Rád bych tě informoval, že Mira19 (kterému jsi jednou odpovídal) je fejkař.
Mimojiné jednou napsal zpověď podepsanou "Kluknar", kde psal o problémech se striptýzem a kartičkou pojišťovny, a krátce poté, již jako Mira19, ve své další zpovědi psal o svém kamarádovi, kterého tehdy poprvé nazval Kluknarem (předtím pro něj používal jen křestní jméno), a vyprávěl, že ten kamarád má potíže a že ze snu mluvil něco o striptýzu a kartičce pojišťovny.
A to je jen jeden důkaz za všechny.

Je to důmyslný a vytrvalý fejkař. Pozor na něj.

Postupně napíšu.. 🙂🙏

Ahoj, jak se daří? 🙂 Pardon, že jsem asi před 3 lety neodepsal, já na zpovednici nějak pozapomněl. Dneska jsem si četl svou úvahu, co bude za 10 let.. V něčem jsem se trefil, v něčem ne, ve výsledku v něčem lepší..

My osobně ne. Ale zabýval se tím dříve hodně můj otec. Byl vedoucí. Jako malá holka jsem si listovala kronikou a nosila ji do školy na semináře o ekologii. Můj otec je 1955 ročník.

Ahoj No páni, plamínek od Tebe! Děkuju!
A s tou Ještěrkou a diskuzemi s podobnými prorusky laděnými lidmi... právě před pár dny jsem někomu psala do emailu, že už mě to moc nebaví a nebudu se do takových diskuzí pouštět, tak v budoucnu už jich asi moc nebude, ale zase když už na mě někdo reaguje, tak většinou zatím nemám chuť to přejít, tak uvidíme.

A když jde o plamínek, já už několikrát zvažovala, že ho pošlu Tobě, protože jsi jeden ze tří lidí, kteří si ho podle mě na Zp úplně nejvíce zaslouží. Strašně ráda Tě čtu, někdy si i vyhledávám Tvé příspěvky přes profil a vůbec: komplimenty na Tvou adresu by zabraly hodně místa... kdybych ty plamínky víc vnímala a posílala, tak už ho ode mě máš dávno, takže tím současným jen napravuji situaci

Správne by tam malo byť asociálka, ale asociácia znie takmer rovnako a je to trochu provokácia a viac cool a páči sa mi to. Však každému dôjde čo som tým myslela.

Ďakujem. To je milé

Prečo ti záleží na dĺžke dňa? A nie je to jedno?
Však čas ako čas. Je rovnaký. Rovnako dlhý.
Stále by si žil rovnako dlho, len by si sa dožil nižšieho veku, lebo rok by bol, keď ide o čas, dlhší.

Opravdu není zač – bál jsem se představy, že by tě nutnost opisování kódu odradila od chození na Zpovědnici

Ahoj Stařešino, když teda pořád medituješ a rozjímáš, co podle tebe nastane po smrti?
Věříš, že něco po smrti bude, nebo ne? Jelikož jsou pouze dvě možnosti...

Cau Bilej tygre uz pred svym ucinkovanim jsem si vsiml ze jsi clovek zasluhujici muj plaminek duvery,k me nelibosti zadny nemam...tedy miluji te,hluboky respekt a pockat....kloubkouk drzen 5 s v zemi,tedy HLUBOKY respekt....muj starnouci bratre.

Ahoj, moc děkuji za plamínek, ještě více si vážím komentáře. Jsem rád, že se mé odpovědi líbí, byť odpovídám jen na velmi úzký výběr zpovědí, otázek a diskuzí.

Ahoj, Tygře.
Já osobně chápu a vím proč většina lidí má děti.

My lidé, stejně jako ostatní zvířata, jsme koneční. To je prostě holý fakt.

Můj pohled je však takový - fyzika nám říká, že vše živé směřuje ke smrti dle druhého termodynamického zákona.
Většina z nás své životy prožívá emočně zabarvené, a to v plusových a mínusových znaménkách, a tedy když se i dívají zpětně a "putují" po své neuronální "mapě" říkají si - tady mě bylo špatně, tady jsem byl šťastný apod. Sem taky patří motivace.
Ovšem lidé, kteří nejsou schopni prožívat jakékoli emoce, tedy ani plusové a ani mínusové, vidí život emočně nezabarveně, a tedy takový jaký skutečně je. Tedy že je to cesta ke smrti.

Nechci se tu více rozepisovat, ale život je tragédie.

Tobě nevadí, že i tvé děti zemřou? Není pak lepší žádné nové lidi neplodit?? Podle mě ano.

Navíc je tenhle svět tvrdé a zkažené místo.

A nechtěli megalomani vzít i ten olomouckej?

Šedý lev zdraví šedého tygra a přeje pohodovou noc.

Já vím, že to byla citace tvé kamarádky. Jinak ano, musíš ji brát jako sobě rovnou, hlavně nedělat, že je něco víc. To je zcela zásadní chyba.

Ahoj, píšeš "ona prostě někdy potřebuje být obyčejná ženská, a ne jenom bohyně" jak z ženské udělat tu obyčejnou? Jaký je rozdíl mezi přístupem k obyčejné ženské a k bohyni?

Ach, děkuji, mně se taky líbí moc, jak píšeš.. A dokonce mám jeden plamen volný, tak posílám taky

Ahoj, tvůj kamarád měl kvůli šlapátku zlomenou klíční kost? Tak to abych na něm už nejezdil a zrovna s tím jel do servisu, ale hodně jsem riskoval na tom kole. Můžu být rád, že jsem spadl na trávu a mám jen slabé odřeniny, jinak mě to nebolí, dneska jsem byl u vody a ještě víc mi to pomohlo.
Kolik by to tak stálo, když by vyměnili nový řetázek, sedátko a to šlapátko, to jedno šlapátko mi asi nevymění, jedině dají nový materiál.
Nebylo by lepší si už koupit nové kolo?

Ulice a ulice:
Jo, s tím vlastně v zásadě úplně souhlasím.
Ale... Podle mne to jde ještě dál. Ten celek je vlastně součástí Mne samotného (tj. v tvém případě Tebe). On skutečně mimo nás neexistuje, minimálně ne v té podobě, v jaké ho vnímáme; jsou to možná shluky nějakých atomů nebo částic, nebo vztahy energií, možná jen nějaký informační kód - které stejně vnímat ani nemůžeme. Vnímáme jen náš vlastní koncept světa - a ten je náš, jsme to my sami. Druzí lidé mají zase svůj koncept...
Jenomže v tom vnímání, že existuje nějaký celek mimo nás, jsme od narození utvrzování, dokonce jsme v tom jako druh Homo sapiens utvrzování mnoho generací. Jogíni a buddhisté by řekli (a říkají), že jsme v tomto omylu utvrzování nespočetné životy. Takže musíme nejdřív prokouknout ten omyl, že žádný celek, žádný skutečný vnější svět neexistuje, že jsme tu jenom My... A to se právě dá prokouknout daleko líp, když s tím zdánlivým celkem žijeme v míru, když ho nejdřív přijmeme (takový, jaký je - čili jaký se nám jeví), abychom ho mohli zase zpátky učinit sami sebou. Když s tím světem bojujeme, trestáme ho, vůbec ho nějak připouštíme - tak se jenom utvrzujeme v tom omylu, a plýtváme energií na něco, co neexistuje. Nejméně rozporuplný způsob, jak ten vztah k iluzi vějšího světa zvládat, je žít a nechat ho žít...
Tj. nemusíme prokoukávat žádný celek (který neexistuje), musíme prokouknout ten omyl, že to nejsme My, že si mylně myslíme, že to je něco jiného, od nás odlišného. Jinými slovy musíme přijít na to, že to, co vnímáme a pociťujeme jako "já", není pravé a skutečné "já" - to je právě totožné s tím celkem, je to celý svět.

Tohle ovšemže jsme nevymyslel já sám (tedy nevymyslela to iluze mého odděleného "já"), to je učení, staré snad jako lidstvo, které se traduje v mnoha podobách jako duchovní nauky. Dokonce se dají jeho pozůstatky nalézt i v soudobých náboženstvích, přestože ta jsou už často k nepoznání pokroucená ve smyslu toho omylu oddělenosti, a následné snaze bojovat o kousek světa pro (falešného) Sebe.
Ale věnoval jsem se tomuto zkoumání dost dlouho, takže jsem to přijal za své a ztotožnil se s tím - takže ti to teď můžu tlumočit "svými" slovy.