Vidíš, tenhle problém řidičů autobusu mě nikdy nenapadl. Přitom to má jasnou logiku. Můj strejda řídil dodávku a trávil za volantem spoustu času. I v pokročilém věku byl hubený jako lunt. Ale on byl ta vzácná výjimka, co nepřibere nikdy a za žádných okolností.

O sport se pasivně moc nezajímám. Tím, že jsem do značné míry ztratil možnost provozovat ho aktivně, pro mě není ani příliš velkým teoretickým tématem.
Dřív jsem dělal horolezectví, paragliding a běhal jsem dlouhé tratě. Po úrazu už nic z toho není možné. Ale některým věcem jsem se i tak věnovat mohl. Chodíval jsem na střelnici, bavila mě terčová střelba. Nechal jsem si ale propadnout zbrojní průkaz a už střílet nechodím, protože do té komunity hobbystů začali postupně přibývat různí militantní bezmozci, antiimigranti a protisystémoví magoři, pro které byla zbraň jen mentálním prodloužením přirození. A to mě znechutilo.
Teď v sezóně pádlujeme s partnerkou na kánoi, hlavně na Slapech a Orlíku. To nás fakt baví. Kvůli potřebě nízké váhy lodi jsme si v Německu nechali vyrobit kevlar-karbonovou jezerní kánoi, zaplatili jsme za ni strašnou raketu, ale stálo to za to. Ten pocit, když tiše pádluješ okolo strmých skalnatých břehů porostlých borovicemi, najednou ti těsně nad hlavou proletí majestátní volavka nebo orel mořský, kousek od lodi nad hladinou pískne ledňáček..., ten je prostě k nezaplacení. Trochu v kondici mě taky drží od jara do podzimu motorka. Jednak ta manipulace s ní, ale i delší jízdy, které zatíží svaly slušným strečinkem.
Pokud jde o pasivní zájem, tak se občas podívám na něco z motoristického sportu. Sem tam F1, Dakkar, auto i moto sprint... Obdivuji motocyklový road racing. Je to hodně nebezpečné, ale skvělé. Pak úplně baštím skoky z různých vysokých míst a hor v takových těch klouzavých oblecích, kdy lidi plachtí jako létající veverky. Zapomněl jsem teď, jak se to jmenuje. Taky naprosté šílenství, ale fascinující.
Rád koukám na gravity. Na dvou i čtyřech kolech. Za nás se tomu říkalo minikáry. Prostě borci vyjedou na nějakou horu v Kordillerách a na svých bezmotorových, často dvoumístných vozítkách pak závodí z kopce dolů. Líbí se mi ten jednoduchý princip jízdy jen pomocí zemské přitažlivosti. Obecně mám rád fungování věcí na jednoduchých principech.

Jaké sporty nebo aktivity se líbí tobě?

Kam zmizela tvoje zpověď o Sudetech?

Tvoje typická provokace? Nechce se mi věřit, źe by ses ve svém věku teprve nedávno dozvěděl o odsunu, obecně známém faktu, tím spíš, pokud sses tam narodil.

https://1url.cz/N17hj

Dop oruĉuju film Habermannův mlýn, najdeš ho na YT.

V Come As You Are tvrdí, ẓ̌e Something In The Way je o tom, jak si pŕipadal nechtěný po rozvodu rodiĉů. Tomu bych věřila spíš.

Zŕejmě ta možnost mystifikovat a pŕibarvovat si historky o sobě svádí spoustu hvézd.

Tohle jsem o KC nevĕděla, ale některé jeho výroky jsem brala s rezervou, např. to jeho "odmítání slávy" mi přišla šaškárna a neúcta k fanouškům.
Jakkoli mám ráda jeho dílo a v řadě věcí mi byl blízký, na piedestal jsem jeho osobu nikdy nestavěla.

Ta informace od tebe zapadá docela dobře do představy, kterou k něm mám. Dík za tip na knížku, mrknu se v knihovné.

Pravděpodobně bych ho poslala do patřičných míst.
Máš zvláštní otázky.

Ne. Ač mám určité "úchylky", tak na tohle zrovna ne.

Rozlišuju, ale mluvil jsem obecně (takové incidenty jsou zdokumentovány) tak spíše ve smyslu aby ti to nepřerostlo přes hlavu a nezařadil ses mezi ně.

Pro mě je "nezpochybnitelná autorita" spíš Buddha. Jungovým učení se to spíš jen snažím zpřístupnit lidem, pro které Buddha už je cosi ezoterického nebo náboženského.
Když člověk dosáhne probuzení, nebo poznání, nebo úplnosti - tak to teprve všechno začíná, potom je svobodný od svých vlastních bludů a omezení a může být prospěšný světu a ostatním bytostem.
A když život na naší planetě zanikne, tak zanikne - buď o tom nebudeme nic vědět, nebo budeme existovat v nějakém jiném médiu - podle toho, jestli věříš spíš na ty neurony, nebo na nekonečné vědomí.

Smysl života - já ho vidím v tom vývoji. Biologicky - necháme po sobě nějaké potomky, aspoň většina z nás, ale kromě toho trochu přispějeme k lepšímu uvědomění, rozšíření vědomí. To rozšíření chápu tak, že převezmeme odpovědnost za trochu větší kousek světa, do svého "já" přijmeme něco málo víc. Protože jenom zplozením potomků by to bylo pořád dokola, nikam bychom lidstvo neposouvali. Ale ono se posouvá, trochu víc toho vědomí, než měli primáti a předtím ještěři přece jen snad máme...
Jinými slovy je to taky ta jungiánská individuace, nebo duchovní cesta.
Smysl celého vesmíru ti nijak vysvětlit nedokážu, mně prozatím stačí to lidstvo.

V tom nejsme ve sporu, jen mi připadá škoda se omezovat jen na křesťany a vydávat za někoho lepšího ať už věřící nebo nevěřící je blbost, je to o lidech. Nicméně překrucovat statistiky také není OK, tak jsem nabídl i jiný úhel pohledu, který se těžko vyvrací.
Můžeme to ale zkusit ještě jinak - z hlediska kolik zrůdností se dopustili lidé ve jménu ateismu a kolikk ve jménzu nějaké víry? Teď nemyslím kdo se hlásil k jaké víře, ale přímo že ty věci dělal v jejím jménu. Dokonce ani Toufar nebyl obětí ateismu. Spíš toho, že si ho vzali do práce šmejdi, ale ti šmejdi mu to neudělali ve jménu ateismu.

Historicky se více šmejdů hlásilo k nějakému náboženství než k ateismu.

Hele, bez slunečních ani rána - cesta tam a zpět.

Ahoj, je opravdu krásné počasí

Protože to auto bylo v takové poloze, že kdyby se z jedné strany šikovně nadzvedlo a z druhé naopak zatížilo, tak, tak by kola mohla dosednout tak, že by mohla zabrat a pak už by pomohl motor dostat to zpátky na silnici. Lidi na místě byli, odtahovka nikoliv, stálo za to to alespoň zkusit. Jen se v tom svahu blbě stálo, takže jsem to chytil vv blbém úhlu, což byl důvod proč jsem si urvat ten vaz. To jaksi nebylo v plánu. Prostě se podařilo auto zvednout, zabral motor, udělalo to křup, já povolil, ale to už se auto dalo do pohybu a ostatní to udrželi než se dostalo na silnici. Přítelkyně mi pak tvrdila, že jsem si to jen namohl, ale namožený sval nedělá dost hlasité křup a neléčí se měsíce. Ještě rok poté jsem to neměl úplně ve 100% kondici a ádo se to při větší námaze vracelo.

Ahoj, přihlásila jsem se po delší době a překvapil mě ten citát o mamince. Mám tenhle text strašně ráda, co tě vedlo k tomu mi ho poslat?

A překvapilo mě, že čteš Holana, pro hodně lidí je těžkej k pochopení. Jakou poezii čteš ještě?

Díky, to je hodně zajímavý. Taková práce by mě asi bavila. I přes ta negativa. Jen prý autobusáci trpí na záda.
Je to tak?

Promiň ale nějak nemám rád messengery, emaily, chaty a pod. komunikaci, nic osobního. Album jsem si poslechl a zatím nevím.

Zase nebereš prášky, šofére?

Nech tjv na pokoji. A pokud to nezvládneš, tak si to piš jinde nebo jiným lidem, ale mně tím profil nezasírej. V tomto ohledu nejsem zvědavá na tvá moudra a ani na dodatečné vtíravé dotazy.

Ahoj, ne, nestojím o to a netřeba se mě co měsíc ptát na něco, co mám ujasněné dlouhodobě. Pokud se příště zeptáš znovu, nebudu už na to reagovat a odpovídat nijak.