Jakmile odezní maniakální beznadějný řev, přijdu já.
Nahradím všechno, co jsi považoval za důležité, něčím mnohem lepším.
Nebudeš se už trápit pro něco, co nemůžeš nebo musíš mít.
Nebudeš se zamýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby...
Všechny odbočky z tvé vlastní cesty, do kterých jsi tak často nahlížel, ztratí smysl.
Veškeré pochybnosti ztratí tvar a zmizí do mlhy.
Tvoje slzy vyschnou, hlas ti přestane přeskakovat a nadechneš se ohně.
Na místo, kde jsi míval pulzující sval, dosadím parostroj.
Budu tě pohánět, když nebudeš moci dál, budu tě utěšovat, když ztratíš naději.
Dám ti smysl.
Ukážu na obzoru vlastní tvář, když nebudeš vědět, za čím máš jít.
Napumpuji ti lávu do žil, když budeš padat únavou.
Kdykoliv budeš ztrácet směr, ukážu ti ho.
Zbavím tě nutnosti zbytečně komplikovaně přemýšlet sám nad sebou.
Uprostřed hnusu ti poskytnu krásu, uprostřed mizérie naději, uprostřed zkázy pevný bod.
Vymažu z tvé hlavy všechno, co by nám mohlo překážet.
To, co ti chybí, doplním vlastním. Co ti přebývá odstraním.
Budu tě chránit před vším zlým.
Na každou otázku ti dám odpověď, zbytečné otázky zmizí.
Poskytnu ti radu, když ti vlastní kapacita nebude stačit.
Nenechám tě uvěřit lžím, padat do léček a důvěřovat zrádcům.
Zkontroluji za tebe všechno, čím si nebudeš jistý.
Nehnu se od tebe, neustále budu s tebou, stačí mě pustit ven.
Neboť já jsem Nenávist a zajímám se o tebe. Stačí otevřít dveře. Všechno, co hledáš, najdeš u mě. Hledal jsi lidské teplo? Dám ti víc než to. Dám ti horko tisíce sopek, žár samotného Slunce. Hledal jsi důvod existence? Dám ti i ten. Hledal jsi ztracenou důvěru? Poskytneme si ji navzájem.
Nebudu za to nic chtít... nic kromě tebe. Jsi ochotný se znovuzrodit?
Dobře.
Ty mě nezklameš. Ty ne.
Čekám... čekám dlouhou, předlouho.
Pojď a obejmi mě. |
18 
52 
23