S minulostí nic nenaděláš. Můžeš ji natřít na bílo, na růžovo nebo na jakoukoliv jinou barvu, ale pořád budou některé věci, které pro někoho budou vypadat špatně. Je to jedna z věcí, které asi bohužel nepochopím. Stejně jako žárlivost a nebo snahu najít nějaký problém v něčem, co jinak funguje.

No a jak jsem dobruslil do takového vztahu? To byl výsledek snahy se usadit a začít se konečnĚ chovat dospěle a zodpovědně.
Byl jsem docela čerstvě po vztahu, u kterého se mi nepovedl úplně rozchod, tak jak jsem doufal a tak mi to dotyčna dala hodně sezrat.
Šel jsem na jednu párty pod širým nebem a potkal jsem tam fakt hezkou holku. Slovo dalo slovo, padlo pár panáků a po pár společných faux pas, která měla za výsledek mokré oblečení a veřejné pohoršení, náš společný výbuch smíchu a rychlý odjezd taxikem, jsem u ní strávil noc a pak jestě několik dalších nocí. Asi po týdnu jsme spolu začali chodit a jsme spolu až do teď.

Jinak tipoval jsem, že nebudeš typ na jednu noc.
Ranní kávu jsme si dával docela často, a to ne vždycky s tou, se kterou jsem tam přišel... někdy to bylo zábavné... ale často jsem se jen vytratil jako pára nad hrncem.. nékterá opětovná setkání tak byla trochu chladná.

Můžeme si pak spolu dát třeba kafe

Jinak Zpovědnicové srazy ve své podstatě trochu popírají smysl anonymity Zpovědnice. Myslím, že teď bude spíš trend jednotlivých setkáních než nějaké hromadné akce. A to i kdyby se kolektiv nezměnil...

Ne, nikdo. Je to tu pro mě něco jako vrba kam šeptám to, co bych někomu chtěl Říct ale nebylo by dobré, aby to někdo známý věděl. Jak jsi zjistila, někdy sem napíšu věci, které by nebylo dobré, aby blízcí věděli.
Navíc přítelkyně je hodně žárlivá, takže si nedělám iluze, že kdyby byla obeznámena, že sem někdy něco napíšu, tak že by mě tu nešmírovala. I tak ale za sebou zametám.

Vzpomínky na takové věci náhodou dovedou vyloudit úsměv na tváři... člověk si uvědomí jak moc to byla jiná doba a jak moc nezkušený byl.

Mé bruslení? Ze dejších jsem nikdy nikoho neviděl. Alespoň si to neuvědomuji. Moc jsem cestoval a využíval jsem to tu pro vetilování toho co mě vadilo a tak jsem se tu moc nesocializoval.

Ale jinak jsem bruslíval podle toho kde a s kým jsem probudil
Ovšem vzpomínám si, jak jsem byl na dně z jednoho Poláka, od kterého jsem se snažil bruslit pryč několik měsíců a naštěstí jsem se u něj nikdy neprobudil. Pracoval jsem s ním v jednom týmu. Bylo to poprvé, kdy mě balil gay a zrovna hodně okatě a neoblomně. (časem jsme si uvědomil, že to bylo pro zábavu a že ho bavilo to jak se stydím a jak nevím jak na něj reagovat)

Jinak jsem spíš bruslil z jednorazovek... a nebo ze vztahů, které začaly být až moc vážné.
No a nakonec jsem vybruslil i ze zajetých kolejí a vrátil se... to je tak, když přestane sedět dosavadní celý život.

Urvisu ani Finrod mi nic neříkají, teda kromě toho, že Finrod je z Toliena. Ale proč prosím tě ten Finrod přijel s Norskou vlajkou? To bylo poznávací znamení? Jestli ano, tak bude ve zdejších končinách opravdu jedinečné.

No snad jsi tehdy o sobě nepsala něco, co tvé okolí nemělo znát.
To se mi mmyslim ale ještě nestalo. Naštěstí a obráceně to je přesně jak řikáš. Dá se z toho vybuslit bez větších problémů. Už jsi takhle před někym vybruslovala?

Máš pravdu, že tento porod se na ni podepsal vic než ten předešlý. Má teď těch panických příhod víc. V noci mi volala a byla vyděšená, protože prý cítila mdloby a chlad v končetinách a že se hrozně bojí o malou aby nezemřela… volal jsem pak na sesternu a popsal jsem jim to. Pořád bere dopegyt, tak ho budou vysazovat. Řekl bych, že jí to moc snížilo tlak a proto se tak cítila.

ps: anonymita internetu je hezká a tak se s překvaňeními musí počítat

Děkuji. Bylo to kvůli zhoršeným krevním hodnotám. Tlak byl jen lehce nadpruměný. Narodila se nám holčička. Teď si pár měsíců bohužel poleží v inkubátoru. Je ovšem kouzelná.

Přítelkyně se trochu zhroutila. Měla panické ataky, ale to že se malé daří jí hodně pomáhá a k tomu ji navštěvuje nemocniční psychiatr.

Tento týden byl tedy tak trochu úplně jiný než jsem měl naplánované. Doslova a dopísmene jiný. Naštěstí přispěchala na pomoc máti od přítelkyně a ta se na chvíli ubytovala u nás a stará se o malého, zatímco já lítám od malé k velké, když mám Čas tak se starám o malého a podvědomě se děsím toho, co přijde v práci, jakmile se vrátím z případného volna. Které si úlně ještě nechci vít, ale oba 3 šéfové mě k tomu tak trochu tlačí. (což oceňuji) Zatím je ovšem většna lidí, s kterými chci v práci mluvit, stejně US a APAC based, tak práce v noci nevadí. (jen rána jsou krušná a už jsem se přistihl, ze jsem na českého kolegu z "bývalého" týmu, který se mě ptal na nějaký postup, spustil anglicky)
Je to totiž vtipné... přebral jsem pojekt po člobrdovi, který byl odejit a který ten fakt, že se ho zbavili, vzal hodně špatně.... sice jsme recoverovali všechny fily které smazal, ale i přes to je ten projekt na bodu 0, a tak mě čeká domluva s INFOSECem ohledně jejich požadavků, které musím skloubit s tím co nám umožňuje vendor a mám neblahé tušení, že to nebude tak lehké a navíc, že toto kolečko... a možná i pár následujících kol ten dotyčný odejitý už udělal... takže to bude super.... budou se asi muset opakovat a vysětlovat to člověkovi, který teprve tom týmu začíná a a tak trochu nemá páru o tom, co se před jeho nástupem dělo... ale co už... mohlo by to být asi horší.
Cítím, že po tom až se to všechno trochu uklidní budu potřebovat vypnout... otazka kdy se to uklidní

Tvá dirty mind je tak nebezpečná? Děkuji za varování, budu se s ní jestě se větším zájmem nadšeně seznamovat, ale doplním to o prvek neoblomné obezřetnosti.
Září tu bude co by dup. Třeba na to vyjde i ten můj chill-out. Pokudby se poštěstilo, tak by to byla příjemná shoda, která by se neměla propásnout.

Tak tvá dirty mind by mě zajímala. Třeba by jsme se hezky doplnovali.
Kdypak plánuješ zase cestovat?

Jinak my jsme se už rozrostli... bylo to hodně napřed, a dost neočekáváně... alespoň pro mě, i když já při tom mám zcela pasivní roli... ale povedlo se a snad se do několika týdnů obejde i bez podpory.

č: 1220625 úplně dole v komentářích je zveřejněné video, jak mluvím s jednou uživatelkou z Ostravy, jsi taky z Ostravy, mrkni na video, jestli ji náhodou neznáš. Neptal bych se tě, kdyby jsi nebyla z Ostravy.

Kdepak, já chaos nemám rád a být jeho pánem by bylo fajn, ale je to zcela nerealné.

Lego je super, my na to ještě nemáme jemnou motoriku a navíc by většinu kostiček asi snědl... naštěstí tak velkou pusu, aby snědl Dupplo nemá. Ale že by z něho něco stavěl, tak to ne.

Jsem zvědavý na tu bitvu - dozvěděl jsem se o tom od bývalé spolužačky - https://denbrna.cz/?fbclid=IwAR0SBVTDc8w hL4khoCdN0mJCR_EHrfYRrfDsZJo5AAgg-vat3pE AkSXrbn8 Zítra v 16:40 - 17:25 má být bitva na svahu Kraví hory. Zase to spojíme s návštěvou a mrkneme se tam.

A čím je Prosecco více zajímavější ve městě než Prosecco v kupé? Samo prosecco by se lišit nemělo, ale prostředí je jiné a město skýtá více možností. Což ovšem neznamená, že se automaticky využijí... což znamená že prosecco ve vlaku může být zajimavější než prosecco ve městě.
Toto mi připomělo jedno víno v letadle, které bylo daleko zajímavější než následné víno v hotelu.

Ps: Deskovky jsou fajn... už se nemůžeme dočkat, až naši dorostou do věku, kdy je bude zajímat i samotná hra a ne jen házení kostkou tak, aby spadlo co nejvíce figurek a nebo aby se kostka nedala najít.

Tak takova tour je hrozna myšlenka. Letadlem klidně, ale po zemi? To je na dlouho. Ve vlaku se sice dá prosecco popíjet, ale ve městě to bývá s proseccem zajímavější.

Jak to zvládáme? Docela dobře. Máme denní plán a toho se držíme. Zatím to vychází dobře. Ničemu se ještě nepodařilo ten plán nějak extrémě nabourat. Důležité je nepropadnout chaosu (a to přes všechny možné pohnutky), neboť se pak věci špatně stíhají a vznikají problémy, které stojí mnoho zbytečného času a energie na vyřešení.
Mám i štěstí, že synátor se tomu plánu docela přizpůsobil. Někdy přes den usne - to je výhoda, jindy si chce hrát i když nemůžu, a to pak řeší Pingu a nebo Pohádky o mašinkách atd atd...

Většina práce se ale stejně pak odehrává v noci, když už spí.

Na ozývající tělo mi většinou pomáhá právě pohyb.... kdykoliv se přestanu na delší dobu hýbat, tak se začnou ozývat různé bolístky a zranění z mládí. Dokud to ovšem člověk nevzdá v hlavě, tak se tělo většinou přizpůsobí.

Mladistvé nerozvážnosti může být třeba jedno z témat nad sklenku prosecca.

Ps: Páteční večer je tu, tak jaké jsou plány na víkend? My se asi mrkneme na bitvu pod/u Kraví hory.

Být na hraně jsem si už díky svým mladistvým nerozvážnostem zvyknul.
Do Prahy jsem tento týden měl jet také, ale sešlo z toho. Škoda. Tentokrát by to bylo bývalo bez malého... jen nevím kolik bychom tam měl času na to prosecco. Však ono to jednou vyjde.

Včera jsem navázal na tvé story s Infosecem - měl jsem poviný meeting kvůli novému vendorovi a Infosec měl meeting se Sales a potřeboval znát i náš názor. Hůře zabité 3 hodiny jsem asi ještě nezažil.. naštěstí se při tom dalo částečně pracovat.

Jinak slečna bue pravděpodobně v nemocnici až do porodu, takže ještě 5 týdnů nejméně. Už si stěžuje, že jí návštěvní hodiny nestačí a že bychom měli chodit i mimo je, což je nereálné jak z hlediska nemocnice, tak i z toho našeho. Snad si to brzy uvědomí.... někdy mi přijde jako by vůbec nechápala, co je a co není možné.... zvlášť když se jí něco nelíbí... ale co už.

Mimochodem střední věk? To by mohlo fajn - cítit se jako spokojená dáma s vybudovanou kariérou a rodinou, a která se nemusí nikam honit? (doufám, že to je tenhto optimistický pocit a ne nic horšího )

Pokud si dobře vzpomínám, tak vivaldi jednu dobu nebyl extra spolehlivý neboť často padal. No uvidím. Kolega si ho nemůže vynachválit.
Brave byla taky varianta. Možná si ho nainstaluji jako sekundarni prohlížeč a uvidím který se mi bude líbit víc.

Windows není špatný... problém je v uživtelech.
Windows 11 jsme začali vyžadovat několik měsíců zpět a zplsobilo to trochu poprask... ale zase byla potíž v uživatelech, kteří neví co dělají. Naštěstí to šlo mimo mě.
Jinak dneska se po práci cítím trochu vysátě... dělal jsem moc jira reviews a pracoval na backologu spojeným s mým bývalým týmem a asi mě to dost unavilo... a nebo jsem měl málo kofeinu... i to je možné. Naštěstí malej dopoledne prospal a začal být čilý až tak kolem třetí. Měl dobrou náladu a dovedl se zabavit omalovánkami, takže jsem měl čas a klid na meetingy.
No a teď jsem dodělal elaborát na téma zpřístupnění nějakých admin feature našemu firemnímu support teamu, a když se poštěstí, tak budou mít zase o trouchu život jednodužší.
Jediné, co mi vadí je, že jsme nestihli jet za mladou do nemocnice... ale na druhou stranu on to synator nese dost blbě, když od tam odcházíme. Sice ho dovedu rozveselit a zlepšit mu náladu, ale ten moment kdy se schyluje k odchodu a on začne bŕat přítelkyni její prázdnou tašku a chce aby se obula a šla s námi je smutný... hlavně v ten moment, kdy pozná že se tak nestane. Dneska jsme se tomu vyhnuli....
Takže na kolik se cítím? Asi tak na 30 (jestli si vzpomínám jak jsem se tehdy cítil) ale po hodnĚ vyčerpávajícím dni.

Jakpak se cítíš ty? Pátek bez pár dní doslova nedočkave stepuje za dveřmi... jaké jsou plány na víkend?

Většinou si hledám takový systém, který mi dlouho vydrží. Cinamon zatím vypadá dobře. Jen stále uvažuji co si vybrrat za default browser. FF i Chrome mi někdy pijí krev. Uvažoval jsem nad Vivaldim, ale nevím nevím.
Ohledně hvězdárny jsem měl stejný pocit a pak i stejné překvapení. Pokud si ovšem vzpomínam, tak před pár lety jsem viděl mapu světelného smogu a překvapilo mě, že tam u vás je ho mnohem víc. Prý je tu nějaká snaha světelný smog omezit avšak moc reálně to nevidím.

Člověk je tak starý, jak se plus mínus cítí. ... a pocit se může rychle měnit.:D Kolikrát mně už bylo 20 a pak najednou podle všeho nejméně 90.

Všichni spí, tak jsem mohl poklidit, připravit si věci na ráno a teď doinstalovávám Cinnamon na pracovní noťas a uvažuji nad tím, co všechno budu potřeboval donastavit.

Ohledně té kouzelnosti a přelidnění máš pravdu... párkrát jsem uvažoval nad tím si tam vzít třeba dron a vyfotit si všechno v poklidu. Dneska tam tolik lidí nebylo, ale to počasí bylo pravdu špatné a starat se o dron a o malého zároveň není vždy bezpečné.

Takže rozumím-li tomu dobře, ty folklór už budeš provozovat nějakou dobu, že? (A patrně i na jiné úrovni než "být starka na vesnických hodech")
Ps: Co že se ty zelenáš?

Ahoja, díky za tvou reakci na diskuzi o tom, jak nechat druhé straně její pravdu.

To je právě to - někdy jsou situace, kdy mávnu rukou a někdy mě to "vytriggří". A o to víc mě mate to, proč to pro mě někdy pocitově tolik znamená, tím spíš, že jde o naprostou volovinu. Prostě si přijdu, že to nejsem já. Ale já mám asi taky patologickou potřebu dojít k nějaké shodě, vždy.

A věřím ve férové jednání. Tudíž je pro mě někdy těžké jednat jako ten moudřejší, co ustoupí, bo se cítím, jako bych já mnohdy vyslyšena vůbec nebyla - i když sama vždy vyslechnu druhé, a situaci jsem ochotná a schopná přehodnotit. Zatímco ten druhý si bude i nadále spát na vavřínech své neomylnosti, a bude si zacpávat uši a dělat "lalala" (buď uvnitř, nebo doslova).

Připadá mi, že to píšu a popisuju zmateně, někomu to asi může připadat úsměvné, ale já bych tohle ráda nějak rozklíčovala a nějak to změnila. I když jde o drobnůstku, kořeny budou asi hlouběji.

Ahoj, já vím. Není to opravdu nejefektivější platforma.

"Planety" nafoukli. Všech 5 z 5 ale kluk byl pak už hodně unavený a nevrlý protože foukalo a tak jsme se šli navečeřet a pak domů.

Motýlí dům je fajn. Mají to tam hezké a je příjemé si tam posedět. Byli jsme tam zatím dvakrát a pokaždé to bylo hezké.

Říká se že každá hudba je ovliněna tím, kdo ji provozuje. Je tedy cimbálovka provozována ezoterickými provomatkami nějak jiná než ty ostatní?
A ty hraješ a nebo zpíváš a nebo obojí?

Tak tomu se říká příležitost.

Z nemocnice nás sestřičky vyprovodí tak kolem 4té... +-15 minut. Planoval jsem, že bychom se na planety také podívali, ale záleží hodně na počasí a na synátorově momentální náladě. Pokud chceš, tak si můžeme někam sednout.

Milerád.
I když na prosecco mě zvaly jen párkrát a většinou to nedopadlo dobře. Až budeš mít někdy cestu do největší metropole na Moravě, tak dej vědět. Můžeme se tam sejít. Jen počítám že v následujících měsících budu poněkud vytížen.

Preeklampsie se bohužel potvrdila a tak jsme až do porodu čistě mužská domácnost o jednom chlapovi a jednom batoleti a pár psech…
do toho práce, která je zatím asi potajmu záludná, neboť ty úkoly které jsem prozatím dělal, nepředstavovaly nic víc než přečíst si pár stránek a pak zapojit mozek a udělat si adekvátní search, který jsem pak jen zaznamenal. Nestěžuji si, zvlášť teď ne (nechce se mi zatím žádat o nějaké úlevy kvůli domácí situaci), a tak jsem rád že nedělám nic na čem bych trávil 80-90 pracovní doby… ale zatím kdykoliv jsem zažil lehké úkoly na začátku, tak s postupem času se vše vykrystalizovalo takovým způsobem, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí… ale třeba to tak nebude.. mé zbožné přání.

Takže tak… domácnost a práce… tzn málo času.:/ Musím ale zaklepat, že se vše tak nějak drží v mezích toho, jak si naplánuji den…. snad se žádné velké odchylky neukáží a vše půjde jak má.

Jak často cestuješ?

Jsem s tím už smířený. Každý velký problém se skládá z menších, které je jednodušší řešit a vyřešit. Je to tak snesitelnější.
Kdy ti začala ta možná preeklampsie, smím-li se zeptat a jaké jsi měla hodnoty? Přijde mi totiž, že ty tlak se asi zvedá přirozeně ke konci těhotenství a pokud to nejde přes třeba 170/120 (v závislosti na zátěži) tak by to mohlo být zkrátka očekávatelné. Pro tělo to je zátěž a musí nějak reagovat. (My zatím bílkovinu nemáme) Ale chápu že je to pro jistotu… jen co jsem tak četl, tak mi přišlo že se jedná o docela běžný jev.

Tým se měnil protože jsem zdárně řešil věci, které můj tým nemá řešit a spolupracoval na pár projektech, které ovlivňovaly celou organizaci. Pak se uvolnilo místo, skončil freeze a přišla nabídka přestupu… pak zase začal freeze, během kterého se diskutovalo zda a za jakých podmínek mě můj manager pustí (problém u zaměstnanců, kteří vědí moc a zastávají moc rolí). Freeze zase skončil, manager nového týmu začal dupat a najednou mi začala transition phase. Jakože jsem rád ale to načasování nemohlo být lepší.
Teď mám pod sebou 4 lidi, které zaučuji. Lezu z nich po zdi (jen jeden z nich se chová tak jak bych čekal z jeho cv. Zbytek je za trest a já doufám, že stejně se nebude cítit ten co bude zaškolovat mě.

Fitko i plovárna je lepší než prosecco Nebýt pár set km daleko, tak bychom mohli zajít někdy spolu.

Tak určitě. Akorát se ještě uvidí, že jak se zúročí, že

Tak nějak. Potkat se se svými slabostmi, bolístkami a kostlivci.
Teď to ale vypadá na kolotoč.
Změnil jsem tým, tak teď budu mít přestupní fázi (+- 30 dnů kdy pracuji 50:50) během které mám zaučit svoje 4 náhrady a zároveň se zaškolit na novou pozici… jsem zvědavý jak v tom budu plavat.
Do toho se mladá potýká s potenciální preeklampsií, takže teď má klidový režim na druhou s možnou hospitalizací a možná i předčasným porodem, takže je zase v depresi ze svého stavu, pak z toho že synátor už jednoznačně preferuje mě před ní (protože se o něj starám ještě víc než předtím a mama se neustále tváří jako kakabus, všechno ji rozčiluje a nikam s ním nechodí a nehraje si s ním atd atd.)
Sumasumárum, na žádné zločiny proti vlastní lidskosti a společnému štěstí není a nebude kvůli monumentální sebedestrukci, která je na obzoru, čas.
(Bohužel ani na žádné tréninky, které jsem si naplánoval - jen ty co opravdu musím kvůli pozici)
Ps: do fitka nahánět holky nechodím Tam se blbě povídá. (Navíc mě fitko nikdy nebavilo. To raději bazén, power jógu, tanec a nebo karate… tam se dá seznámit dobře Bohužel a nebo naštěstí je teď času zase málo)

PPS: jak jdou projekty a NCIS?