Milý Serotonine, tak bych Tě uvítala, kdyby jsi se mi vplavoval v příštích týdnech v dvojnásobném množství při píly a odhodlání, při těch často úmorných studijních procesech. Trošku mě inspiroval ten spodní komentář od "ptám se tě"
Deset let? Panečku
..To mě trochu děsí. Ne, že bych měla k práci odpor, sama jsem už lítala ze střední do práce a vracela se domů k večeru celý 3 roky, ale nějak se můj postoj k systému a k penězům krystalizuje a uvědomuju si, že po tom zkrátka možná netoužím. Kdyby byla práce dobrá a bavila mě, to je jiná.
Ale kdybych měla dřít za pár šušňů a kazit si tím svou auru a krásné chvíle ...
nevím, nevím. Obracím se momentálně spíše k jiným pohledům na život. Sic je to těžké, když do Tebe starší generace hučí své naučené vzorce chování
, ale já se naštěstí neřadím k poserům, kteří zalezou a neprojeví svůj HLASITÝ názor.
... Diplomaticky samozřejmě.
Doufám, že nevadí, že Ti tu blábolím takřka o ničem.
Právě se snažím snídat a chvíli vypnout od toho ranního psaní a studování. Tudíž to nemusí mít hlavu ani patu, ani obsah, který by Tě nakrmil. Jinak článek s krysyčkama je pěknej, moc pěknej... Asi až tak pěknej, že mi dal podnět k tomu hovořit o tom systému. Ach ano! Vlastně ano.
Líbilo se mi tam zejména popisování nového stavu: „potřebuji věci, které jsem nepotřeboval”. Napadlo mě, že to tak funguje téměř ve všem... Ale vždy záleží, jak člověk dovede svou skromnost, pokoru
neupozaďovat.
Takže, opět záležitost individuální. Horší je nebýt tím stádem, upozadit kolektivní vědomí a vůbec tendence, které jsou kolem nás. Ale jo, jde to... Stejně tak jako naučit se na dvoje státnice za 1 měsíc? Myslím, že mě dříve odvezou.
Měj se krásně návštěvníku Dogy. Olomouc je nádherná ... A jak zjišťuji, nemá konkurenta.