DÍVČÍ ROMÁN
I.
Policejní inspektor Vlna postával na zasněženém nádraží a boty se mu pomalu ztrácely ve vrstvě prašanu. V ruce svíral nekvalitně ukroucenou cigaretu a popotahoval z ní štiplavý kouř... "Kde je ten noční expres, proklatě!", odplivl si, a dvakrát dlouze potáh. Netřeba snad připomínat, že dostal hlášku od Interpolu, že v druhém voze cestuje Agáta Du Boi. Ano, ta Agáta, známá v pařížském podsvětí jako rubínová dáma... Měl s ní kdysi nějaké pletky a tajně doufal, že to na něj nikdo nevytáhne, protože by mu tenhle případ mohli vzít pro střet zájmů..... ach, ta mladická nerozvážnost... to bylo tenkrát, před léty, ještě před první válkou. Slastná to doba! Paříž se hemžila umělci a bohémy, a mladičký Vlna snadno skončil v Agátině náručí. Byl ochoten udělat cokoliv, aby s ním z Moulin Rouge odešla, ale pak se objevil ten Švýcar a vše bylo ztraceno...
...jaký Švýcar? ptá se jistě vážený čtenář. Hned vysvětlím: byl to luteránský kněz, který uprchl do Švýcarska z Francie. Získal občanství a se změněnou identitou se vrátil do Paříže. Kdo by řekl, že pod kněžským rouchem se skrývá Jean Baloon - známý klenotník z Montmarteru.
V tom komisaře Vlnu vytrhlo z rozjímání jakési zatroubení v dálce.....byl to snad automobil? Ne, byl si téměř jist, že se blíží vlak, jistě už bude před Saigonským tunelem.... říkal mu Saigonský, i když se jmenoval jinak... přeci jen se toho v tom tunelu za ta léta událo mnoho podivného..... Vlak se přihnal a prolétl okolo čekajícího Vlny, až mu zvířený vzduch zvedl zbytky prořídlých vlasů.
A pak ji spatřil: Důstojnou, chladnou, ale ve tváři spalující žár. Vůbec se nezměnila! Seděla za oknem vlaku v kupé, kouřila z dlouhé špičky a Vlna opět věděl, proč ji kdysi tolik miloval...
"Xakru", zaklel znovu, odhodil nedokouřenou cigaretu do modravého sněhu podvečera, "vždyť tu měli stavět...." a ona? Jen se mihla, zahlédl ji pouze letmo, koutkem oka, a přitom bezpečně věděl, že je to ona.... Tělem mu prosvištělo pár slastných zaúpění, ovšem zmizela stejně rychle, jako vlak v dálce..... A snad ještě pro potěšení, aby Vlnu naštval ještě víc, zahoukal vlak znovu, na rozloučenou....
Čtenář si jistě všiml, že stavba příběhu je v jistém smyslu punkerská, ale není to beze smyslu. Byl to totiž právě Vlna, kdo v Británii zformuloval v 70. letech punkerské hnutí. Pod pseudonymem Sid Viscious. No jo, Londýn.... to bylo tenkrát takový pokojný město plný býtlmaniaků.... nikdo netušil, že něco visí ve vzduchu, něco... Co vlastně? Snad nějaká nová Vlna....
Tu kytáru si koupil kvůli ní, chtěl na ni udělat dojem.... Věděl, že je holka od rány, tak do toho začal řezat, jak se sluší a patří... Bystrý čtenář už si jistě povšiml, že Vlna je vlastně nomen-omen, archetypální postava proroka, alerogie pokroku a nových zítřků. Kdo by si pomyslel, že hrabě Saint Germain se objeví po staletích znovu právě v inkarnaci poručíka Vlny? Mezitím si však odskočil do Spojených států, aby vyprovokoval tamní puritány položením základů moderního satanismu, jenžto je dodnes uctíván například významnou rodinou Bushů, o čemž svědčí nedávná fotografie, na které Jiří s Laurou zdraví satana. To vše a ještě mnohem víc byl poručík Vlna, ale to teď není důležité. Byl? Ach jaká bláhovost... Kdo zatratil Mistra Jana už v Kostnici, neprohlédl skutečný svět. Hus totiž neuhořel při startu, jak se s oblibou tvrdí, neboť měl skafandr. Předstíraje popel, nechal se pokojně vysypat do Rýna. Na stará kolena ještě pod pseudonymem Johannes Guttenberg vynalezl knihtisk.
Ale abych čtenáře příliš neodváděl od pozornosti výčtem nepodstatných historek: ani tak není důležité, co všechno poručík Vlna alias Sid Viscious alias hrabě Saint Germain alias Jan Hus alias Johannes Guttenberg byl, jako spíš to, co všechno ještě bude... Není daleko doba, kdy pod pseudonymem Adam Bernau objeví svatý grál moderní fyziky, toužebně očekávanou Unitární Teorii Všeho... Než však bude příběh pokračovat, je třeba u komisaře Vlny zmínit ještě jednu věc: kdysi před léty se rozhodl sepsat vlastní životopis, ovšem Smoljakovi se Svěrákem vsugeroval, že se nejmenuje hrabě Saint Germain alias Jan Hus, ale Jára da Cimrman... skočili mu na to, hlupáčci... Pod svým občanským jménem by totiž směle vyhrál jinak nesmyslnou televizní šarádu „Největší Čech“. Ovšem vzhledem k jeho pestrým životům by jistě vyhrál i obdobné ankety, jako třeba největší Němec, Avar, Súdánec, Hotentot, Azték...
Ano, Vlna je model árijského nadsamce, který svým významem převyšuje jakýkoliv národ. Je to spíš takový Aštar Šeran, co na jedné s deseti milionů lodí své Vesmírné flotily obcuje s reinkarnací Messaliny, svou drahou perlou, Agátou Du Boi, alias Matou Hari, Alias Eliškou Přemyslovnou. A to už se od nepodstatných kulis dostáváme přímo k jádru věci, neboť Vlna i Agáta jsou přímými dědici prvních lidí, dcerou Evinou a synem Adamovým. A tím jsme se vlastně ocitli nebezpečně blízko začátku našeho příběhu.
Ještě jednu věc je však před závěrem první kapitoly třeba zmínit: poručík Vlna dokáže být i poručíkem Částicí, což je jeho umělecký pseudonym, respektive krycí přezdívka pro dokonalé utajení... Bylo by ovšem zcela mylné domnívat se, že Vlna se pohybuje pouze v dimenzi lineárního plynutí času v křesťanském pojetí. Prostupuje svým významem všechna východní náboženství. Žije paralelně ve všech okamžicích veškerenstva...
Čtenáře jistě zajímá, co bude dál, ale je jistě zahlcen sonátovým nástupem, kterého se mu dostalo, a barokní mnohovrstevnatostí témat. Pro dnešek jej tedy již nebudeme zahlcovat dalšími údaji a vztahy, neboť z nevinného čekání na nádraží se vynořila metafyzická apoteóza reality i surreality zároveň. A přitom to začínalo tak nevinně, jako dívčí román... čímž jsme společně se čtenářem ukončili první ze čtyřiceti posvátných kruhů, a ocitli jsme se na začátku, u názvu tohoto díla. |
15 
22 