Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
I generační prokletí může zrušit Pán Ježíš Kristus Boží Syn.
|
|
|
|
Ponožková: No zrovna cca před půl hodinou jsem z ní konečně dostala, co se vůbec stalo, že byla taková, protože běžně se jistým způsobem nechová. A snad už nebude večer pláč. A ano, opravdu se něco událo. Uvidíme, jak to dopadne. Klasický problém jejího věku.
Ano, budu se samozřejmě angažovat, jak to jen půjde, kam až mne nechá. Však známe, když se blíží puberta a pak se fakt rozeběhne... Jednoduše nesmí skončit jako já. V žádném případě.
|
|
|
|
Spíš takovou případnou situaci zkus vzít jako příležitost k posílení vašeho vztahu, protože máma, co dokáže vhodně zareagovat na dceřino zklamání, u ní stoupne. A hlavní je, aby sis s ní zkusila promluvit teď, když pláče.
|
|
|
|
To sa mýliš. Je to iba posun na škále.
Ten typ, čo spomínaš, je práve najznámejší. Druhý typ je potom "tenkokožec", z očividných dôvodov. A ty zjavne po uznaní túžiš takisto. Hraničiar túži s niekým splynúť. A v neposlednom rade, jednotlivé typy si črty navzájom prepožičiavajú, nič nie je čiernobiele, ako sa vraví. :-)
|
|
|
|
ctjb tvl dpc: Narcista je něco naprosto diametrálně odlišného. Vždyť narcisti mají velmi sníženou schopnost empatie. Hraničář je opak v tomto.
|
|
|
|
V tejto podobe to skôr vyzerá ako narcizmus.
|
|
|
|
Dikobraz: To je velmi jednoduchá otázka, která ovšem není vůbec jednoduchou odpověď. Ve svém souhrnu je do hraniční poruchy (která ani poruchou ve skutečnosti není, protože jde spíš o velmi vyhraněnou osobnost v kombinaci s jistými fyzickými aspekty a osobnostní odlišností) strkají z neznalosti každého, kdo nezapadá do konkrétní škatulky něčeho jiného. Ale skutečný hraničář znamená, že není jistým způsobem dotažená osobnost. Je to něco podobného jako být barvoslepý a být barvoslepý od narození. Všichni říkají, že existují další barvy, ale ty je prostě nevidíš. A nikdy je neuvidíš. Stejně tak je svět pro hraničáře vlastně "dvoubarevný", "dvoustranný" a vždy je hlavně "to a nebo ono". Nejvtipnější je, že ti kde kdo bude mlátit do hlavy něco, co víš, že právě není nikdy nic absolutní a takové a nebo onaké. Nicméně podobně jako barvoslepý člověk to prostě vnímat nedokážeš, protože v průběhu vývoje tvé osobnosti došlo k jisté nedokonalosti či neúplnému přechodu od dvoustranného vnímání skutečnosti do jejích nuancí. Vše ostatní ovšem ve vývoji v osobnosti pokračuje krom tohoto dál. Nicméně ono vnímání těch nuancí, které hraničář do jisté míry ani nechápe a pro ostatní jsou přirozené, se nejspíš nikdy nezmění.
Hraničáři bývají často umělecky nadají, mívají vyšší inteligenci, někdy i fotografickou paměť a celkově intelektuálně mohou velmi vynikat, ale platí za to velmi vysokou cenu. Jednak je jejich myšlení do značné míry odlišné od ostatní populace do té míry, že jim ostatní nerozumí, ale často je právě jejich umělecké zaměření a inteligence ještě více od společnosti odděluje. Jsou obdařeni silnou dávkou empatie, kdy je však cosi takového spíš kontraproduktivní, protože se jich vše velmi silně dotýká. Občas se říká, že hraničář nemá kůži - coby přirovnání.
Ale o tom bych mohla pokračovat déle. V základu a to nejhlavnější hezky shrnuje jedna holka v tomhle videu: https://www.youtube.com/watch?v=KfaA9cjAT3M
|
|
|
|
To je zajímavé. Co znamená být hraničářem?
|
|
|
|
a navíc k nám bývají lidé daleko krutější, než k ostatním, protože vycítí slabost a jdou po ní jako vosa po medu
----
Tomu sa hovorí vzťahovačnosť.
Bolo by od teba pekné (normálne), keby si svoju dcéru nechala ísť svojou cestou. Ona ti aj tak v riešení tvojich problémov nepomôže - okrem toho, že je tu - nie tak, ako by si chcela.
|
|
|
|
klidecek
Dedičné to celkom určite je. Jediné, čo sa nevie je, že ako.
|
|
|
|
To tu píšou i lidi co maj děcka.. to mě poser
|
 idkbro |
|
|
|
klidecek
Problémem jsou ty dispozice, které se dědí, které se pak potvrdí těmi vzorci chování a upevní se v osobnosti, která pak nabyde přesvědčení, že to tak je od přírody a je to neměnné. To je ten problém. Jako nikdo nemůže za svoje dětství. Severské státy a další toto mají ošetřené tak, že nastaví pro rodiny s dětmi stejná pravidla a výhody. Zase tam teda mají jiné problémy, ale co se týče školství, tak ten vidím jako přínosnější pro společnost jako takovou.
|
|
|
|
Samotarka - promin ale tomu neverim ze je to dedicne. Dedicna muze byt struktura nervove soustavy, hormonalni nastaveni ale porucha osobnosti je mozna biologicky determinovana v tom smyslu, ze nekdo k ni ma sklony - protoze ma treba citlivou nervovou soustavu a vlivem nevhodne vychovy se to spusti.
Hranicari jsou typicti takovou rozcapenou vychovou kdy nevis kde mas konec a zacatek. Nepredvidatelny rodic,narcis co neumi dat lasku, hystericky treba a do toho ma dite citlivou nervovou soustavu - a je to raz dva.
Promin ale neverim tomu, ze se tak nekdo uz narodi - soucasti HPP jsou prave presvedceni, nastaveni a vzorce z rodiny - vetsina hranicaru jsou presvedceny ze nejsou hodni lasky treba - a s tim se clovek nenarodi...
Ale jdu si to schvalne zjistit ;)
|
|
|
|
Zlomená už byla pravděpodobně několikrát, jen ty o tom nevíš. Klid, to k dospívání patří. Posiluje to charakter.
|
|
|
|
Ty v tom bludném kruhu už budeš napořád, že?
|
|
|
|
klidecek: Jsi na omylu. HPP je dědičná. A nemusí jen souviset s něčím, co se stalo v útlém věku. Je možné se s tím narodit, aniž dojde k situaci, která HPP odstartuje vlivem prožité okolnosti. Je to otázka funkce amygdaly a jisté drobné odlišnosti v hormonálním spektru těla. Je to fyziologická otázka.
|
|
|
|
viz klidecek
Tvůj hlavní úkol nyní by měl být naučit tvoji dceru zvládat i negativní stránky, aby vše dokázala zpracovat a nezlomilo ji to. Sebelítost a strach zahoď, zaměř se na tvou dceru ať ví, jak zvládat to, co příjde. Aby v dospělosti se netrápila tak jako ty.
|
|
|
|
Samotarko, ty se ve sve hranicni poruse tak raaaada koupes, ze;)
Jsi citliva, tva dcera je take citliva. Jestli je hranicni zalezi na tom, jakou mela od tebe vychovu. Predpokladam ze sis dala pozor, protoze vis jake chovani tvych rodicu ti ublizilo - z toho totiz pramenu tva porucha.
Takze jestli je dcera hranicarka, neni po tobe, ale z tve vychovy - coz proste pochybuju. Musela by to od tebe vse odkoukat, hpp neni dedicna.
To o cem pises je vysoka citlivost - a to muzes brat jako vyhodu. Ma diky tomu vytvarny talent...Akorat si to vybira svoji dan treba tim placem nebo rychlym pretizenim.
Uz se v te sve hpp tak nebabrej. Lidi ti ublizi jenom, kdyz je nechas ti ublizit. A vetsina z nich je hodna. To ze mas spatne zkusenosti s lidma neznamena ze je bude mit tva dcera. Spis ji ted uc jak byt asertivni, jak si nedelat domnenky a nebrat si veci osobne.
|
|
|
|
Jen já: Liší se to v tom, že u lidí našeho typu je každá rána daleko hlubší, trvá daleko déle, než se zacelí a navíc k nám bývají lidé daleko krutější, než k ostatním, protože vycítí slabost a jdou po ní jako vosa po medu.
|
|
|
|
Co myslíš tím "lámáni'? Respektive v čem se to liší od lámání kohokoliv jiného? Na tvém místě bych dceru podporovala a neviděla ji automaticky jako nějakou mučednici. Pokud pláče, zkoušela jsi s ní mluvit o tom, z jakého důvodu?
|
|
|
|
Nejspíš asi po tobě bude. To my muži to máme o něco složitější. Sousedovic kluk je úplně jako já. No ona taky jeho mamča bejvala zamlada pěkná rošťanda a já taky nejsem žádnej svatoušek.
Po kom je asi ten můj kluk?
A není to nakonec jedno?
Stejně minulost nezměním ...
|
|
|
|
Tak minimálne jej môžeš poskytnúť nejakú podporu a rozumnú radu, keď si si to sama zažila.
|
|
|
|
A nejen to. Kopírují se i vzorce chování.
Já třeba silně uvažuju o tom, jestli po tom všem mít děti. Nechtěl bych, aby potomek prožíval to co já.
|
|
|
|
37 
40 