Vytahuju ten svůj nástroj,
ukazuju okolí,
nikoho to nebolí,
že vidí péro sokolí.
Do ruky ho beru,
snad se neposeru,
z tý krásy mého žaludu,
co až tady nebudu?
Bude ještě krása na světě?
Nebo každý jenom ze studu,
se stydět bude ukázat,
a společnosti dokázat,
co mu visí u koulí,
a co důležité je,
neřknu-li,
že nikdo oslavné písně,
nepěje.
Proto má šedá,
kůra mozková,
kde (alespoň pro mě),
neplatí žádná osnova,
Kde neurony jsou poskládany,
trochu prapodivně,
kde role mozku jsou jasně dány,
trochu prapodivně.
A tak jsem tedy,
udělal tu důležitou věc,
vyfotil to svoje zvíře,
které každá ženská líže,
pokud zrovna neleží v díře,
a ukázal ho světu.
Zlý ovšem to admin,
prvně profil můj smazal,
asi že jsem(narozdíl od něj),
tolikrát ho zandal.
Tak jsem si dal nový účet,
fotku péra znovu nahodil,
tu se ve mně však čas zastavil,
objevilo se: CENSORED.
A tak nechápu tu hrůzu světa,
kde žádná osvěta,
neklepe na dveře.
Ať žije péro,
který je otevře. |
18 
30 
