Tak zase něco vyblejt na oltář důstojnosti.
Kdo nezažil zradu nejlepšího přítele, ten neví. Tolik let bezmezné důvěry z mé strany. A nakonec zjistit, že je to vážně jen člověk, kterému jde jen o sebe. A jak se umí krásně předtvařovat a lidi jí to baštěj.
Vždycky jsem věděla, že je egoistická a zaměřená spíš na sebe. Je ráda středem pozornosti a spíš než naslouchat, tak se vypovídat. Ale v nejhorším dokázala pomoct. Brala jsem ji takovou. Bránila ji do posledního dechu. Kryla ji, když podváděla, lhala kvůli ní.
A co z toho člověk má? Odjede na víkend pryč a když se vrátí, tak zjistí, že místo aby taky ona jednou kryla svou kamarádku, tak všecko vyžvanila. Je mi fuk, že mě u toho chlapa pomluvila, však to byla jen letní aféra, stejně by to skončilo, ale nikdy bych od ní nečekala, že si musí něco dokazovat tím, že si ho k sobě přetáhne. Že si bude užívat toho, jak pod vlivem jejích řečí na mě kydá hnůj a sama si přihodí nejednou troškou do mlýna.
Byla jsem spokojená. Byla jsem svým způsobem i šťastná a to asi lidi neradi vidí, když se jim samotným zrovna dvakrát nedaří. To vážně ten pohled nesnesla?
A mrzelo mě to a ořvala sem to, jen kvůli tobě, drahá nejlepší kamarádko. |
19 
35 