Utíkej, sakra!
Chabý pokus o běh, na kterém jsou dokonale vidět dlouho netrénované svaly a skrznaskrz prokouřené plíce?
Nebo nezemský sprint připomínající skoro let, který ukrajuje vzdálenost s precizností žiletky, poháněn nezastavitelnou vůlí a plícemi ze železa?
Bojuj, zmetku!
Nejisté výpady, slabé riposty a nemožné pokusy o střeh - s krátkou, tupou, zubatou šavlí, chatrným dřevěným štítem a ruinami kožené zbroje?
Nebo nezastavitelná smršť běsnící oceli, která se prosekává davy nepřátel jako hurikán a drtí cokoliv, co se jí postaví do cesty - perfektně vyvážený obouručák, mistrovské plátové brnění a rudý plášť Legie Hyperion?
Skryj se, parchante!
Trapné pokusy o nalezení úkrytu pod papundeklovou krabicí, za stromem nebo v rohu, roztěkané pohledy, strach?
Nebo dokonalá nenápadnost, která objímá stíny, mizí v nich, kdy se jí zlíbí a pozoruje všechno kolem s grácií neviděného, který vidí?
Tak co tady vlastně dělám?
Co si myslím?
A proč?
Utíkám, bojuji a ukrývám se.
Protože to někdo řekl.
Protože spermie splynula s vajíčkem a vznikl život.
Život, který samozřejmě bude dělat všechno, aby v životě obstál.
Protože je to dobré.
Život, kterého se na nic nebudeme ptát.
Protože je to jenom mimino.
Vychováme ho podle sebe.
Protože je to dobré.
Život nám bude vděčný za všechnu nádheru, za všechnu lásku, za všechno...
...protože...
...protože...
...proč?
Já tedy na hony slyšel, jak mě život prosí, aby se mohl narodit.
Nebo ne?
Ne, neslyšel.
Ale vděčnost po něm budu chtít stejně.
Protože je to dobré. |
18 