Děkuji že jsi to smáznul

Jsem ráda, že vás to s přítelkyní takhle stmelilo a jste spolu zadobře. Mám to s tebou stejně, nebo spíš tak, pokud je to jinak, že jsem tě začala chápat a rozumím tvému chování díky tvé osobnosti. Člověk se neustále učí..i na staré kolena. Díky za to.

Tak to velice ráda čtu
Jak tak koukám, ušel jsi kus cesty- klobouk dolů, že ses nezavřel a šel konstruktivně řešit situaci, to dovede málokdo... Máš pravdu, že nálepka jako taková nic nezmění, může to být ale velmi dobrý klíč k sebepoznání a hlavně sebepřijetí. Jak to po sobě čtu, zní to hodně ezočíčovinově, to uznávám
Možná Ti i trochu závidím, že máš jasně definovaného původce, já svoje traumátka mám laicky vysledována a pojmenována, ale vlastně nikde nemám "štempl" na to, že s nimi pracuji dobře, takže to je u mne čistě pudové- tedy pude to, anebo nepude
Poslední dobou trošku osciluji na hraně syndromu vyhoření a odnáší to zdraví, takže jsem se rozhodla inspirovat u svého tanečníka i muže a práci po pracovní dobře intenzivně neřeším, myšlenky na práci mimo práci odsouvám a má to pozitivní efekt minimálně v tom, že nedělní propad není tak strmý. Takže se mám nějak takto
Co Tvá práce, pořád kontrolovaný chaos?

K výřečnosti dětem gratuluji, verbální kulomet je sice náročný, ale určitě máš spoustu situací, kdy je to brebentění roztomilé, že ano? Pořád malého fascinují letadla?
Pokud si dobře pamatuji, je tak nějak podobně jako moje pětka, okolo pěti let, viď?

Já tedy jsem absolutně neschopný člověk ohledně, tedy nejen, všeho toho co dokážeš. Možná proto to tak obdivuji a hlavně některé básničky tak prožívám. Něco mne vezme až tak, že i slzy tečou. Asi fakt nejsem normální. Ale spíš jsem chtěla napsat, že mám pocit, že mi někdo říkal, nebo jsem někde zaslechla, že namalovat ruku je těžší než obličej. Přesně jak píšeš. Aspon myslím.
A jo, s tím velký souhlas ohledně fantazie černobílé kresby. Hlavně to tedy vnímám u portrétů.
Ohledně toho focení. Myslím, tedy vím, že na to nemám cit. Ale hrozně by mě to bavilo. Jednu dobu tedy ještě daleko víc. Když jsem se pohybovala na jiném místě, kde mě to bavilo, hlavně ty odlišnosti a to nejen krajiny, ale také lidí. Hrozně mě lákalo fotit staré lidi. Domorodce sedící na záprazí, kterým se ve tváři dá číst jejich život. Zachytit to.Ty oči. Ten výraz. Ty vrásky.
Ke všemu já jsem člověk, ač se sama řadím mezi introverty samotáře, že mi nečiní problém zapříst hovor s někakým tím starým domorodcem na ulici, kterého vidím poprvé a naposledy někde cestou na procházce. Ani nevím proč, ale druhá strana vesměs nemá problém mi v klidu odpovědět a tak nějak si popovídat..je to divné. Spousta lidí nadává na staré lidi, to čtu častokrát i zde na Zpovědnici. Ale já s nima nemám problém, ke ,mně se chovají mile. Tak jasně že se najde sem tam dědek..ale to je asi normální.
Jo, i krajina by mě bavila fotit, ale nemám na to cit. Koukám na tu krásu, vyfotím to a na té fotce se mi to nelíbí. Joooo a taky fotím normálně mobilem, nemám nějaký vybavení na profi.
Ale tohle by mě bavilo. Jo, tos trefil.

Aha, to jsem nevěděla že přítelkyně je cizinka. To se mi líbí, že šla za tebou do Čech. Já jsem taková ta konzerva, mám to tak jako nastavené, že žena má následovat toho svého muže. Jsem nevěděla že máte víc dětí. Já myslela, že jen to jedno. Psal jsi, že ji nemiluješ. Máš ji rád. Naprosto těm pocitům rozumím a vím, jak to cítíš. Ale to je ten pravej důvod že sis ji nevzal za manželku? To znamená žes ji nemiloval už tenkrát? Nebo jenom manželství berete jako přežitek.
Život je stejně zvláštní. Kolik lidí asi žije v přetvářce.
Máte 4 psy? Tak to je nádhera! Miluju psy. Bez psa si vůbec neumím představit život. Je to někdo, kdo tě miluje natrvalo, opravdově, nikdy tě nezradí a neopustí.

Musím ti poděkovat jak hezky popisuješ ty tvoje pocity, prožitky. Je to velice zajímavé a to jsou takové ty myšlenky, prožitky, pocity, prostě věci o kterých bych dokázala mluvit hodiny. Zajímá mne to.
Tak co vím, bipolárka se opravdu hodně často dědí. Takže i když to nemáš stopro určené, je to asi nejpravděpodobnější varianta.
Taky si myslím že je fajn, že to může tvoje přítelkyně nějak pojmenovat, pochopit, něco o tom nastudovat a naučit se s tím nějak žít.
Píšeš, že už ted v pondělí máš to KBT tak snad si na mne vzpomeneš a napíšeš co a jak.

Měj se pokud možno hezky.

No to je mi ale překvapení
Tak jak se máme?

Jo takhle, ty rád spíš jen díky tomu, že v noci se nic moc venku neděje Takže asi nebydlíš v centru Prahy.
Tak to by se mi asi tvoje kresba určitě líbila. Miluju obličeje a postavy a jen černé na bílé. To by mě právě bavilo i fotit. Fotky lidí, momentek, různých usedlíků, lidí, vrásčité zajímavé tváře ve kterých čteš život, atd a čistě černobílé fotky.

Do Švýcar pojede přítulka pracovně, nebo tam máte nějakou nemovitost či práci? To tam pojede i s dítětem? No vidíš, třeba ti to prospěje se někam vytratit. Je to fajn, kor když máš kam jet a není to vyloženě dovolená, ale jsi mimo turistická davová místa a můžeš zapadnout mezi domorodce.

Takže podle popisu ses vlastně s bipolárkou naučil žít a nějak v tom chodit. Tak pokud to na sobě už poznáš, pak je to asi fajn, když si to dokážeš v hlavě analyzovat a vlastně nemoc neovládá tebe, ale máš ji pod kontrolou. Takže vlastně jediné, co potřebuješ řešit je spánek a na druhou stranu existují lidé, kterým stačí spát 4 až 6 hodin. Takže to třeba nemusí být taková hrůza, jak se to původně zdálo.
V jakém směru si ta psycholožka netroufla na bipolárku? Jako že má nějaké přímo specializované témata? Z čeho měla strach, jestli ti tedy řekla?
Jsem zvědavá jestli ti psycholog bude vyhovovat a pomáhat. Docela byx mě to zajímalo. Ohledně toho KBT bych ráda věděla, to jo..i když děkuji za tvoji podporu. Ale já už jsem stará a stejně to nemá žádný význam a ani důvod abych to nějak absolvovala. Žádný cíl a skvělá budoucnost. Ale díky, je to milé.

Měj hezký den

Ve zkratce. Žasl jsem, že vůbec funguji. Včetně mozku. Ale možná za to mohla i ta zamilovanost-hormony.

Potřebuji spát 8-9hodin. Když namáhám tělo. Nicméně vůbec netuším jak jsem přežil tu šňůru zamilovanosti, kdy jsem prakticky nespal. Tam jsem zjistil, že ač jsem v píči, tak mozku stačí leháro chvíli. A tělu to, že prostě ležím.
Cyklus mám narušený od 3-směného provozu. A bohužel už se to asi nikdy nezlepší. Je to zlo!

Už jen z toho tvého příspěvku je znát příval energie a nekonečný proud myšlenek, plánů a nápadů. Tak hlavne, aby konec nebyl drsný jak tehdy v UK.
Super, že budeš mít brzy terapie, kdyztak pak napiš, cos tam zkoušel a jaké to bylo, zní to zajímavě.

Vůbec.nechapu, jak je fyzicky možné víc jak týden prakticky nespat nebo spát nanejvýš 2 -4 h denně. A už vůbec nechápu,že necítís spánkovou deprivaci. Holt asi poctivá mánie Možná, že ty prášky od psychiatricky by ti pomohly i se spánkem,přece jen jej tělo potřebuje,i když si hlava myslí opak

No, drž se

Mimochodem co přítelkyně,je to mezi vama lepší?

Tedy jo, ty jsi ale spisovatel. Tohle já neumím.

To ráda vidím, že se máš tak dobře. To je fajn, co z toho života, když by se člověk měl špatně. Ohledně těch léků na spaní ti dobře rozumím. Já bez nich totiž také neusnu. Beru tedy kombo, není dokonalé, ale hlavně usnu. Můj problém je ten, že neusnu. Vůbec. V mládí se mi to rozjelo, když mi bylo nějak cca 20 a vydržela jsem se trápit dva roky. Hrozný. S láskou vzpomínám na jeden úžasný lék - Remeron. Na ten v životě nezapomenu. Zkusila jsem ho někdy v roce 2013 a tyyyjoo, bomba. Ale bohužel mi dělal opravdu špatné NU tak ho memůžu.
Kolikrát s takovou nostalgií vzpomínám na ty léta, kdy jsem jako mladá dokázala usnout normálně, zažila jsem klasickou únavu, postupný náběh na spánek a postupné usínání. Byla to nádherná doba a už ji nikdy nezažiju. Moc mi to chybí..
Píšeš, že se cítíš moc fajn. Má ten manický stav nějaké extrémní projevy, nebo je to dá se říct v normě? Mně se totiž vybavila jedna holčina, která zrovna ve své manické euforii vybrala nějakých 200k sedla tady na jihu do vlaku směr Praha a po vagonech ty peníze rozdala cestujícím. Taková trošku úsměvná epizodka.
Jsem nevěděla že se to ještě nějak dělí, musím kouknout tady doma do knih at si o tom něco pročtu.

A co kreslíš? Popravdě tvoje básničky miluju, ony mi někoho hodně stylem připomínají, někoho kdo bydlí v mé hlavě.
Věřím, že musíš i moc hezky kreslit. Taky bych řekla, že se tady moc neukazuji. Občas si tady od tebe něco přečtu..tedy sem tam.

Hele, jestli si vzpomeneš, moc by mě zajímalo jak to funguje s KBT. Četla jsem o tom samou chválu, podle popisu by to bylo něco přesně pro mne, ale já nikam nic pro sebe nedělám. Ale prý je to strašně dobrý a účinný. Mně tedy už nepomůže nic na světě, ale ráda se dozvím něco od konkrétního člověka, který to zažil na vlastní kožich.

Já mám o sobě takový trochu blok mluvit. Přijdu si jednak nezajímavá, druhak strašně nízké sebevědomí, prostě nudná, bezvýznamná osoba.
Ale pořád mám v hlavě jak jsi mi do profilu napsal tu omluvu. Ten záhadný text. Sranda je, že ty už o tom vůbec nevíš a nic to neznamenalo.

Nepominulo vše.

Jsme to nějak zařekli. Dnes v noci jsem nevěřícně vstal, že je tak pátá ráno, a ona byla jedna. To jsem měl naspáno tak 50 minut. Protože jsem předtím koukal na film s postavami Alberta Eisteina a jeho neteře.
Potom jsem se vzbudil ještě tak 6x. A v pět vstal a četl si Zpovědnici.
Hkad se ohlásil. To vedlo k tomu si udělat snídani.
A teď už asi neusnu, tak jakože ofiko vstanu a udělám si čaj a kafe.

Ahoj, jééé, ty máš profil jo..
Tak nějak žiju jak se dá. Doufám že ty to dáváš a zvládáš.

No nee, ty tu mas profil? To koukám.
Mně se daří bezvadně, pozitivní změny, jaro se blíží... bude dobrý rok
Povídej, co ty? Co nového?

Odpověděl jsem u sebe na profilu.

Ťuk ťuk, jeden dílek do tapety s mými vzkazy...

Nevím, zda si to přečteš nebo co se vlastně stalo, nicméně náš nepravidelný neodborný pokec mi celkem schází.
Snad se Ti daří skvěle po všech stránkách

Ale jak se to říká, čím více iterací, tím větší prostor pro chybu ? Souhlasím s Tebou, v kombinaci s totálním vyčerpáním je to opakování ubíjející. Ale zase z toho kvete úplně nová osobnost, to je pro mne fascinující a kouzelné
A pak jak začnou ještě mluvit a házet rozumy, je to úžasné. Trojka má 12 a za poslední rok neuvěřitelně vyrostla v mladou ženu, náš vztah se dost mění a s potěšením musím konstatovat, že mne stále vnímá jako vzor a ne jako trapný přívěsek... Snad se nám to povede zachovat až do dospělosti, bylo by to krásné.

Koukám, že jsem Tě dnes našla ve stejném časovém horizontu, to je pozitivní, moc ráda Tě čtu...
Stahující se mračna ve smyslu žárlivý výbuch? A jaký je teď vztah mezi vámi dvěma?

U mne to jde dobře, hlas mám jako šmoula, náročný týden- výjezdní zasedání interního IT na Vysočině a pak jsme měli soustředění. Spousta vína, hodně zpívání, tanocvání, málo spánku.
Docela mne pobavil můj tanečník, který mi řekl, že bych měla vypnout své přitažlivé fluidum- máme nového člena souboru, docela ráda lidi poznávám a ani by mne nenapadlo, že si něco vyloží jinak, než by mělo být. Přijde mi to docela vtipné, co bych za tohle dala v době puberty
Takže baterky mám nabité zhruba jako Ty- spánek nula, nula nic.

No a co se konotací týče, co když to bude naopak? Ty už máš aspoň jaž takž rozmazanou představu, zato já ani ťuk Protože jakmile si vytvoříš mentální plán, je to pak blbé se jej vzdávat přece

Chápu to tedy tak, že máš raději větší děti, než malá miminka?
Je pravda, že ty začátky jsou takové jednotvárné, krmit, přebalit, chovat, uspat a opakovat ad nauseum
Mentální plán také dodržuji ráda a čím jsem starší, tím deviace snáším hůř,.máš to také tak?

Domluvy s dětmi rozhodně dávají smysl a pokud je malý dost velký na to, aby je chápal, je to značka ideál.
Co vůbec partnerka, mezi řádky vnímám trochu nespokojenost, jste v pořádku? A jsi v pořádku Ty?

Hmm, je pravda, že cesta za světla domů má jisté konotace, ale to všechno přece jen závisí na mnoha faktorech. Virtuální chemie je přece jen něco krapet jiného

Neboj, za chvíli se Ti jistota vrátí a budeš s malou metat salta jak to tak čtu, zvládáš full servis téměř s prstem v nose (pokud opustím premisu budování vlastního PR naprosto odtrženého od reality, ale řekla bych, že tady nemáš důvod).

Můj projekt nabírá na obrátkách v tom smyslu, že naše strana v tempu nepolevuje, vystřelila jsem eskalaci a v úterý se nejspíš rozhodne. Proces byl v podstatě totožný jako u vás s tím rozdílem, že my se od léty prověřeného nespolehlivého vydali právě odklonem pryč... Dobrá zpráva ovšem je, že se mi povedlo udržet vztahy i s jinými odmítnutými kandidáty, takže to nejspíš vypadá, že budu mít spoustu práce o rok později

Hrabání se ve stávající infrastruktuře s cílem udělat z toho super věc je vždycky o hubu. Nebo o nervy. Nebo o obojí takže opět klobouček, na Tvém místě bych byla nejspíš alkoholik non plus ultra... no a infarktové stavy, taky naprosto rozumím, raději se dvacetkrát interně vyděsit, než pak být překvapen tučnou pokutou a důkladnou sérií auditů

Dnes jsem řešila opět vtipný hovor našeho ciso, přemlouval mne, ať mu projektově zastřeším nis2 u nás, málem jsem smíchy spadla ze židle. Na druhou stranu, pokud teď budu mít okno, asi mu na to kývnu (a pak už budu mít okno pořád nejspíš ).

Kolem středu ses trefil, rozmazaná jsem vždycky, to je ta pevná aura incelství přece hezčí z těch dvou rozhodně nejsem, takže to bude na panáka na baru, zdvořilý tanec a poklonku, doma budeš jako slušné děvče za světla

Ooo, takže opět gratulace jsou namístě, to je krásné jaké to je zase držet takové maličké miminko?
Já se nad tím vždycky rozplývám, miminka mají neuvěřitelnou vůni a hlavně je člověk může pořád nosit, pětku jsem si poprvé do šátku navázala pár hodin po porodu a v podstatě první tři roky jejího života jsem pronosila. Samozřejmě tam bude hodně vzpomínek na ty nedobré věci vytěsněný (jako třeba pláč, začátky kojení, nevyspání se... čím jsem starší, tím hůř absenci spánku zvládám), ale celkově na ty začátky moc ráda vzpomínám. Pětku jsem porodila a šly jsme hned domů, nebyla tam separace a žádný z mých porodů nebyla operace, tak proto se na to asi koukám jinak.
Zním jako überlesana, vím o tom

Infosec zní u vás tedy velmi zábavně, budete zvyšovat sázky, kdo co objeví dříve ?
Mně se asi rozpadne projekt implementace nového mzdového systému, výběrko jsme vedli od ledna, v květnu jsme dostali nabídky, vybral se dodavatel a teď jsou takoví... laxní. Harmonogram netřeba, status meetingy netřeba, na schůzky se zpožděním nebo vůbec, nic není problém, přijdu si, že práci za jejich projekťáka zastáváme my. Security vtípek bonusový: zvolili jsme variantu hostovat si to sami a po instalaci jsme zjistili, že pro komunikaci s SQL serverem posílají z iis serveru login a pass v plaintextu
Infarktové stavy vyvoláváš rád?

Číšník byl jasný zezačátku, primárně seznámení neodmítám, ale já si ráda povídám. Bohužel tady nebylo o čem....

Polka a valčík jsou alfa a omega, to už pak zvládneš úplně cokoliv zpíváš taky?
Koukám, že se nám z pozvání na skleničku rýsuje spíše tancovačka....
K tanečnicím ti napovím aspoň tolik, že nejsem blond a vlasy mám dlouhé... měla jsem ti přece jen spíše poslat naše kluky
PS: Ty se hodláš stát zlatou rybkou? (Vzpomněla jsem si na pěkně hloupý vtip: zlatá rybka už potřebuje dovolenou, bolí ji pusa z háčku, pořád jenom plnit přání, však to známe... tak si postěžuje krokodýlovi, který se nabídne, že to za ni na chvíli vezme. "Dobře, tak tady čekej u tůňky, když bude někdo lovit, nech ho tak půl hodiny čekat, pak se mu ukaž a splň mu jedno přání." Krokodýl souhlasí, rybka si sbalí kufry a plave se rekreovat. Po týdnu se vrátí a ptá se krokodýla: "ak co, byl tu někdo?" Krokodýl na to pyšně: "Byl." "A co chtěl?" "No byl tady borec, co si ho přál mít až na zem, tak jsem mu ukousnul nohy." )
Které přání mi splníš, prosím Tě?

A teď koukám, že Ti ještě dlužím jednu odpověď - ano, chodím ráda tancovat i jen tak, ne nadarmo se říká, že podle tance se pozná i kompatibilita v horizontální poloze

PS: můj um je charisma a drzost, nic víc za tím nehledej

Ach, takže nejhorší mužská nemoc na sedm stereo, to s Tebou hluboce soucítím jeden z dalších důvodů, proč podzim nemám ráda, většinou se nese právě ve znamení bacilů, co skolí zejména dospělé...
Pár dní zase uteklo, už máš konkrétnější představu dne D, kdy se holky konečně objeví doma? Normálně jsem se teď zasnila a vzpomněla si na dny po porodu pětky, už je to pomalu jako v jiném životě.

Lehká deziluze pracovní? Osobní? Obojí? Podle mne je důležitá ta neděje a směr, jakmile máš tohle, je to všecko v pohodě a výkyvy jsou očekávátelné. Pokud směr chybí, je to většinou už dost v háji.

Moje Praha dopadla příjemné, takové ty meetingy, co mohly být schůzka, případně e-mail
Ale zašla jsem si na výbornou večeři s naším brand managerem a jeho mužem, číšník po mně chtěl při objednávce piva občanku (což mu tedy nezazlívám, protože jsem po cestě byla fakt hotová) a nakonec jsem odcházela s jeho číslem. Pánové mne přemluvili, že ho mám rovnou pozvat s námi na skleničku, příště se budu držet svého instinktu, protože většího Brouka Pytlíka jsem už dlouho nezažila

Tvé pozvání je milé, ovšem zde dost nekoordinovatelné. Ale třeba je někdy využiji (vážně nevíš, do čeho ses uvrtal ).

Tvůj taneční um by mne velice zajímal, folklor je v podstatě to, co máš naučené, alkohol se dává pro výraz a dobrý, jistý krok
A ještě více by mne zajímalo, která z děvčat na fotce jsem podle Tebe já, v souboru jsme samozřejmě všechny krásné, ale abys nežil v nějaké mylné domněnce

No a co se nudy týče, třeba by ses opravdu nudil, co Ty víš, písmenka jsou mocná schovka.

Můj víkend je nakonec ve znamení procházek na kaštany a třídění oblečení - schovat letní věci, vytáhnout ty zimní. Strašně mne to nebaví