Zdravím tě,
neřekl bych, že jde přímo o nevýhodu feministek
Také jsem teď neměl mnoho času. A když čas byl, tak zase nebyla buď energie, nebo nálada. Ale pochopil bych, proč ženy věčně nemají čas. Protože stále v hloučcích kafrají u obchodů s kosmetikou a módními doplňky :-p
Záleží na tom, o jaké prohřešky jde. Je nesmysl, dělat kvůli drobnostem velkolepé aféry, ale každý by měl mít stanoveny hranice, které ten druhý nesmí překročit. A pokud tyto hranice překročeny jsou, je nutné dát najevo svoji nevoli. A to platí obecně, nejenom v párovém vztahu.
Ano, máš pravdu, že se teď některé činnosti dělají častěji, než dříve (a mnohdy zbytečně). To ale podle mého názoru není jediným důvodem, proč se ženy cítí být v domácnosti stejně vytížené, jako dříve. Myslím si, že také dost zpohodlněly a kdyby měly odvést stejné množství práce, jako jejich babičky a prababičky, zhroutily by se.
Stejně tak u mužů – jaká kancelářská krysa by dnes vydržela celý den makat na poli? Ale nemusíme chodit až tak daleko. Jaký úředník by dnes zvládal svoji agendu bez počítače, kalkulačky, kopírky a dalších přístrojů? Kolik účetních by si poradilo bez specializovaného programu?
Krásný příklad proměny můžeme vidět i ve stavebnictví. Dokázal by dnes někdo postavit pyramidu bez těžké techniky?
Na druhou stranu, byl by asi nesmysl, vzdávat se moderních technologií. Jen bychom si měli uvědomit, že to, co dnes zvládají přístroje, dříve museli lidé zvládat sami.
Nepopírám, že by muž nebyl se současnou pracovní vytížeností spokojen, ale netuším, proč by na tom měla být žena jinak.
Hezký příklad – otázkou je, jak by to dopadlo, kdyby si žena do rukou nevzala kosu, ale třeba takový pluh
Ale ty jsi vůbec nepochopila, jak jsem to myslel. Tu dohodu by zaměstnavatel uzavíral s každým novým zaměstnancem, nejen se ženou. A samozřejmě by ji uzavřít nemusel, pokud by o to nestál. Pak by bylo jenom na samotných lidech v páru, jak se dohodnou.
A ještě jedna věc – připadá mi, že ženy chtějí sedět na dvou židlích – na jednu stranu se toužíte vymanit ze své genderové role a chcete se chovat jako muži, tedy budovat kariéru, společenskou prestiž, atd., na druhou stranu tomu ale nechcete obětovat svoji genderovou roli a chcete mít děti se vším všudy. Jenže na dvou židlích se sedět nedá, měly byste se samy rozhodnout, jestli chcete rodinu, nebo kariéru. Obojí se zvládat nedá a když se do obojího najednou pustíte, minimálně jedno z toho budete zanedbávat. Já se zaměstnavateli nedivím, že se bojí přijmout ženu, která mu může za pár měsíců odejít na mateřskou a jemu pak bude na pracovní pozici chybět pracovní síla. Zaměstnavatel se má v prvé řadě starat o chod své firmy, o její prosperitu a ne o rodinné záležitosti svých zaměstnanců.
V případě uzavření mnou navrhované smlouvy by ale k takovému strachu nebyl důvod a tím by se ženám otevřelo více pracovních pozic. Jen by se samy musely rozhodnout, co je jejich prioritou. A také by jim to neuzavřelo cestu k dětem, pokud by se s partnerem dohodly, že na mateřské bude on.
Jinak jsem ale absolutně proti tzv. Antidiskriminačním zákonům, zaváděným do soukromé sféry. Jak někdo může chtít soukromému subjektu nařizovat, koho si smí do své firmy přijmout? On vytváří pracovní pozice a na něm leží odpovědnost za chod své firmy, mělo by záležet pouze na jeho vlastním rozhodnutí, koho si do firmy přijme.
Jenže každý sociálně inženýrský zmrd, který v životě žádnou pracovní pozici nevytvořil, toto nepřijme, protože kdyby existoval skutečně pravicový a logicky nastavený systém, neměl by na čem parazitovat a musel by odvádět hodnotnou práci (v jeho případě by to znamenalo uklízení veřejných záchodů). A to naprosto pomíjím fakt, že je diskriminace přirozenou činností (nejen u člověka). Diskriminace je rozlišování a kdybychom toto nedělali, dávno bychom vymřeli.
Pokud už tedy musí být nějaký antidiskriminační zákon, ať se zavede pouze do veřejné sféry, nikoliv do soukromé.
„ Mít děti je normální a přirozená součást života člověka, muže a ženy“ - jistě, ale jak jsem psal výše, na dvou židlích najednou se sedět nedá a mít děti je soukromé rozhodnutí obou rodičů (někdy ani to ne), zaměstnavateli to může být absolutně lhostejné.
„ Opravdu nevidím důvod, proč by měla být žena jakkoliv sankcionována za to, že zrovna ona má dělohu a prsa a je fyzicky schopna dítě odnosit a odkojit“ - a v čem by ta sankce měla spočívat? V tom, že se musí sama rozhodnout, v čem je její priorita? Vždyť jste právo této volby chtěly!
Ale dobře, píšeš o změně. Co konkrétně navrhuješ ty?
No moment, pleteš dvě věci dohromady. Já psal pouze o tom, že se má existence neodvíjí od mého pohlaví, to jsem si začal definovat až po určení své existence (respektive, stále si definuji svoji existenci, ale nehodnotím ji na základě toho, jestli jsem muž, nebo žena. Vlastně trochu ano, předtím jsem to nenapsal úplně správně. Mé pohlaví je ale jedním z mnoha bodů, kterým svoji existenci určuji). Určitě to ale nefunguje tak, že bych si nejprve řekl jsem muž, a od toho pak odvíjel svoje existenční určení.
Funguje to zhruba takto: Kdo jsem? Jsem já. Kdo já jsem? Lukáš. Jaký je Lukáš? Má takové a takové vlastnosti. Jaký byl Lukáš dříve? Takový a takový. Proč se v některých věcech změnil a v některých ne? Protože ... V čem se možná změní a proč? ...
Otázka „Co má Lukáš mezi nohama?“ je při hledání mého „jsoucna“ až na Xtém místě.
Rozhodně se ale necítím jako bezpohlavní tvor a ani se tak cítit nechci. A zlobím se na feministky pro tento důvod, protože je taková věc absolutně nesmyslná a nerealizovatelná.
Dobře, jak tě fakt, že jsi žena, ovlivňuje? Jak konkrétně?
Já bych neřekl, že s feminismem přímo bojuji. Nechodím před úřady, nemávám vlaječkami a nevykřikuji poutavá hesla. Ani se s někým nepřestávám bavit, když mi řekne, že je feministka (jinak bychom se spolu asi nebavili) a ani ho nechci nechat ve Vltavě potápět v kleci.
Spíše s feminismem polemizuji a nechápu jeho smysl. A nelíbí se mi a také mě irituje nekonečná ženská nenasytnost a nespokojenost. Vlastně je mi z žen mnohdy špatně, když vidím jejich věčnou nespokojenost, nenažranost a přehnané požadavky v kontrastu s tím, co samy nabízejí.
Tak. Román je dopsán, budu se těšit na teakci. Pěkný den.
ze je to otazka pro doktora a nikoho jinyho... 
Teď jsem zas od pátku nebyl na internetu. Takže jsem rád, že ti to jde