Ad dotaz na LF:
Fuks je můj oblíbený spisovatel. Ale netuším, zda máš na mysli zrovna jeho, když mu říkáš tak familiérně a když se ptáš zrovna mě, vystudované knihovnice. Tak významného autora přece nemůže nikdo z oboru neznat. Předpokládám, že většina sečtělých lidí ví, kdo to byl, patří to ke všeobecnému přehledu.

Ahoj, dík za nabídku, ale ani omylem!

Jsi pošahaný, neber to ve zlém. Pamatuju si tu aféru s Archivářkou, jak ses na ni upnul - to mi už definitivně došlo, že je s tebou něco hodně špatně.
Nevím, co konkrétně teď řešíte s PLM (čtu teď její příspěvek na tvém profilu), ale souhlasím s tím, jak tě charakterizovala.

Jinak jsi hodně inteligentní mladý muž - a pokud budu soudit podle fotky na jednom tvém bývalém účtu, tak ani ne nehezký - ale jsi beznadějně porouchaný.

Nemám s tebou problém

Navazuju na to ze zpovědi Chce dítě:

Psala jsem, že se ozu brzy, až na to budu mít kapacitu, letošek je pro mě dost hektický, řeším jednu jobovku za druhou a jsem ráda, že vůbec dýchám. Nežiju na Zpovědnici, nějakou dobu jsem tu ani nebyla, nebylo kdy odbíhat z reálného světa k webu.
Jasně, chtěla jsem ti poradit ohledně té práce, ale protože to není na dvě věty, potřebuju k tomu klid a čas, určité rozpoložení. Buď dělám věci pořádně, nebo vůbec, takže jsem se do toho mailu nenutila, když jsem měla plnou hlavu starostí - byla by šaškárna psát žvásty "ze slušnosti" jen proto, abych měla splněno. (Jsem líná dělat úplný nesmysly.) Zároveň ani nenastala varianta, že bych se rozhodla utnout komunikaci. Naopak jsem myslela, že si k tomu mailu sednu během pár dní, protože situace kolem mě se pomalu vrací do normálu.

Ale:
Když jsem si dnes projela, čím sem poslední dobou přispíváš (přestala jsem to předtím nějak sledovat), zjišťuju, že nepoznám, kdy to myslíš vážně a kdy trolíš. Tím už bohužel padá možnost další komunikace. Neumím si povídat s někým, kdo vystupuje na střídačku jako dvě protikladné osobnosti. Bavit se normálně s někým, u koho nevím, nakolik je autentickej a nakolik přehrává.

Tady končím, promiň, už nenapíšu.

S jógou a meditováním jsem začal tak kolem dvaceti, takže nějakých padesát let. Ale jsou různá období v životě, někdy jsem se tomu zase tak intenzívně nevěnoval.
Do jakých stavů se dostávám - to asi neumím dobře popsat; asi to není nic srovnatelného s drogama, ale nějaké hlubší pochopení života to určitě přináší.

Po smrti - koukni, co jsem ti napsal minule - ještě to máš v profilu. Myšlenku reinkrnace jsem přijal, zvykl jsem si na ni, trochu to bylo i tak, že jsem se tak vlastně rozhodl. Kdyby po smrti nic nebylo, tak se vlastně nic nestane - nebude nijak vadit, že jsem žil s tímto přesvědčním. A zkušenosti z meditaci to spíš potvrzují.
Ale taky to je ještě trochu jinak - podle budhismu se nepřevtěluje toto naše domělé "já", ale jakési jádro člověka, kterého si nejsme v běžném životě úplně vědomi.

Hele, a on tě dotáhl zpátky na sever, nebo jak? nebo proč ses vracel? nostalgie nebo jsi to v Praze nedával?
Jo, tomu rozumím že na tebe může mít tenhle vliv. To je ale blbý, no..a dokážeš ho hodit do úplně ignorace? máš i jiné kamarády, kteří ti ho mohou nahradit?
Prosím tě, tak mě tak napadlo ohledně toho vlivu otce, jaký vztah máš s matkou? Jaká byla, žila s tebou v jedné domácnosti?
Tenhle tvůj kamarád - je ti doufám jasné, že vycítil že má nad tebou určitou "moc" a může si k tobě dovolit co si dovoluje.
On je jak daleko od tebe?

A tak, zase je fajn, že to bereš takhle. Hele, tak já myslím že v Praze najdeš práci hned..ale nevím co by ti vyhovovalo.

Já jsem ti psala že tam nemáš chodit. To není práce pro tebe. Zbytečně se podcenuješ

V jakém směru?

Tak já miluji psy. Miluji na něm, že vím, že mi nikdy neublíží, že mě nikdy nezradí, nikdy neodejde a bude mě milovat pořád. Že se na něj můžu spolehnout, taková ta bezpodmínečná láska, kterou mi v životě nikdo nikdy nedal a nedá. Taky proto jsem psovská a ne kočková. Můžu se na něj spolehnout, vždy ho tu budu mít. A já ho mám. Ale bohužel ho už tak trochu ztrácím..každým dnem.

mám..a není to z rodiny

Teprve teď jsem si přečetla, cos mi psal o rodiné. Děkuju za otevřenost, není jistě snadné o tom mluvit. Odpovím v mailu, je to moc osobní téma.

Měj se fajn.

Omlouvám se, byla jsem na dovolené a vůbec nekoukala do pošty, brzy ti napíšu.

V rámci jedné firmy jsem přešel na jiné oddělení. A z toho původního mě brutálně pomluvili jako trest za to, že jsem od jich odešel a polepšil si.

Různé situace. Co se stalo např. mně: Zneužití osobní informace řečené mezi čtyřma očima a následná prezentace před partnerkou, pomluvy ze strany bývalých kolegů v nove práci apod.

Ano, já jsem si na tu myšlenku reinkarnace docela zvykl mezi buddhisty, tak mi to připadá docela přirozené a samozřejmé.
No a sebevražda je z tohoto hlediska obvykle komplikace, protože člověk prostě utekl ze své lekce, a musí ji potom dokončit nebo i zopakovat znovu. Navíc tím obvykle ublíží dalším lidem, takže ho čeká i nějaké vyrovnání za to.

Omlouvám se, ale nemůžu to najít. Myslím, že jsem ti na maily odpověděla, mohl bys mi napsat datum tvého posledního mailu, abych ho zkusila vypátrat podle toho? Dík.

Ad táta: Chápu, že většina lidí je citlivých na urážky vlastních rodičů, ale jak jinak to napsat, když ty výroky jsou skutečně buranské a pitomé?

Nerozumím tomu, proč tyhle nesmysly vůbec házíš do placu k diskuzi. Tam není o čem, je to na první pohled na hlavu. Chudák maminka, jestli tohle musela poslouchat od svého muže, který to považoval za projev smyslu pro humor.

Co posloucháš zrovna za hudbu? Objevils něco nového?

Ahoj! Díky za pochvalu, ale hodně mě přeceňuješ.
Jinak moje zdraví se jako zázrakem zlepšilo (a to už před pár měsíci bylo plánováno ultimátní řešení - radikální léčba, jít do rizika). Ovšem lidské tělo je úžasný samo-opravující se stroj a nastala u mě spontánní remise. Je to jak zázrak. Možná to nevydrží dlouho, ale užívám si to.
Jak se máš ty?

A co novýho na ZP? Rok jsem tu nebyla.
Novinky, aféry a drby sem!

Nemyslím si, že mám finančně náročné koníčky. Loď byla sice hodně drahá, motorka a dalekohledy na ptáky taky něco stály, ale všechno to byly jednorázové investice a teď už to jenom slouží.
Adrenalinové aktivity jsem pěstoval v mládí. (I když to, co byl tehdy třeba nebezpečný sport, je dnes standard.) Kompenzoval jsem si tím masivně destruované sebevědomí z rodiny a snažil se získávat pozornost a obdiv okolí. Bylo to nezdravé, ale v té situaci asi pochopitelné.
Dnes jsem umírněný a hlavně mám rád život. Tehdy mi na něm nezáleželo a nebál jsem se umřít. Leckdy jsem si to dokonce přál.
Pokud jde o motorku, je to sice nebezpečné, ale snažím se jezdit opravdu rozumně, s předvídavostí, a přemýšlet i za ostatní účastníky provozu. Za celý život jsem na motorce neměl nehodu v pravém slova smyslu.
Nohejbal je fakt dobrá věc. Když jsem měl zdravé nohy, občas jsem si ho rád ťuknul.
Stolní tenis mě taky bavil. Výhodou bylo, že tehdy byl stůl na pinčes prakticky všude. Na všech možných táborech, v rekreačních zařízeních, hotelech atd. Ono to ale bylo i tím, že moc jiných aktivit se tehdy nepěstovalo. Dnes máš všude terénní koloběžky, koně, tenisové kurty, letní bobové dráhy...
Stejně jsem ale úplně nejradši chodil do přírody, ač jsem nebydlel na vesnici, jako ty. Žil jsem na úpatí kopcovité chráněné krajinné oblasti, za blízkého rodinného přítele jsme měli hajného... Příroda byla moje druhá máma. A možná, že spíš první. Tam mi bylo nejlíp.