Po prvním úplňku pondělní jarní
Tradici slavíme dá se říct skalní.
Od chlapců po dědy, všichni jsou vzhůru
a v rytmu koledy razí na túru.
Bez větších ohledů budí nás spáče.
Matka se raduje, dcerunka pláče.
Pomlázky, řehtačky, hledají ženu.
Dcera má natáčky a v puse pěnu.
V tenoučkém pyžamu ó jak to bolí!
Matinka hostí je chlebem a solí.
Tatíček nalévá, smíchu je plno.
Jen dívce na oku vyrazí zrno.
Ječné. A na rtu se objeví opar.
Zoufalství roste a roste i dopal.
„ Jděte mi do háje s takovým svátkem!
Musíme hladovět před Velkým pátkem!
Musíme gruntovat, nabarvit vejce,
a pak snést bití od každého strejce!“
Nezlob se děvenko, nachystej stuhy,
Čas rychle zahojí na zadku pruhy.
Zas budeš veselá, zdravá a svěží!
Tak velí tradice, o to tu běží!
Po prvním úplňku pondělí jarní
Tradice mění se, ač byla sklaní.
Dospělé dcery si v zájmu své pleti
Sbalí své věci, své muže a děti
Odjedou lyžovat, zdolávat vrchy,
Nectí už tradice ty mladé mrchy:-)
A ty, co zůstanou, divoké saně:-)
Vypustí pitbuly, nabijí zbraně.
Tak končí osud všech tradicí krutých,
Kdy jedni se radují na úkor druhých.
Proto vás prosíme mužové milí
abyste ženy jen naoko bili.
Raději pohlaďte, pochvalte každou,
Jinak vám před nosem dvířka svá zavřou.
Koleda, koleda, kdo má rád svátky,
Ráda ho uvítám před svými vrátky!
Psy zavřu do chléva, vyprázdním pušky,
do sklenek naliju pálené hrušky.
Šťastné a veselé Velikonoce!
|
44 
27 
29 