že se děje u Vás. O můj onboarding se staral/stará manager. Bohužel je zrovna čas velkých změn, a tak nebyl a není na nic čas. Ale co už, jsem velký kluk, tak jsem to už snad nějak zvládl. No spíš by to mělo být v přítomném nebo budoucím čase, protože s čím dál tím víc uvědomuji, že ta králičí nora, kterou jsem se vydal tak nějak pozbývá konce.

Ohledně horoskopů máš možná pravdu. Je pravděpodobné, že jsem si to někdy dávno mohl přečíst a nevědomky si to teď vybavit. Asi ano. To stejně nemění nic na tom, že nejsi první, kdo mi toto řekl. Je to příklad toho, jak znamení ovlivňují chování lidí
A proč se to říka o Blížencích? Mě se ptej. Lidé jsou různí a znamení na to nemají vliv... kromě Štírů a Blíženců... ti jsou bad boys a bad girls. Každý se ale asi rád poznává a slyší to, jak ho ten druhý vnímá... no a zde nastupuje Forerův efekt. Někdy se to pak stane hezkým tématem na konverzaci. Což mě přivádí k otázce, jak jsi se o něm dozvděděla? Řekl bych že to byl psycholog (alespoň si neumím představit například lingvistu nebo matematika, který svým studentům dělá horoskop. ) Studovala jsi psychologii nebo je to tvůj koníček... nebo obojí?

No a jak jsme si užili možná poslední teplý víkend v tomto roce? Náramně.
S malým jsme byli na leteckém dni s přehlídkou všeho možného od začátku minulého století až po nové stroje. Malý byl zcela nadšený, všechno oťapkával, snažil se jednomu Zeru utrhnout kulomet a nakonec se mohl posadit do dvojplošníku. Problém byl ho pak dostat z něho ven.
Pak jsme byli s přítelkyní, udělali jsme si výlet lodí a obecně to byl fajn víkend...
Takový ten, který je ideálním mentálním zotavením před pracovním týdnem.

Jakýpak jsi měla víkend ty?

PS: To chápu. Opatrnosti není nikdy dost. O to hezčí pak je, když se podezření vyvrátí.
PPS: O to více by se mi líbilo někdy poznat tvoji dirty mind.

Zašpinit si někdy ruce je dobré. Hands-on expreience se podle mě vždy cení a navíc pak máš lepší představu, jak se ten offic ve skutečnosti řešil. Když se pak nedejbože něco s tím officem bude dít a někdo se tě na něj zeptá, tak dovedeš lépe odpovědět. Plus to dělá i dobrý image a známosti.

Já jsem po pár out-of-scope úkolech poznal hromadu tymů a začal jsem pak i pár kolaborací. To byl také důvod, proč mě nechtěli nechat jít do nynějšího týmu. Když jsem nevěděl jak co řešit, tak jsem většinou věděl koho se zeptat nebo komu to delegovat.
Tím buddies jsem ale myslel něco jiného. U nás je to takový neoficiální terminus technicus, který označuje člověka, který má nováčkovi usnadnit onboarding. Ten mi tak trochu chybí, a tak se někdy cítím jako polní včela v lese.
Má iniciativa, která spočívala ve vykašlání se na čekání, se naštěstí setkala s pozitivním ohlasem od vedení, takže teď pomalu začínám pracovat na security kartách, které ovlivní... docela dost departmentů.
Naštěstí se mi už zrodil v hlavě plán a dokonce byl schválený managerem, takže teď mám pár týdnů na testování. Pak přijde backup a potom implementace... a zbyde jen doufat, že nebude třeba okamžitý rollback.

S tím horoskopem to bylo docela jednoduché. Nejběžnější kritika je to, že charakteristiky jsou psány tak, aby seděly na kohokoliv.... tak jsem to zkusil... teď už vím že se jedná o Forerův efekt

No a Štír... to byla dedukce a trocha štěstí.
Je to poprvé, kdy jsme se bavili o zvířetníku.. a ty jsi hned zmínila, že tvé znamení nejhorší z nejhorších... a toto už jsem párkrát slyšel. Měl jsem na výběr Štír a Blíženec. Po chvíli uvažování jsem zkusil Štíra.

P.S.: Konstatování má někdy k lichotce velmi blízko.
P.P.S.: Virtualní potěšení... skoro jsem se začal červenat

Je až s podivem, jak takoví létající smajlíci dovedou vyloudit úsměv.
Možná se mrknu, jestli by se nedal ten efekt vytáhnout z té stránky a uložit si ho na horší časy.

Takovou rekonstrukci jsem nečekal.... ale mohl. I když u nás PM manuální práci nedělají... patchování nechávají na network teamu, kabeláž pak na interní support.... a monitory si zapojuje každý sám (proto jsem tu a tam dostal dárek, když jsem třeba s trochou snahy vydoloval HDMI kabel z Display portu a s tichou modlitbou ať není nic zničeného jsem do něj zasunul Display port a voila monitor se rozzářil... a nebo opravil síť přepojením ethernetu z portu delegovaného na voice na datový port atd atd Ach.. staré časy.:D )
A to že nikdo nic nečte.. jojo... to je běžné. Asi bych byl nesvůj, kdyby se nějaká změna obešla bez toho abych někomu musel oznamovat, že ten email, který podle logu bez přečtení hodili do koše, obsahoval informace o tom, proč se teď tam a tam nemůže dotyčný dostat.
Všude to bude asi stejné.

V novém týmu je to...hmm dá se to... víš co, prakticky žádný buddy... skoro žádný trénink.... a řekl bych že jen pouhých 60% času vlastně jen vím o čem se to na chatu a na meetech baví.
No a popravdě mi to, že někdy moc netuším, co se řeší a nebo o čem se to vlastně baví, to že si sám zařizuji přístupy, neboť mi naštěstí z původního týmu zbylo hromada admin rolí, které mohu využít k udělení si membershipu tam potřebuji (jen vědět kam), a to že se svými jira kartami můžu jenom a pouze čekat na to, až mi někdo laskavě vysvětlí to co v nich není.. tak to všechno dohromady mi začalo docela lézt na nervy.
Tak jsem převzal iniciativu do vlastních rukou. Udělal se membrem všeho co jsou mí noví kolegové a naplánoval si meetingy s Infosecem (ten, který to s námi předtím řešil byl také odejit a místo něho je tam nováček, který je prý zcela ve stejné situaci jako já ) a zkusíme dát dohromady jejich požadavky.
S tím pak můžu za vlastním vedením a pak za vendorem... sice replikuji už udělanou práci, ale ta nečinost a nulová dokumentace mě už ubíjela a už jsem si toho začal na sobě všímat.
Těším se na nějaké samostatné volno... bez rodiny, bez myšlenky na to, že den na to budu muset fungovat.... Budu potřebovat vypnout. Snad to mladá pochopí... když ne, tak se s tím bude muset poprat.
Jinak rodinka pomalu roste. Přítelkyně se zotavila a už se stará o malou na hostinském pokoji. Malá musí přibrat nejméně na 1.7kg a musí být schopná sama sát, aby je pustili. Podle toho jak přibíra bych tipl, že do 14ti dnů by už konečně mohly být doma.

Teď guessing part...
Foreruv efekt... horoskopy... mohl bych googlovat ale proč by... to by nnebyla zábava.... řekl bych že to bude něco jako že obecná charakteristika, která je platná pro každého, bude extra platit na toho, komu řekneme že to je jeho charakterisitka. Trefil jsem se?
To že jsi největší zmetek z celého zvířetníku je hezké vědět ... nejhorší z nejhorších? To je unikátni pozice... jediný, kdo mě napadá je Štír (i kdyz teda nevím proč by to mělo být nejhorŠí z nejhorších... se Štírkami jsem nikdy neměl problém.. ale znám jen 4)...trefa?

Ps: Máš pravdu, že očekávání jsou většinou nebezpečná a málokdy se vyplní. Toto ale bylo konstatování.
Pps: Pavouk a nudný? To možná tak na první pohed.

Příjemný pokec by s tebou šel sám od sebe a kávu dělávám vzdycky dobrou.

Do Prahy bych se měl zase někdy podívat, ale kvůli malému na krku a přítelkyni s malou v nemocnici to bohužel neustále oddaluji, a vlastně nějak ani nevím kdy tam zavítám. Možná se utrhnu a uděláme si do Prahy jednodenní výlet s malým například do Mořského světa atd... ale takovýchto plánů mívám plnou hlavu a málokdy se na ně najde čas.
Někdy na konci září by měla být večeřní/noční prohlídka Mořského světa a to by se mu mohlo hodně líbit. Přítelkyně by už tehdy mohla být doma a mít šestinedělí... takže by to byla pánská jízda a nebo... pokud by se jí chtělo, tak by si mohla vzít na den na starost synátora i s malou a já si mohl dopřát dovču bez nich (jak mi nedávno navrhla). No uvidím.... nadcházející měsíc bude zajímavý. Ještě ani nevím, co všechno se semele v práci.
V pátek budu už naplno v novém týmu. Abych se náhodou nenudil, tak jsem už podědil pár dalších projetů po odejitém člobrdovi. Musím uznat, že si držel standard, neboť dokumentace toho co udělal je u všech zcela totožná. To jest zcela žádná. Alespoň jsem se dohodnul na tom, že v takovém stavu to jsou jen stories.

Doděláváte rekonstrukci? Svépomocí a nebo jste si najali firmu? Vzpomínám si na naši rekonstrukci a jak mi z toho šla hlava kolem.
Stěhování už pak bylo docela zábava. Teda kromě usazování nábytku a spotřebičů, neboť pravým úhlům se například u nás zcela zjevně ani trochu nelíbilo, a tak mohu s klidným srdcem říct, že tu není žádný. Vysvětlovat to potom například pračce, že se má do té niky podle plánu bez problému vejít, byl doslova heroický výkon.

Ano, máš pravdu, oslava proběhla vlastně docela dobře. Myslím si, že ona byla vystresovaná hlavně kvůli malé. A možná i proto, že si uvědomuje, jak moc se během těch několika týdnů malej změnil. Ale myslím, že snad časem, až se věci uklidní a obě se vrátí z nemocnice, tak pak to zase začne lépe zpracovávat.

Jinak lvíček to není, ale jen těsně. Stačilo pár dnů a už je panna. Ale lvíče teď už máme taky. Ty se zajímáš o charakteristiky?

Ps: Vždy jsem se rád poznával a doplňoval se s ostatními. A jako správný šedesátiletý letý incel by jsi měla vědět, že na ranní kávě není nic necudného. Ba naopak, odstraní nevyspalost a probudí mysl.

Pravda je že budit noční můru, aby si se mnou dala ráno kafe, se mi úplně nepozdává.... ale třeba by se z ní stal pak okouzlující motýl. A když ne, tak kávu s noční můrou jsem ještě neměl. S krtkem ano, s opicí ano, taky s kočkou,krávou, dračicí a princeznou ano.... ale s noční můrou by to byo poprvé Ne že by se pak z některých můry nevyklubaly, ale to se nepočítá, protože neměly 60 let... aspoň doufám

Ale ono všechno zlé je k něčemu dobré... třeba si zkust být single mom. Je to zajímavá zkušenost. Máš ale můj obdiv, že jsi to zvládla s více dětmi. Mít ještě druhé, tak určitě zavládne chaos a všichni kolegové, vendoři a customeri by rychle a nesmlouvavě zjistili, že mám 2 malé děti a tudíž už nejsem pánem svého času a ani života. :D Ono už teď mi stačí, že během některých meetingu jde v pozadí slyšlet "NUK! NUK!" a nebo "zlý černokněžník Zababa" a "Vstávat a cvičit!"... navíc on už umi ovládat hlasitost, tak se někdy nestíhám divit. Bohužel ne všechno se dá sladit s jeho spánkem.:D
Zvládat to s více dětmi? Opravdu smekám.

Narozeniny slavil synator a cenu za nej tatínka jsem vyhral po tom, co jsme započali letecký den pouštěním nafukovacích balónků po všem co se hýbalo. Přítelkyni se úplně moc nelíbilo... zvlášť když jeden nafukovací bálonek narazil za pískotu a prdění do dortu a shodil svíčky. Malej se ale tak smál, že z toho padal na zadek a ten jeho smích byl natolik nakažlivý, že se tomu začala nakonec smát i ona. Cena za nej přítele mě bohužel minula... byla moc unavená a vystresovaná na stanovení vítěze, ale tajně doufám, že ji třeba dostanu ex-post.

Jakpak se těšíš na Září? Děti půjdou do skoly a práce se zase vrátí do starých kolejí, kdy je většina lidí v práci a ne na dovolených a tudíž se i něco dá udělat. I když pro tebe léto bylo docela zápřahem, pokud si dobře vzpomínám.

Ještě za dob, když jsem chodil do officu, jsem si v kuchyňce dával kafe s 55-ti letým incelem, který je teď můj týmový kolega a náhodou mi to ale vůbec nevadilo. Ba naopak. Myslíš, že kdyby měl o 5 let víc, tak by to byl problém?

Co bude, to bude.... člověk se může jen snažit a doufat. Zítra jdeme slavit narozky, tak zase budeme alespoň 24 hodin spolu... zkusím vyhrát cenu o nej přítele a tatinka. Při nejhorším snad dostanu alespoň nějaké plusové body. Uvidíme.

Tvoji zkušenost si okrajově zmínila, naposledy třeba když jsme se bavili na téma zvládání chaosu. Ale i dříve jsem zpozoroval pár náznaků.... třeba s učením v noci... atd.. Ale co už. Myslím, že v mém okolí neznám nikoho, kdo by zůstal jen u jedné svatby a to že to na podruhé vyšlo je podle mě super.

Trochu to ale nahrává tomu, že sňatek nepovažuji za něco, co by mělo nějaký extra přínos... Slib jí mohu dát bez prstýnku ... nemyslím si, že prstýnek zajistí to, že mi bude věřit. Jediné co mi přijde jako benefit, je stejné přijmení a to že je automaticky osoba blízká.
A teď prý přichazí i nějaká reforma, která umožňuje započítat do penze výdělek chotě. Tím by si přítelkyně polepšila.... ale na druhou stranu až ona půjde do důchodu, tak penze už stejně nebude, a tudíž je tento benefit pasé.

Ps: To že by ti bylo jasné, že probudit se v posteli vedle toho, koho jsi poznala před pár hodinami neznamená ani malinko nic závazného, tak to z tebe pravděpodobně mluví zkušenost 60ti letého incela.... jakou že to ráda piješ kávu?

Ranní, odpolední nebo večerní káva... kdo ví? Když je chuť, tak proč to řešit.

Ono vyjasnit si co a jak by sice byla vždycky značka ideál, jen někdy ráno bylo těžké rovzpomenout si vůbec kde mi hlava stojí natož, zvládnout ten moment vysvětlit, že mi o nic víc nešlo. Zbabělost to byla spíš u těch, se kterými to nezůstalo jen u jedné noci, ale člověk se nakonec poučí....

No a to mě po čase dovedlo i k mému rozhodnutí se vrátit a usadit se. Rodinku pak chtěla moje přítelkyně a já se tomu po tolika letech vztahu přestal bránit.
Dělat taťku je opravdu fajn.... o to více některé věci mrzí...
Mít dítě sice změní člověku život, ale nesmírně mě baví s ním být a pozorovat jeho chování, jeho smysl pro humor a to jak se hrozně rychle učí.

To ti ale asi nemusím ani psát... ty jsi toto už zažila.

Mimochodem, pročpak jsi měla single mom momenty? Manžel jel třeba na pár dnů/týdnů pryč?

S minulostí nic nenaděláš. Můžeš ji natřít na bílo, na růžovo nebo na jakoukoliv jinou barvu, ale pořád budou některé věci, které pro někoho budou vypadat špatně. Je to jedna z věcí, které asi bohužel nepochopím. Stejně jako žárlivost a nebo snahu najít nějaký problém v něčem, co jinak funguje.

No a jak jsem dobruslil do takového vztahu? To byl výsledek snahy se usadit a začít se konečnĚ chovat dospěle a zodpovědně.
Byl jsem docela čerstvě po vztahu, u kterého se mi nepovedl úplně rozchod, tak jak jsem doufal a tak mi to dotyčna dala hodně sezrat.
Šel jsem na jednu párty pod širým nebem a potkal jsem tam fakt hezkou holku. Slovo dalo slovo, padlo pár panáků a po pár společných faux pas, která měla za výsledek mokré oblečení a veřejné pohoršení, náš společný výbuch smíchu a rychlý odjezd taxikem, jsem u ní strávil noc a pak jestě několik dalších nocí. Asi po týdnu jsme spolu začali chodit a jsme spolu až do teď.

Jinak tipoval jsem, že nebudeš typ na jednu noc.
Ranní kávu jsme si dával docela často, a to ne vždycky s tou, se kterou jsem tam přišel... někdy to bylo zábavné... ale často jsem se jen vytratil jako pára nad hrncem.. nékterá opětovná setkání tak byla trochu chladná.

Můžeme si pak spolu dát třeba kafe

Jinak Zpovědnicové srazy ve své podstatě trochu popírají smysl anonymity Zpovědnice. Myslím, že teď bude spíš trend jednotlivých setkáních než nějaké hromadné akce. A to i kdyby se kolektiv nezměnil...

Ne, nikdo. Je to tu pro mě něco jako vrba kam šeptám to, co bych někomu chtěl Říct ale nebylo by dobré, aby to někdo známý věděl. Jak jsi zjistila, někdy sem napíšu věci, které by nebylo dobré, aby blízcí věděli.
Navíc přítelkyně je hodně žárlivá, takže si nedělám iluze, že kdyby byla obeznámena, že sem někdy něco napíšu, tak že by mě tu nešmírovala. I tak ale za sebou zametám.

Vzpomínky na takové věci náhodou dovedou vyloudit úsměv na tváři... člověk si uvědomí jak moc to byla jiná doba a jak moc nezkušený byl.

Mé bruslení? Ze dejších jsem nikdy nikoho neviděl. Alespoň si to neuvědomuji. Moc jsem cestoval a využíval jsem to tu pro vetilování toho co mě vadilo a tak jsem se tu moc nesocializoval.

Ale jinak jsem bruslíval podle toho kde a s kým jsem probudil
Ovšem vzpomínám si, jak jsem byl na dně z jednoho Poláka, od kterého jsem se snažil bruslit pryč několik měsíců a naštěstí jsem se u něj nikdy neprobudil. Pracoval jsem s ním v jednom týmu. Bylo to poprvé, kdy mě balil gay a zrovna hodně okatě a neoblomně. (časem jsme si uvědomil, že to bylo pro zábavu a že ho bavilo to jak se stydím a jak nevím jak na něj reagovat)

Jinak jsem spíš bruslil z jednorazovek... a nebo ze vztahů, které začaly být až moc vážné.
No a nakonec jsem vybruslil i ze zajetých kolejí a vrátil se... to je tak, když přestane sedět dosavadní celý život.

Urvisu ani Finrod mi nic neříkají, teda kromě toho, že Finrod je z Toliena. Ale proč prosím tě ten Finrod přijel s Norskou vlajkou? To bylo poznávací znamení? Jestli ano, tak bude ve zdejších končinách opravdu jedinečné.

No snad jsi tehdy o sobě nepsala něco, co tvé okolí nemělo znát.
To se mi mmyslim ale ještě nestalo. Naštěstí a obráceně to je přesně jak řikáš. Dá se z toho vybuslit bez větších problémů. Už jsi takhle před někym vybruslovala?