Na skále sedí,obličej v dlaních...
Myšlenky se jí honí hlavou..
Zlé hlasy zpívají tu písničku známou..
Ta píseň tak bolí,tolik rve srdce..dívka se zvedá a přece..
Svět se točí,
z nebe padá déšť,
Něco začína i končí..
Začíná i končí každý nový den,
tak jako začal,přeci jednou skončí i ten hrůzostrašný sen...
Dívka jde mlčky po cestě lesní..
Slzy tečou a všechno,všechno pláče s ní...
Jemný vitr slzy ji suší
a tiše ševelí ,
tam po cestě dívka jde s průzračnou,čistou duší..
Celičký les se za ní otáčí..
Kampak asi jde?
Kampak kráčí?
Kéž by jí někdo dokázal pomoci,
zbavil ji trápení i bezmoci,
co ji tíží od rána do noci...
a najednou..
Dívka i přes slzy se usmívá
a na jemném mech usíná..
Přejme jí ,ať alejspoň spánek ji osvobodí...
Ať alejspoň ve snu,vše co ji tíží shodí....................
|