Rozviň myšlenku:

Lze se naučit být ambiciózní? Je to součást povahy, nebo je to věkem sebraný nástroj?
Pokud to může být oboje, co je to pravé ambice? Jaké prostředí vygeneruje ambiciózní povahu, nebo ten nástroj?
Pak mám další otázky...

Kde je ten podzim, co jsi sliboval, hm?

Mici je venkovní kočka, kocour. Nemůže být vevnitř v bytě. Zkusili jsme to týden a nelíbilo se mu to. Není divu, je zvyklý běhat, skákat, šplhat, prozkoumávat...
Ta fotka je z jara, kdy kvetly meruňky.

No, to teď řeším s jednou známou, že většina lidí chce neustále zurpovat nějakou moc. Mít nějaký vliv a když se ty zbavíš tohoto chtění, tak oni to berou jako slabost a hned si tě zkouší podmanit.
Bojuju s tím hodně. Ten člověk má silné komunikační dovednosti, dovede spoustu lidí přesvědčit o své ušlechtilosti a ti ho pak za to brání, ačkoliv třeba ví, že ten člověk je na hranici morálky. Přesto u lidí ta touha někam patřit, být součástí je větší. A samozřejmě, když se pak objevím já a začnu kritizovat, tak si dělám akorát nepřátelé. Je to špatně, vím to, ale já tyhle kulty osobnosti zkrátka nemám rád, protože zpravidla pod povrchem se ukrývá faleš...

Víš tam jde spíš o tu mluvu. Nešetří se tam vulgaritami. Často tě někdo plácne, nebo obejme bez varování. Jedni jsou ti schopni dát hned do huby, protože ses na ně špatně podíval, druzí ti budou plakat v klíně... Já musím říct, že ještě toto nezvládám. Hodně jich ve mně vidí slabého člověka a chtějí toho využívat.

Je třeba neustále dávat pozor.

Čímž reaguji na tvé tvrzení, se kterým souhlasím, že se (partnerská) láska přeceňuje. Je dobré si uvědomit, že když se řekne slovo láska, většina lidí automaticky a bez přemýšelní představí vše spalující vášnivou lásku. Je to podobné, jako když se někdo řekne, že by se v životě mělo vyzkoušet všechno. Většina z nás si pod tím automaticky představí vyzkoušení lehkých a těžkých drog a nejroztodivnější sexuální praktiky.
Přitom antika rozlišovala čtyři typy lásky.

V minulém příspěvku jsi psal, že by sis jako řidič nevydělal na vlastní bydlení a proto pro tebe tahle práce a možnost pozbývá smyslu. Možná jsi myslel bydlení v tvém kraji, protože jinak musíš uznat, že ses mýlil. Pokud bys totiž měsíčně vydělával cca 45 000 a každý měsíc si odložil bokem 20 000, máš za čtyři roky našetřeno na hezký moderní byt v Mostě. A vyhneš se hypotéce.
Jasně, taky záleží, jestli bys chtěl bydlet zrovna v Mostě (předpokládám, že asi ne).

Posílám odkaz na jeden rozhovor na téma manželství s typem člověka, jež se živí jako "divorce attorney" který ti, předpokládám, nebude sympatický(kravaťák, tlachal, egoista a narcis).
Myslím, že by tě to mohlo zajímat: https://www.youtube.com/watch?v=o5z8-9Op 2nM

Až si to poslechneš, zajímal by mně na to tvůj názor.

Zdravím, mám novou fotku!

Ale chci se zeptat, ty bys zvládnul prostředí na okraji společnosti, jako pozorovatel a dokumentarista? Ono to není zas tak lehké...

Čau. Dlouho jsem přemýšlel nad tvou otázkou. Ptal ses, co mám proti škatulkám. No. V mysli mi proběhl dosavadní život, zkušenosti a myšlenky jiných. A teď se čeká na nějaký výstup.

Já nevím, zachytil jsi ode mě zdejší příklad, jak jsem psal o té jedné dávné spolužačce ze základní školy? Já zkrátka rozeznávám škatulky a škatulky. Na jednu stranu, lidé chtějí být nezávislí a nezaškatulkovatelní, ale pak si stejně najdou nějakou škatulku. Proti tomu asi nic nemám. Mám proti těm rychlokvasícím škatulkám, které vznikly čistě pro povrchní hodnocení vzhledu, povahy, sociální úrovně.
No a to se právě stalo té dávné spolužačce. Ačkoliv byla na matematiku hodně chytrá, lidé jí platily za vyřešení domácích úkolů, tak doma neměla zrovna přivětivé prostředí. A ti lidé to věděli. Nikdy jí tak nevzali mezi sebe. A když jsem se jí jednou zastal, protože se jí vysmívali za věci, které ona nemohla ovlivnit, tak hned o mně chodily fámy, že s ní spím, že spolu chodíme. Tenkrát jsem neměl nějakou silnou povahu, takže mě to rozhodilo. Nechodil jsem dva týdny do školy.
Vadí mi to škatulkování jako snaha někoho někam umístit proti jeho vůli. Místo pomoci škatulkování, v podstatě odsuzování. Ta spolužačka teď šlape na hranicích s Německem, asi i s její sestrou. Neměly kam jinam jít. Jako děti žily ve strašných podmínkách.
A hádej co? Nějaké zpytování neproběhlo. Vysmívají se jí stejně, že šlape.

Vlastně díky podobným událostem jsem nikdy nepochopil, kdo je moje skutečné já. Je přetvařování součástí pravé osobnosti? Je vyvolávání pocitů trapnosti u jiných to samé? Já tenkrát nevěděl, jak se mám chovat. Taktéž jsem nezapadal. Dneska už to chápu. Emocionální samota je nebezpečná.
A ty škatulky v tomhle případě jsou odsuzujícím činem.

Ahoj Katedro, nezvažoval jsi, že by ses stal na pár let řidičem busu, tramvajákem či strojvůdcem metra, a finančně se trochu zabezpečil?

Tohle je spíš model Třeštíkové. Ono se to tak spíše hodí, je to více osobnější pro ty účastníky. Blbé je, že neumím navazovat s těmito lidmi kontakt tak, aby mi věřili a něco řekli. Oni řeknou, jenže klidně si i něco vymyslí, jen aby měli pozornost. Proto Třeštíková zasahuje jen minimálně, nesoudí, jen se ptá. Ale stejně se musím nějak naučit mluvit víc hrubě.

Tým hledám do dalších projektů. Mít tak pět oddaných lidí, kteří udělají cokoliv, kdykoliv... A přitom by chápali, proč to děláme, že jsou toho také součástí... Jo to by bylo něco.

Ty jsi mi poslal plamínek? Že ho tam nevidím, jak jsi to udělal?

Ano jako jsem, chtěl bych navíc udělat dokument o bezdomovectví, ale nemám na to povahu a slovník.

Ano, ale v šedé zoně. Nejsem v tom vyučený, ani vystudovaný, ale sociální práci teď dělám no... Pročpak?

*srdíčko* ano, za to rozčilování nad smazanou diskusí si to zasloužím!

To je naše Mici. Dřív to byla Micinka Hop, protože jsem se domníval, že jde o kočku. První návštěva u veterináře nám ukázala opak. Ale prý je to časté, že lidi nevědí do poslední chvíle. Má zajímavou osobnost.



Taky máš kočičku?

A děkuji.

„Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi." Kazatel 5:7

„Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolesti. " (1 Tim, 6,10)

„Jsem svobodný, to je důvod, proč jsem ztracen" - F. Kafka

„Užívat si vlastního bohatství tváří v tvář chudobě panující ve světě může být pro člověka, kterému záleží na základních morálních principech nebo na prosté slušnosti, poněkud obtížné. Je to jako když osaměle se cítící člověk obědvá přímo před žebrákem, který umírá hlady." - dalajlama