OMG. Ten jsem měl a pak jsem ho smazal Zkus si udělat čas na ten email. Vždyť to nespěchá, odpovíš, když budeš mít čas a náladu ;)

Těžko říct. Pak se ale můžeme ptát... Potřebuje člověk vůbec něco? Kromě naplnění základních biologických potřeb k životu nic nepotřebujeme. Žít se dá i v osamění, v depresích, bez motivace k čemukoliv. Život můžeme omezit pouze na pití, jedení, dýchání a vylučování.

Dobře, s tím "nudný" jsem to asi přehnal. Když člověk chce, tak se asi dokáže zabavit. Ale stále tu chybí ten smysl. Píšeš, že smysl je v žití samotném. Ale v čem přesně je lepší existovat než neexistovat? Můžeme si hrát s nastavením mysli a slovíčkařením o smyslu života jak chceme, ale stejně to nakonec dopadne úplně stejně. Bez ohledu na to kdo jsme, jaké názory máme, co jsme během života vykonali, kolik přátel jsme měli, zda jsme měli rodinu a děti, ...

Díky. Taky jsem byla tímto směrem nalomená, ale žádnou podobnou osobní zkušenost bohužel nemám. Nicméně mám kamaráda, který tomu zasvětil celý život, inklinuje ovšem spíš ke Květoslavu Minaříkovi - mně osobně sedli o něco víc právě Tomášovi.

Ahoj, zaujala mě Tvoje zmínka o Eduardu Tomášovi - Ty ses zkoušela vydat touto cestou? Znala jsi ho osobně?

Tak jo.

Je to tady dost veřejný. Tak kdyžtak na můj mejl. A klidně mi napiš na čem se projevuje tvá získaná síla. Vztahy jsou beze změny.

Věř nebo ne, možná je to tím, že od poslední doby, co jsem někomu napsal (což jsi byla ty), jsi stále tou jedinou, u které vím, jak to, že píšu jí, tak i to, že jsi to ty, když mi zrovna píšeš.

"zmizel jsi jak pára nad hrncem"
---
Jak že se tohleto kouzlo dělá?
Ani mě k tomu nenapadá žádný příměr. Já bych nechtěl být jen neviděný, tedy být v této situaci. Já bych si přál být nepolapitelný, tedy, ať už tehdy, nebo zrovna támhle, ale vždy při vědomí, že není šance, abych skončil v něčem zachycen, i kdyby se o to někdo snažil sebevíc.
Jak můžou být běžné poměry chápány jako přitom tak zvláštní, nechápu...
Co jinak? Co ty a vztahy?
Ps. Zažila jsi někdy vztah o větším věkovém rozdílu?
Může být takový vztah, řečeno jasně, zkrátka hezký, ne?

"zmizel jsi jak pára nad hrncem a teď najednou píšeš."
---
Ano, muž co se v tichosti odebral poznávat svět, aby se vrátil silnější než kdykoliv dřív... To jsem přece já!
No tak, jsou vánoce, mohu aspoň dětem předat dárky, aspoň je položit pod stromeček, pak zase odejdu

Ryba rybě, zmizel jsi jak pára nad hrncem a teď najednou píšeš.

Posouváš své hranice na území, které už není součástí toho kým jsi, kdy s každým posunem cítíš, jak se trochu sama sobě vzdaluješ?
Ale třeba jen odkrajuješ mapu sebe samé, i když je asi rozdíl (že by i "vzdálenostní"...?), jestli s ohledem na to za koho se považuješ, nebo na to kým jsi.
"Jít k sobě samému"
"Nevzdálit se sobě samému"
Divné věty...
Hlavně se nezavrtej do něčeho, v čem nechceš být. Máš intuici, lepší dřív vytušit než zjistit pozdě. Je zajímavé, jak důvěru k sobě očekávají ti, co nejsou schopni poskytnout elementární jistotu.
Základ je základn

Jak to myslíš, že na to nemáš sílu?
Jsi navenek klidná nad svoje možnosti?
Možná máš potřebu něco ventilovat, ale ne jen tak do prázdna, nebo ne jen tak kde komu.
Aneb když to, co až tak nenachází příčinu v tobě, je jen tvé...
Možná cítíš, u toho jak se na sebe díváš z nadhledu, jak "je ti jedno to co ti není jedno".
Vždy to tak asi bude, že projevem síly citlivé osoby, je, druhými ne až tak pochopená, kdy tebou ne až tak chtěná lhostejnost?

Ta tvá omluva... Jeden z příkladů, kdy chybí intonace, která by její význam objasnila.
Takhle na pohled mi to zní: "Dejte mi už pokoj". Zkrátka jako rozmrzelost z toho, že se přes všechna možná očekáváni, která jsou k tobě, navíc jako něco samozřejmého, vztažena, nedostává na tebe v té míře, že i přes tebou akutně cítěnou potřebu nějakého zájmu o tebe, máš za to, že se ti ho nedostane, kdy,tohle máš za jako už hotovou věc.

Ryba rybě, ne už to tolik neumím nebo na to spíš momentálně nemám sílu. Tak sorry.

A ty máš empatii?
Je to kolísavá/proměnlivá vlastnost?
V závislosti na čem?
Neměla jsi někdy pocit, že už neumíš vnímat tak jako dřív, nebo že neumíš tak číst v lidech jako dříve?

To je pravda, ale ne vždy je ta norma správná, nemyslíš?
Jak na tebe působí scénka ve filmu, seriálu či komediální skeči, kde žena nakopne muže kolenem do rozkroku, on udělá legrační obličej či začne mluvit vysokým písklavým hlasem a je to pro pobavení obecenstva, zajímalo by mě, zda ti to připadá vtipné, protože velkému počtu žen to podle mého pozorování vtipné přijde a smějí se tomu. Jak to máš ty?

Ahoj, ty můžeš být normální, ale máš zpětnou vazbu od lidí, kteří jsou nenormální, a proto si mylně myslíš, že jsi nenormální
Na základě čeho předpokládáš, že zrovna oni jsou normální?

Ahoj. Omlouvám se za smazání zpovědi. Obsah příspevků se zvrtnul tam, kam neměl.

Aha tak už asi vím.

Já jen vím, že nejsem krákořivec, ty krákořice jedna... nebo ti snad mám říkat čtveráčice...?

A kdo jsi ty ostudo?