Autista:
Musím říct, že mi to chvilku trvalo, ale už vím, kdo jsi. Proč mi nenapíšeš normálně? Navíc... Já jsem ti psala jako poslední a ty jsi už dál nereagoval.

To už bylo dřív. Taky umíš dávat najevo nezájem, neboj se.
Tak pa.

Autista:
Promiň, ale nevím, kdo jsi a že jsem s tebou nechtěla chodit? Vysvětlení je bohužel asi opravdu v tom, že jsi autista a něco si nalháváš...?

Jak o mně můžeš vědět, jaká ve skutečnosti jsem? Je milé, že se mi snažíš změnit úhel pohledu, ale to není tak jednoduché.

Musím připustit, že asi potřebují k sobě nějakého tahouna, ale vychovávat mě nikdo nemusí a ani o to nestojím.

Ať se daří i tobě.

Mam pocit, že každý mluvíme o něčem jiném.

Já jsem chtěl naznačit, abys vystoupila z toho tvého lety prosazovaného úhlu pohledu, že jsi nevýrazná, že nemáš nic s čím vynikáš a že jsi přehlížená atd atd... na což pak se nabalují problémy vztahové.

O práci jsem vůbec nemluvil, ale já ti to přeju, jen mam pocit, že to neděláš pro sebe, ale pro někoho jiného. Jestli je to jinak, ok, ale mam z toho takový pocit.

Ano, já vím, byl jsem na tebe příliš hloupý, abys se mnou chodila, ale buď v klidu, teď už vím, že jsme oba rozdílní a ty potřebuješ holt někoho, kdo tě bude spíš táhnout a vychovávat. Na to já nejsem.

Tak ať se daří ve všem.
PS: A já myslel vždy vše upřímně a dobře.
Zatím papa.

Ahoj, vůbec tě neznám a nic o tobě nevím. Kvůli čemu tu jsi, co řešíš v životě? Díky.

Autista:
Hele. I kdyby tvá ráda byla dobře míněná, tak toto lidem moc nepomáhá. "Už konečně něco dělej", "změň se", je tak jednoduché napsat, viď?
Já pracuji pro lidi, já se jim snažím pomáhat a v té profesí je zapotřebí upřednostnit potřeby cizích lidí před svými. Kdo z toho nemá potěšení, nemůže tu práci dělat s radostí a věř mi, ti lidé to poznají a v uzdravování jim to moc nepomůže.
Sám si představ, že jsi potkal nerudné zdravotníky, možná si to ani představovat nemusíš, třeba máš takovou zkušenost, nemusím se moc domýšlet, jaký dojem na tebe udělali.

Zpět k tématu. Pravděpodobně to myslíš dobře, i když upřímně nevidím moc podobnost s dívkou v té zpovědi, kde jsi na mě reagoval. Já nemám diagnostikovanou depresi a k tomu stavu mám hodně daleko.
Mělo mi dojít, že ani po dřívějších státnicích jsem nic extra necítila a v tom období jsem všechno daleko víc prožívala, i ty tři týdny po. Momentálně se cítím daleko stabilněji.
Pokud jsi to myslel dobře, tak díky za snahu mi poradit.

Ahoj, už si začni sebe vážit. Žiješ si svůj život pro sebe, ty máš být šťastná za sebe, za svoje úspěchy. Neustálé zavděčování se někomu je cesta do pekel, dělej s tím něco.

Ahoj, nechápu ty funkce tady, ale jenom by mě zajímalo: Za co jsi mi poslala plamínek důvěry? :D Díky

Děkuji za optání.
S pomocí Boží, daří se obstojně.
Ale co ty? Jsi poslední dobou taková nevýrazná...

Tak děkuji. No možná jsem ho poslal taky pro to, že mi nikdo nepíše do profilu. Když teda nepočítám admina, který mi nadává, že zakládám diskuze o Ukrajině

dobře, v té zpovědi, bylas taková opravdová, upřímná, pokorná, vděčná... tak jsem to chtěl ocenit.
Jenom mě stálo asi hodinu času, přijít zas na to, jak se ten plamen rozdává. Googlil jsem to a nic, hledal jsem to a nic, rozčiloval jsem se a nic. Až jsem na to teda nakonec přišel. Tím si nechci stěžovat, ani se litovat, kolik jsem toho pro tebe obětoval. Spíš abys věděla jak jsem blbej

asi to byl omyl

Jé Děkuji