Padlí andělé
Na louce tančili za úplné tmy,
v měsíčním světle se koupali,
na nic se nikoho neptali,
zde byli svobodní, né spoutáni zdmi.
Stříbrné paprsky měsíce
pobleskovaly jak světla svící..
Těch tajemných postav byli tisíce,
však zkázou se stal strážce spící.
Jakoby předzvěst budoucího neštěstí..
Hlasitý šum nic dobrého nevěstí.
Měsíc se za mračnou oponou skryl,
nikdo z těch tisíců život nepochopil.
Prudké bodnutí v ruce...
jak když šíp provrtává cestu si tvým tělem.
jehla v předloktí zvěstuje:
Teď stal ses padlým andělem.
Vše kolem utichá,
už nefouká vítr..
zář měsíce zaniká..
však tvůj stín jen zbyl tu.
Z hrdla se vydral poslední sten.
Procházíš temným tunelem..
světlo ti svítí na cestu sem..
Když stal si se padlým andělem...
Na louce netančí pod oponou mraků..
je slyšet zpovzdálí jen nářek ptáků.
Ticho je na nebi..ticho je v lese..
jenom pláč strážce se ozvěnou nese..
|