Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
takže jako úplně maličtí sme byli doktoři brouků - brouky \"léčili\ " v nemocnicích postavených z písku, potom pamatuju na rodinu Tů, to byla rodina šneků, dycky sme jich pár někde nasbírali a hráli si na rodinu... no a pak parta Wolové-to bylo docela hustý, drželo nás to x let a Wolové vlastně bylo pár vybraných dětí které jsme jmenovali, každý dostal hodnost atd..např. Wůl z rodu Emošů, nad nim byl Drahý Wůl...eště vejš Mega Drahý Wůl...atd..a každý měl své jméno které doplnil za Emoše...tzn. já byla: Giga Mega Drahý Wúl z rodu Emošú Wúl Chrochně možné X :-D (X byla volská množina)...no a tak byly tam různý pravidla co dělat nedělat a když někdo něco proved proti pravidlům byl Vávroš na myslim tejden až tři měsíce dle provinění...kdo stihl nasbírat pět Vávrošů najednou bez milosti letěl a stal se nepřítelem (nepřátelé jsou množina I)..tzn. Bývalý Wúl se stal posvěceným I ...no měli svojí hymnu, písmo, řeč, dělali různý mAgický obřady na všecko se psali smlouvy a průběžně vytvářeli volský časopis kterej mám dodneška a má něco přes 3000 stran:)) na \'Woly vzpomínám ráda ale někdy sme to žrali asi až moc..jo a dokonce sme tam měli i Dana Bártu kterýho jsme taky oficiálně jmenovali, byl to hlavní Wúl-Wúl Baba:-D ...no a dál hra na šňůrofili která spočívala v zavazování šňůr ze sůšáků, které bývaj zza barákama...no zavazování...doslova pavučiny, a po každym zašňůrování sme nechali upoutávku na spidermana se vzkazem \"byli jsme tu...šňůrofilové\" no tak to bym ohlo bejt tak vše už mě bolej prstíky jak ťukám:))
|
|
Hrály jsme se sestrou a dvěma kamarádkama na Titanik. Vždycky jsme si udělaly mrkvový salát a musely jsme jíst úplně slušně, potom byl jakože ples a začalo se to potápět... Dělali jsme stan...
|
|
Jooo dětství, poslední dobou hrozně ráda vzpomínám:).... chtěla bych se vrátit do doby kolem 6-10let a už nevyrůst, žádný starosti atd. Jinak k tim hrám... taky sme toho měli spoustu, hlavně u babči s o rok mladšim bratránkem, ale to by bylo na dlouho:D
|
|
:-!
|
|
Her byly spousty... největší "úspěch" u rodičů měl "stan". To jsme postavili s bráchou konstrukci, jejímž základem byl stůl v pokoji, kolem něho sme nanosili spoustu nábytku a to celé jsme potom pokryli všemi dekami a vůbec textilem, který jsme po bytě našli. Ty deky jsme potom pospojovali kolíčky na prádlo a sichrhajckami. Byl z toho pěkné bludiště. Dovnitř jsme natahali polštáře, peřiny, hračky... a potom jsme v tom bydleli. To jsme dělali, když jsme byli dopoledne doma sami s babičkou, která na nás neměla čas; když přišla máma z práce, tak se zhrozila. Někdy takový stan vydržel až do druhého dne a prosadili jsme si, že jsme v něm spali i přes noc. "Loď" jsme měli na zahradě, byly to naskládané tvárnice. Na nich jsme postavili všechno, co bylo potřeba k pořádné palubě a pak jsme se někam plavili. Nebo jsme na stavbě skákali z prvního patra do hromady skelné vaty - maminka pak z nás ještě hodně dnů vytahovala kousky skleněných vláken. V parku jsme hráli na šipkovanou; první skupina dělala šipky a nakonec se někde schovala a čekala na ty, co je hledali. Jednou jsme takhle leželi v křoví a málem nás počural nějaký duchodce...
|
|
profesorka češtiny: Nebuď přísná :D
|
|
VYCHŘICE -jo to hje vostrá hra :D
|
fltk |
|
|
profesorka češtiny: Oh, děkuji za korekturu textu.. nemohla by jste mi zkotrolovat ještě všechny čárky :) Ale obraz -visel- sem napsala dobře..:))
|
|
VICHŘICE
|
profesorka češtiny |
|
|
Takže hra na RESTAURACI - ano, samozřejmě, to jsme měli taky :) Vždycky sme sebrali nějaký dřívka a na to dávali ruzny kytky, hlínu, písek, vodu atd. A prostě jsme vytvářeli "jídla", to bylo dost fajn. Hra na VOJNU. No, když jsem byla u babičky, tak jsem vždycky byla nejmladší a ještě k tomu jediná holka (měla sem bráchu, bratrance, bratránky přes koleny... všechny jejich kamarády atd... ale žádná holka), takže jsem vždycky měla ty nejhorší ukoly. Hra s FIXAMA NA SERIÁLY. Každej fix měl seriálový jméno (nějaký užasny postavy) a podobně. Těch her je milion, akorát ted bych musela vzpomínat, no, a to se mi moc nechce, měla bych z toho smutnou náladu :D
|
|
Za mě ještě telenovely nebyly, hráli jsme si na indiány, stavěli si bunkry, lítali po lese, hráli si ve stodole, kde jsme si na seně dělali bezva klouzačky, občas nás vysadili všechny 4 na koně... pak jsme měli svoji klubovnu jako Rychlé šípy, párkrát jsme si hráli na doktora a pak jako větší badminton, vybíjená, fotbal s klukama... doma pak pexeso, člověče nezlob se, ruletu a odmalička canastu, tu mě naučili babička s dědou, aby měli koho obehrávat a aby se nehádali, že obehrávaji jeden druhého (a děda děsně švindloval :-))) )
|
|
ODI-ET-AMO: Já taky tyhle kazety mám.. nejvtipnější bylo Áčko na rádiu Bartíková a Musil :D:D na téma... Spadlé bodáky :D:D Potom jsme tam nahrávali třeba horory :D A různý takový blbosti :D Nejlepší bylo rádio sněhulák :D:D Vidíš, máme toho hodně společnýho :D
|
|
Fíla: Vidišto! Mám asi 5kazet s našima "NAHRÁVKAMA"... Měli jsme rádio s názvem: "Rádio přehoupnutá sedačka aneb král a jeho moudrá dcera.." :)) To byl název toho rádia.. nevím jak vznikl, asi se nějak náhodně z knihy vylosovala slovo po slově..:)) A dělaly jsem i vlastní TELE-TELE...atd.. to se vždycky nachlámu....:))
|
|
digigirl: To jsem taky hrávaly...:)) Místo té tyče co mívala Gabriela jsem mívala ten dlouhý plastový obouvák..:)) A ty bojové pokřiky... v boji..:)))
|
|
ODI-ET-AMO: S tím souhlasím :))) Ale tak je to i ze vším.. nejen z hrama :)) Ale když si vezmem, že jsme se někdy kvůli nějaký hře pohádali :D Já měl taky jednu svojí hru a dycky jsem nahrával kraviny do magnetofonu :D A pořád je ještě mám nahrany a rád si to pouštím :D Se tlemim někdy co jsem tam dokázal vymyslet za kecy :D:D
|
|
Já s kámoškou hrála v lese na Xenu a Gabrielu :-D Nebo na scénu se sekerou z Titanicu.. měli jsme u nás zrovna kupu dřeva a v tom zabodnutou sekyru :)
|
|
My jsme hráli klepovanou, jsou k tomu třeba 2 lidi nejmín. Jde se do nějakého cizího paneláku, tam se přijede do náhodného patra a silně se zabouchá na dveře, pokud to hraje i někdo mladší, tak může do těch dveří i lehce kopnout, potom hnedka utíká zpátky do výtahu a jede se o pár pater níž, ale musí se jednat docela dost rychle.
|
|
DIRT: Já zase hrávala s bratránkama (mám jich devět) v lese na vojáky.. taky brutální akce jak sviňa.. ale to neni nic originálního a vymyšleného... tak sem to nezmiňovala...
|
|
My jsme hrávali hru UCHO - hrálo se to na zábradlí u vchodu do paneláku, na prolejzačkách, kdekoliv. Spočívalo to v tom, že jeden, nazývaný ucho, měl zavázané oči a snažil se chytit ostatní, kteří se pohybovali v blízkosti toho zábradlí nebo prolejzaček. Při tom náhodně vyslovoval slovo "ucho". Kdo se v ten moment nedotýkal čehokoliv kovového (zábradlí, prolejzačky, rohožky u vchodu, kovových dveří apod.), ze hry vypadl. Pokud ten se šátkem někoho chytil, musel nejprve uhodnout, o koho se jedná, a pokud uhodl, oběť se stala uchem místo něho. Vyhrál ten, kdo zůstal jako poslední.
|
|
Já mám zajímavější hry.
|
|
No nic moc. My jsme se vždycky tak různě poflakovali v okolí vršovickýho nádraží a dělali různý hovadiny. Třeba jsme nakoupili dělobuchy a házeli je do různejch skleněnejch nádob, co se válely někde u popelnice a měli jsme hroznou prdel, jak nám ty střepy vždycky proletěj těsně kolem hlavy.
|
|
Fíla: Díky za info..:) a stejně je neuvěřitelné, jakou si každý vymyslí svou hru.. s odstupem času je to absurdí a tehdy to bylo děsně na vážno..:))
|
|
Ahoj moje zpřízněná duše :) Ano i já se svýma kamarádama, sourozencema jsme měli svoje originální hry. :) 1) NEjzákladnější hra byla vtipná hra na školu. Udělali jsme si prostě sešit s jednotlivýma jménama a dělali jsme různý kraviny. Třeba i hodinu jsme to vydrželi Většinou každej den. Bylo to supr :D 2) Hra nazvaná "AUTOŠKOLA". Jsme si hráli na různé testy a na různý věci a měli jsme takový malý kabelky a já byl pan BANT a ségra paní BANTOVÁ a hráli jsme si na práci. Já byl takovej jakoby inženýr a cégra sekretářka. Nosil jsem takový to vtipný dětský nářadí umělohmotný :D Šroubováky, kleště atd :D A dycky jsem něco opravil a ona mi jakoby přinesla vyúčtování za různé jakoby vykonané práce. A dycky to skončilo tak, že jsem se jako inženýr ožral, nebo jsem chodil do práce pozdě a nebo jsem jí to opravil špatně :D Jednou jsem byl jakoby tak nametenej že jsem jí jakoby kladívkem mlátil do hlavy :D To byla dobrá hra :D 3) Další hry byli vymyšlené, třeba hra na babu se skákáním přes matračky :D Měli jsme doma měli hodně matrací a v každym pokoji ta matrace a museli jsme je přeskakovat :) :D Stejným způsobem byla vymyšlená i hra na vojáky :D 4) Další hra byla s namočenýma pytlíkama vody :D Jakožto kranát a molitanový míčky jako střela :D No zničili jsme jednu starou televizi, to nás táta pěkně střískal, ten pytel přistál tam kde neměl :D A ten kdo někoho zasáh musel počítat do 10 ti a začlo se pak znova :D No bylo jich moc, ale bavilo mě to :D A taky hra z legem a s igráčkama... babička jakoby přiijela na návštěvu a u igráčků doma kradla a pak nastoupila do auta a igráčci jí honili ale jelikož babka byla staršího vydání měla často nadýmání a tak dycky igráčkům díky svému bioplynu ujela :D NO byli některý hry docela vtipný a střelený :D
|
|
Telenovely jsme taky hráli. A ne jenom to, hráli jsme si jako malý snad na všechny pořady co dávali v televizi.
|
|
|