Utíkám a nohy se mi boří do sněhu snad doufám že upadnu
a Ty mi pomůžeš vstát ,
snad doufám,že ten sníh co mi taje na rtech ochutnáš..
Doufám že uslyším ledovce tát,to proto abych tomu včas zabránila
víš já... klidně bych vyházelá mámě všechno maso z mrazáku a dala tam ten poslední malinkej ledovec ten náš..
vážně bych se o něj starala a chránila ho ..
a když se náhodou rozteče tak polezu po kolenou klidně nahá a budu hledat ty city co se jako vodní hladina lesknou v naší kuchyni
budu se brodit v tý studený vodě třeba hodiny než mě píchne u srdce a Ty to uslyšíš,
možná znamení od Tebe?
Něco jako :holka nech už to bejt,je to k ničemu,v tý vodě mě už nenajdeš,ani sebe..
a víš co?já Tě neposlechnu vždyť mě znáš já nás musím znovu najít
je mi zima a pořád mě píchá u srdce snažíš se..
Ležím nahá na zemi v kuchyni v tý studený vodě,na tělě husí kůži,mokrý vlasy se mi lepí na tělo jakoby mě chtěli aspoň malinkato zahřát, v srdci nůž a na rtu poslední kapka..
a..pomalu mi dochází,že
Ty tu nikde nejsi
jen moje prokřehlý tělo
moje vzpomínky a sny
moje ledový srdce a v něm nůž sám si mi ho dal,ale
víš já ho nechtěla..
chci se jít zachumlat do deky,ale
nemám sílu..
nemám sílu žít...
|