Pod slovem „trapas“ si každý člověk vybaví něco jiného. Pro dospělého člověka trapná situace představuje například rozepnuté kalhoty v přeplněné tramvaji městské hromadné dopravy, pro „puberťáka“ zase vyvolání k tabuli den poté, co v kině dávali premiéru nejnovějšího amerického „trháku“. Trapas je tudíž chvíle, kdy se člověk dostane do jemu nepříjemné, avšak jeho okolí směšné situace.
Takovéto okamžiky už jistě zažil každý z nás. Všichni se s daným trapným momentem vyrovnáváme jinak. Někdo ho přejde mávnutím ruky či pousmáním se, kdežto pro jiného se zastaví celý svět, poleje ho vlna potu a srdce začne zběsile poskakovat v rytmu taneční hudby. A jak se obvykle zachová okolí? Záleží na tzv. „míře trapnosti“. Jsou lidé, kteří na okamžik oněmí, což obvykle následuje hurónský výbuch smíchu a lidé, kteří raději rozpačitě odvrátí zrak, což nám zdaleka nebývá útěchou. Většinou ale s odstupem času zjišťujeme, že jsme náš „trapas“ zveličovali a mnohdy se při vzpomínce na něj i pobavíme.
„Trapasy“ jsou velmi nečekané a přicházejí ve chvílích, kdy se nám to nejméně hodí. Čas od času nás přepadne nutkání menší či větší horkou chvilku připravit někomu jinému. To se nám ale zpravidla vymstí tím, že se nám situace vymkne z rukou a stává se trapnou pro nás samotné. Proto bychom se, alespoň co se „trapasů“ týče, měli řídit příslovím „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.
|
