Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
happiness: Už mám s nimi nějaké zkušenosti ...moje babi s tím smutnějším případem
Tys dal utratit babičku? Smí se to vůbec???
|
|
|
|
Minimálně v Praze je cosi jako psí záchranka, kde jsou zvyklí provádět čtyřnožcům i tuhle poslední službu. Už mám s nimi nějaké zkušenosti (osobně s happy endem, moje babi s tím smutnějším případem) a vážně úžasně profesionální přístup. Neváhala bych volat je a psa když už nechat uspat, tak v domácím prostředí.
|
|
|
|
Sousedům přejeli psa, měl na placku zadní nohy i pánev, všichni nad ním stáli a jen kvíleli, tak jsem vzal lopatu a jednou ranou... Přišlo mi to samozřejmé, osobně spíš nechápu ty čumily, kteří svou nečinností jen prodlužují tomu zvířeti utrpení.
|
|
|
|
Ježíš, to bych fakt nemohla.. Svoje psy miluju strašně moc, už jen představa, že by se jim cokoliv stalo, je pro mě příšerná. Jsou to moje miminka.. Zavolala bych pomoc, nosím v mobilu číslo na veterinární záchranku.. Ale je mi z toho fakt moc zle, z té představy. A pak bych se psychicky zhroutila.
|
|
|
|
Teď jsi mi úplně připomněla, jak nám před devíti lety umíral pes. Chudáčkovi selhávaly ledviny, veterinář se mu to snažil ulehčit infuzí, ale naši ho stejně druhej den odvezli na injekci. Nikdy nezapomenu na to, jak se na mě to zvíře koukalo, když ho odváželi.
Sakra :-/.
|
|
|
|
Je mi to hrozně líto. Já sama jsem takhle jednou vezla jednu svojí kočku pro inekci, protože jí pes překousl páteř. Dívat se na ní, a vědět, že tohle jsou její poslední minuty je hrozné. Sama mám ještě 4 venkovní kočičky ale všechny už jsou vykatrované, protože další nechci. Nestojí to za to. Měla jsem jich snad okolo třicítky dohromady za celý život a stářím umřely jenom 2 z nich. Ostatním někdo pomohl. Proto mám teď kočičku doma, které se nic stát nemůže.
Je mi to líto. Mysli na to tak, že jsi to byla ty, která ho zachránila od dalšího trápení které by ho čekalo, kdyby jsi ho nenašla. Teď už ho nic nebolí a bylo jenom dobře, že jsi tam byla. Bylo to pro něho vysvobození.
|
|
|
|
Udělala jsi to moc dobře a jiné souvislosti radši neřeš, jestli je to to co si myslím že by to mohlo být. Ten kdo si sám maluje čerta na zeď ho tam potom také má.
|
|
|
|
Dobré ráno všem! Spánek a podpora bližních je jako balzám na chmurné myšlenky. Ještě jednou jsem si pročetla diskuzi, tak chci poděkovat podepsanci za chlácholivý dotyk, který jsem na tu dálku blízce vnímala, a všem dalším, které bych ráda jmenovala postupně (ale musím běžet), že se vcítili, zamysleli a přispěli i radou, nebo vzpomínkou.
|
|
|
|
Promiň, nezodpověděla jsem tvou otázku. V takovémhle případě bych buď udělala to co ty (skoro za rohem máme veterinární kliniku), nebo, pokud by to bylo na chatě, bych se asi zhluboka párkrát nadechla a zamířila do dřevníku. Jestli má přijít smrt, ať je co nejrychlejší.
|
|
|
|
Odulko nebuď smutná. Vždyť jsi udělala. co bylo v tvých silách a teď nemyslím jen tvé dnešní bravurní zvládnutí těžké situace. Ve vaší Noemově arše kocour (a nejen on) určitě prožil krásný kočičí život a za duhovým mostem už ho nic nebolí. Tak si s tebou na počest kočičí dušičky taky připiju.
|
|
|
|
Myslím, že tohle bych nedokázal. Mám asi v hlavě nějakej blok, kterej mi velí nezabíjet z milosti. Neměl bych problém střelit do ksichtu někoho, kdo by např. útočil na mé dítě, ať by šlo o zvíře nebo o člověka, ale zabít v podstatě pro dobro bych nedokázal.
Naštěstí máme nonstop veterináře na telefonu nebo nonstop veterinární ambuilanci v dosahu autem do 10 minut...
|
|
|
|
To je takový problém šlápnout kocourovi na hlavu? Bože, kam ta naše civilizace spěje...
|
|
|
|
Odulko, postav si to jako já - auto nebo pes je pro venkovní kočku vlastně ten nejpřirozenější konec. Ten dotek na rameni byl můj, dneska jsi byla u vás doma ten největší chlap Ty. Kocourovi posílám kus Odpočinku, už nikdy ani o kousek nezestárne.
|
|
|
|
No pokud by mu nešlo pomoci tak bych v sobě nejspíš našel sílu ukončit jeho trápení a usmrtil bych ho i když by mě to stálo spoustu psychickejch sil.
|
|
|
|
podepsanec.
Tak o tom žádná, že přikrýt hlínou/travou, byť komplikovaně, je vždycky lepší než cokoliv a i zvířata si tuhle poslední službu zaslouží. Amen.
|
|
|
|
Nebyl bych schopen ho sám dorazit. Na to dříve u nás fungoval dědeček, který měl tvrdou školu života....
Také jsem před necelými dvěma lety vezl kocoura (skoro 15 let) pro milosrdnou injekci (chronické selhání ledvin, strašně trpěl). Nebyl to vůbec dobrý pocit, když jsem ho držel a veterinář mu píchal injekci :-(
|
|
|
|
ať si dcera napíše o jateční pistoli na drobné zířectvo ježíškovi
|
|
|
|
Je zvláštní, že mám odjakživa problém zabít zvíře. Od malička jsem brala rozumně, že chováme prase (králíky, slepice, ...), abychom je zabili a snědli. Všechno jsem bez problémů stáhla, oškubala, vykuchala, u zabijaček jsem pomáhala od samého začátku, ale zabít sama - to bylo pro mě vždycky trauma. Udělám to, ale dostane mě to do stavu, který snáším velmi špatně.
Je to pár dnů, co si dcera řekla o dárek pod stromeček - jateční pistoli na drobné zířectvo. Přesně na tu jsem dnes myslela, když se to kocourovi stalo. Asi by to bylo snažší, než sekerou. To zní fakt hrozně, co sem dnes píšu. Omlouvám se a děkuji všem za reakce.
Nechápu proč, ale zdá se mi, že se mi ta kořalka vrazila nějak do očí.
|
|
|
|
Jekyll contra Hyde: zásah, taky jsem jednou musel upravit ztuhlého psa aby se vešel, aniž bych musel plecháčkem hloubit novou štěrkovnu - naštěstí cizího, možná i toulavého, neměl jsem to srdce nechat ho roznést po lese, kde jsem ho už mrtvého našel.
|
|
|
|
Tak to nevim, jak bych se zachoval, kdyby nebyl dostupnej veterinář. Člověk se asi v takový situaci zachová jinak, než když si to představim takhle v klidu, když se nic neděje. Já jsem nechával utratit pejsku, kterou jsem měl 14 let, a normálně jsem u toho asistoval a kdyby nebyla jiná možnost, tak tu injekci bych jí i klidně píchnul i sám. Ale na nějaký utracení holejma rukama nebo kladivem bych asi neměl žaludek.
|
|
|
|
opravdu bylo nutne to tu takto popisovat?boze,prave vecerim.
|
|
|
|
Vím přesně, jak ti je, svého nejoblíbenějšího kocoura jsem pohřbíval osobně. Ten byl po přejetí mrtvý okamžitě. Dalšího jsem musel skutečně zabít vlastnoručné uspáním těkavým uhlovodíkem, pak ho už uspaného ještě dodusit v igelitové tašce. Kdybych tuhle možnost neměl, tak jediná šetrná možnost takhle v nouzi je, možná paradoxně, useknout zvířeti hlavu. Pro mozek zvířete je to okamžité bezvědomí. Případný pokus zvíře zabít třeba rdoušením nebo nějakým manévrem na lámání vazu by mu jen zvyšovalo utrpení.
Ty panáky si dej radši dva.
|
|
|
|
Tak to je mi lito. Tak nejak podobne mi v detstvi prejela tramvaj psa - vzala jej napul, pes jeste delsi dobu zil a dokonce i v kreci pokousal pani, co se jej snazila odklidit, coz mi dodnes hlava nedava. Nevim proc, ale vzdy mi pripadlo, ze zensky maji silnejsi zaludek kdyz vidi krev, nebo jiny veci.
Ted jsem si vzpomel, ze to strejda z nouze jednou resil u psa brokovnici (myslivec).
Hele. Ale ber to tak, ze i kdyz jsi nemela nic po ruce, udelala jsi to na vybornou (nakonec dospela zenska) a zaroven dokazala, ze i ty obavy te nezastavi. Kdybych si mohl vybrat, byl bych vasim pristim kocourem :P
|
|
|
|
Teď se projevím jako bezcitná svině, ale zdání klame. Docela mě děsí představa s takto " jasným" zvířetem pobíhat k veterině, když mu to jen prodlužuješ. Chápu, že ne každý na to má, ale já bych skočila do kůlny pro rýč a srazila mu vaz, rychlá a přesná rána bolí méně ( respektive vůbec) než nějaká manipulace do krabice a následný převoz.
I když jsem tu za odpůrkyni koček, tak chápu, že ji měl někdo rád.
Kecá se mi to dobře, já taky nezvládla zastřelit jednoho svýho psa, když už mu nebylo pomoci a vet se celej den někde flákal, ale jestli by se mi to nakonec tehdy podařilo, to nevím, kdyby mu to trvalo ještě chvíli, to odhodlání bych v sobě najít musela, už jen z lásky k tomu zvířeti, který pro mne znamenalo taky dost. U tohohle jedinýho psa jsem na to neměla, protože měl v mým životě hodně výsadní místo.
Když jsem zakopávala posledního psa, nebylo to taky nic extra, umřel mi s hlavou ve dlaních, malá díra, tma jak v prdeli, zem samej šutr, abych ho tam dostala, musely se mu násilně upravit nohy, nerada, ale jinak to nešlo. 45 kilo nevhodně ztuhlýho masa. V tu chvíli jsem si připadala nechtěj vědět jak.
Zapít se to taky muselo.
|
|
|
|
Jo, tohle je na píču.
Takže si s Tebou virtuálně připíjím, ať je kočičákovi lehko.
Bohužel jsem už zvířat taky pohřbil dost, přejetých koček fakt nemálo... :(
Kočky, které se potkaly s autem, to měly rychlejší než Zrzek, většinou to bylo hned... Ale samozřejmě, že Tvoje reakce byla správná.
No, a co bych dělal, kdybych veterináře neměl k dispozici? Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, znám v Praze slušnou nonstop veterinu a pak mám svého dvorního veterináře s nonstop telefonem ve Vrchlabí... Ale kdyby se to z nějakého důvodu stalo, fakt nevím. Kolega kdysi takhle z nutnosti musel skončit sám trápení svého psa... Vyřešil to pistolí, jako bych to možná řešil i já, ale fakt mu to nezávidím... Bulel pak jak želva.
Já jsem bohužel jednou kotě zajel, tak jsem ho šel zkontrolovat, ale naštěstí bylo hned po všem... Je to hnusnej pocit.
|
|
|
|
taky je mi z toho smutno. situaci, kterou popisuješ, si ani nechci představovat... sama bych zvíře asi dorazit nedokázala a snažila bych se najít někoho, kdo to udělá za mě. kdyby se mi to stalo někde, kde jsem úplně sama, byl by to horor. pokud by mi bylo jasné, že to zvíře umírá a fakt už se z toho nemůže dostat, např. by mělo rozpárané břicho, snad bych v sobě tu sílu našla a asi mu zakroutila krkem. přeju ti, ať se ti vzpomínky na dnešek brzo otupí a vy si třeba seženěte nějaké kotě.
|
|
|
|
Nedokázala bych to. Letěla bych sehnat někoho, kdo by pomohl, kdo by to udělal za mě. A kdybych nesehnala...
Odulo, tohle je fakt děsivá představa, ani na to nechci myslet.
|
|
|
|
Upřímnou soustrast, taky jsem nedávno přišel o nejzlatější kočku, jakou jsem kdy měl (blbec na ni na veřejnosti vyslal psa, a už to byla babička, takže to nikam přes plot nestihla), jen jsem u toho nebyl (naštěstí pro toho psa a dost možná i majitele, pokud ho má rád).
Kdybych věděl, že je bez šance, anebo že to nestojí za utrpení, v mých rukou by se trápil ještě méně, než ve tvých. Cestou ke špalku bych mu za všechno poděkoval a tam se s ničím nezdržoval.
|
 podepsanec |
|
|
|
Z toho je mi smutno...
Nevím, jak přispět do diskuze, tohle bych asi nezvládla.
|
 Teh kitteh |
|
|
|
47 
47 
29 
