Carpe Jugulum:
Ne nevadí mi o tom psát. Nevím jak moc ti toho ale řeknu, protože mi přijde, že hodně věcí zapomínám a jen, že prostě nevím že se staly ale to že vím, že se néco dělo, ale paměť tam má prostě prázdné místo.
Navíc sám si nejsem jistý, co to přesně je... ano popis asi sedí na bipolárku, přiřknuli mi ji dva nezávislí psychiatři ale zároveň si řikám, že se možná chovám ne tak jak by se dalo čekat... a nebo si to jen namlouvám, že se tak nechovám ale chovám. Kdo ví...
No a jak to mám... mívám jak jsem popisoval vlny, doslova vlna jako na vodě, jen misto vody je to energie a radost. Mívám ji myslím 2-3x za rok a je těžký říct jak jsou dlouhé... podle toho jak jsem zkoumal svůj kalendář a svoje akce atd, taktrvá 2-3 měsíce. Ale třeba ta poslední byla hodně silná a trvala... jen asi měsíc a půl, od začátku března do cca půlky dubna, ale za to jsem opravdu vůbec nespal a nedovedl se moc kontrolovat. Navíc ta přišla naprosto divně. Ta vlna před tím trvala podle všeho od prosince do cca druhé půlky února a pak přišel klasický propad a spánek a nečekal jsem, že toto bude trvat ani ne 2 týdny a doslova mě to takhle zase vystřelí...
Ty propady trvají déleasi podobně... je těžké to přesně určit, protože třeba když mi odjela přítelkyně s dětmi na ten měsíc pryč, tak jsem po pár týdnech cítíl, že znovu přichází a to jsem si myslel, že už jsem v pohodě.
Pomohlo mi si to připomenout, že během každé samoty jsem vždy dělal hodně věcí, které byly vlastně jen zoufalý útěk před tím co jsem cítil. Dělám pak věci podvědomě.. píšu na co myslím, co se mi honí v hlavě, abych tomu dal jméno a abych to ze sebe ventiloval, sportuji i když mi to nejde ale je to něco, co mi pomáhá na třeba 2 hodiny nemyslet na to jak mi je.. když to pak selhává, tak začnu dělat cokoliv u čeho zapomenu na přítomnost, i když je mi pak třeba hůř. Hodně to podle mě u mě ovlivňují lidé kolem mě. Hlavně ovlivňují ty propady. Je to taková stabilita, znají mě nějakým způsobem a ja se neustále snažím chovat jak mě znají... to že mám řád a musím se snažit mi asi nějak púomáhá se tolik nepropat tak hluboko... a právě si řikám, že třeba to není bipolárka, nebo že to třeba už není bipolárka, protože toto mi pomáhá hodně. Tím se dostaneme k tomu vývoji.
Teď mívám mírné deprese. Lidé si třeba něčeho všimnou ale nespojí si to... jen přítelkyně si na mě dovedla všimnout, že se se mnou něco děje (árkŕat mi Řekla, že mám depresi a to jsem si už myslel, že mi je vlastné fajn)
Myslím, že to u mě začalo někdy v 18-20 roku. Ale problém je, že si pamatuji jen střípky jako třeba předělání a vymalování celého pokoje, které rychle začalo a pak se táhlo měsíce, kdy jsem byl jen uzavřený v pokoji, všichni mi vyčítali, že to tam je jako po výbuchu (seškrabana omítka, spal jsem na zemi, skoro žádný nábytek) a já jsem tam jen ležel a nedoedl nic dělat.
Má vysoká byla podobná... na začátku semestru jsem míval hypománie, pak přišla deprese, kdy jsem tam nechodil, a na zápočťák a zkouškové přišla zase vlna, tak nějak zvládnuté předměty, pak zápis miliónů předmětů, pak propad a dokola a dokola.... no a ve 25ti jsem se sbalil a odjel... a během toho když jsem byl v zahraničí to nabralo největších intenzit.
Myslím že to bylo tím, že jsem sice znal lidi ale vlastně je neznal... byl jsem s lidmi a vlastně nebyl... někdy mezi 27-30 to dosáhlo asi maxima, vím že mě napadaly myšlenky, že umím kouzlit, že uim číst myslenky a že mě smutek ostatních nabíjí a proto nemusím spát. Také že se mnou snaží mluvit zvířata... že mě vyhledávají... vzpomínám třeba na to, když jsem cestou domů v noci potkal u metra Woodgreen station v Londýně jelena. Ten jelen stál uprostrěd cesty, zářil na něj měsíc a pak mě obešel a šel někam nevím kam... myslím že to byla halucinace ale nevím.. asi ano, asi to byla halucinace.
Stejné pak byly propady... způsoboval sjem si zranění.. úmyslně protože alkohol nepomáhal.. nedovedl jsem opustit pokoj... dostal sjem k tomu, žejsem si plánoval jak to skončím... ne jen nápady... jen ono tělo se zaćne bránit... heh.. no a pak jednoho dne, když mi bylo líp jsem usoudil, že pokud nechci skončit jako můj otec, tak že se musím vrátit domů... a udělal to... zapřísáhl se, že se nikdy v životě už do těchle stavů nechci dostat a... ono to tak nějak vyšlo. Tu dobu ale neumím nějak detailně odvykládat, mám ponětí co sae dělo, mám nějaké vzpomínky ale zbytek je takový nejistý a někdy prostě není nic.
Takže teď mé vlny jsou mírnější... ta paměť i tak pokulhává... jednotlivé období mi splývají atd ale jsem docela spokojený. Možná protože tak nějak vím co mi pomáhá a to že to není napořád.. trochu mě mrzí, že nemám z toho období 25-30 vůbec nic, vím, že jsem hodně psal a hodné maloval.... na druhou stranu, je to možná dobře.
|
Pak se klidně pochlub.
Potěšení je oboustranné
Copak nevíš, že dnes je pátek 13teho a tak se dnes mají rozdávat jen dynamity?