Se svými dosavadními partnerkami jsem zatím nebyl moc spokojený. Jedna byla děsně líná, další zase moc kulturní, Bětka po mě chtěla abych luxoval a K. ze spaní vykřikovala jméno nějakýho cizího chlapa – tu jsem radši nechal zastřelit, aby se mi štamgasti v hospodě nepošklebovali že jsem paroháč.
Takže jsem přemýšlel co s tím, abych si domů netahal jen samé megery a došel konečně k úplnému štěstí a spokojenosti a domácnost aby pro mne byla oázou klidu.
Nebylo to vůbec jednoduché, musel jsem sáhnout k vědeckému řešení. Po mnoha pokusech se mi nakonec podařilo geneticky zkřížit dva typy manželek – prvorepublikovou submisivní manželku (jakou znáte z filmů pro pamětníky) s japonskou manželkou.
Jen pro úplnost - za první republiky bývaly manželky převelice oddané, měly totiž docela správný názor, že jejich choť je ten, kdo je živí a tomu přizpůsobily svoje životní postoje. Ke svému chlebodárci vzhlížely s patřičnou úctou a respektem, když přicházel domů z práce, tak ho vítaly u dveří nebo u vrátek a to vždy s úsměvem na rtech, vždy měly navaříno naklizíno napečíno vypráno vyžehlíno a nikdy by je ani ve snu nenapadlo obtěžovat manžela nějakou svojí nenáladou, to si nechávaly na jindy. No a pokud jednou za čas manžílek někde zakalil a vrátil se až pozdě v noci zlitej jak carskej důstojník, tak mu taková prvorepubliková Máňa vždy poskytla prvotřídní servis bez jakéhokoli píčování.
A proč jsem do toho genetického mixu přidal Japonku?
Protože Japonci jsou hodně ovlivněni filosofií velkého Konfucia a konfucianismus jak známo klade důraz na to, aby každý důsledně zastával roli, kterou ve společnosti má. A japonská manželka holt má přidělenu roli opečovávatelky svého muže a levné domácí pracovní síly, rodičky dětí a udržovatelky rodinné pohody.
Vy si teď asi myslíte že fantazíruju, ale zkoušel jste si to někdo třeba jen na pár měsíců žít s emancipovanou feministickou čubkou? No tak vidíte.
Žena prostě musí být pořád zapřažena v nějakých činnostech, je to pro její dobro, protože když už jí dojdou všechny slepičí činnosti, tak se trápí a to z toho důvodu, že se jí po ukončení bezmyšlenkovité práce zapojí mozek a mozek, jak víme z hodin biologie, není určen k tomu, aby ho ženy používaly. Je to jen jakási rezerva, kdyby ženě náhodou selhala prodloužená mícha, která je jinak centrálním orgánem všech jejích mentálních funkcí (což je zároveň i vědecké vysvětlení pro to, proč se ženský mozek velikostí podobá mozku veverky).
K samotnému experimentu jen pár slov: s jeho výsledkem jsem spokojený, takto vyklonovanou ženu jsem pojmenoval Vendula (ale říkám jí Vemendula, protože když už jsem tvořil podle svých představ, tak jsem jí pochopitelně udělal pořádný kozy); perfektně mi běhá, spotřebu má minimální a má samé pěkné vlastnosti – při příchodu mě vítá po japonském způsobu mírnou úklonou s rukama sepjatýma před srdeční čakrou a vyváří mi ty nejvybranější pokrmy, jako například císařský trhanec, kuře tandoori, svíčkovou, palačinky, rostbíf, kachnu po sečuánsku, žemlovku a už se naučila, že nejraději svačívám to co svačívala i vysoká byrokracie v carském Rusku – karbenátky s červeným vínem.
V posteli se taky osvědčila, možná bych snad řekl, že jí trochu chybí sexuální fantazie a chuť zkoušet nové věci, ale jinak dobrý. Soused si jí taky pochvaloval. Tomu jsem jí půjčil, když ještě byla v záběhu, aby mi k ní řekl nějaké svoje technické připomínky co ještě vylepšit. Však on mi svojí Marcelku taky občas půjčuje, takže to není nic proti ničemu.
|
46 
30 