Návrat do minulosti:
Představ si, že máš vele sebe budoucího partnera. Podporuješ ho celé léta. Počítáš s tím, že ůže kdykoliv zmizet. Ale jediný co se stane, že se promění v kouli u nohy a dítě. Tak ho chováš z lítosti dál a kurvíš si vlastní život. Nechtělo se mi o tom zakládat kdysi zpověď. Tady mi to asi stačí.
|
Návrat do minulosti:
Ještě úplně ne. Představ si člověka, co místo toho aby něco vyřešil za hodinu, tak se to s ním řeší léta. Teď ještě řešíme telefony.
Vrchol prokrastinace a já nevím čeho dalšího.
Přitom jsme od sebe jak dlouho. A to doufám bude ta poslední věc. Snad už nevyskočí žádný kostlivec.
Mějte se tam u Vás pěkně.
|
Návrat do minulosti:
Ježíši Vinted nebo jak se to teď jmenuje mi ani nepřipomínej. Jsem debil bejvalé na sebe založil profil a pak s tím po rozchodu (13 let) byli problémy. Dokonce mi někdo vyhrožoval.
Trvalo dlouho, než jsem tu sebranku přesvědčil a přesměroval její činy na ni.
Brrr!
|
Michal-222:
No, měl jsem takový bláznivý nápad se na vás zajet podívat…
|
Michal-222:
U nás zas až tolik sněhu není, už to povětšinou taje.
Ale minulý víkend jsme byli na výletě ... však řekni Kaitenovi, ať ti ukáže fotky, co jsem mu posílal
|
Michal-222:
A co ty, nezapadla jsi sněhem?
I když tam u vás asi moc sněhu není, co.
A děti tě nezlobí? A taťka??
|
Michal-222:
Tak k nám už to taky dorazilo, manželka je od pondělka doma...
Asi se blíží konec světa...
|
Michal-222:
Ha, odpověď přišla mnohem dřív než jsem čekal…
|
Michal-222:
Dneska jsem dělal nějaké dřevo na topení, a zbylo z toho spousta kůry, tak jsme to večer pálili…. A dostal jsem nápad, že si v popelu upečeme pár brambůrek. A byly úplně super, už jsem to nejedl … hm, už ani nevím kdy naposled
|
Michal-222:
Tak doufám, že už jste konečně všichni uzdravení, Teq
|
Michal-222:
Ale slyšel jsem, že se to jen přesunulo na další členy vaší rodiny…
|
Michal-222:
Tak doufám, že už jste aspoň trochu uzdravení, a trochu si užijete víkend…ty jsi teď doma nebo někde i pracuješ?
|
Michal-222:
A odpovědět mám kam, aby sis to přečetla dřív než za měsic?
|
Michal-222:
Ahojky,
něco nového u vás?
|
Alkedos:
To tvé motto mi připomnělo, když jsem měl zakázku na ministerstvu, kdy babky chodily po obědě do kantýny pro dortíky a k tomu kafíčko, do kterého si hodila tabletu umělého sladidla. ![](grafika/s3.gif)
|
zdarjaksviňa:
Máš se, ožralko? A jak? Flákáš se? Jsi taky o tři kila tlustější, jak já?
|
jakožecože:
Wow, to je fakt mily! <3 většinou me za to jen nazvou devkou :D
|
ProMěJá:
Znám je asi trochu silný slovo. Ale, co vim, spíš tady píše svoje povídky z nádražky. Neodarwinismu sem si nevšiml.
Ten Ridley je super úvod a je to takový nenásilný (vpodstatě bere výtah z různejch soudobejch výzkumů, aniž by tlačil k nějakýmu závěru).
|
ProMěJá:
Z neodarwinismu, hodí se taky nerovnovážná termodynamika. Jinak zdroje jako zdroje, to je různý - víc toho najdeš ve studiích, než v populární literaturaře. Je to jako mozaika ze střepů informací.
Jinak takový dobře srozumitelný zdroje jsou Červená královna a Původ ctnosti od Matta Ridleyho. Od těch se dá jít dál. Zajímavý jsou taky knížky o etologii zvířat, kde uvidíš různý paralely - vzhledem k tomu, že u většiny savců je stejná struktura endokrinní, nervový a imunitní soustvy, jsou na úrovni emocí schopný cejtit všechno, co my.
|
ProMěJá:
Asi stojí za to říct, že tohle všechno jsou teorie, nic z toho neni potvrzený a moc neni, jak to udělat.
Pokud de o empatii, sem přesvědčenej o tom, že jde primárně o rychlej sběr informací z okolí - primárně třeba strachu a vzteku. Tak, abys rychle dokázala identifikovat hrozbu - buď protože poznáš záblesk hněvu v něčím obličeji (nebo agresivní řeč těla), nebo že uvidíš strach v očích ostatních. Taky funguje jako zpětnovazební mechanismus, podle kterýho koriguješ svoje chování - když na tebe ostatní reagujou pozitivně, posiluješ nějakej vzorec, když negativně, tlumíš ho. Na empatii stojí vývoj sebevědomí u dětí - zkoušej různý strategie a podle reakcí okolí je pilujou. Proto třeba psychopati maj naprosto nerozbitný sebevědomí - chybí jim ten mechanismus rozpoznávání negativních reakcí okolí.
Empatie taky určitě pomohla při porodech, protože my jako druh nejsme moc uzpůsobený k tomu, abysme rodili sami. Je dost možný, že celej altruismus (osa spolupráce-vděčnost) vycházel z nutnosti pomáhat při porodech.
Empatie ve smyslu soucitu je trochu složitější problém. Buď jde o náhodnej vedlejší efekt, nebo nás zvýhodňuje jako skupinu - když třeba umožníš přežití někomu sociálně naprosto slaboduchýmu, z koho se potom vyklube inovátor, kterej posune civilizaci. Ale jinak je u lidí natolik selektivní a v tom pravym slova smyslu vzácná, že bych na to nesázel. Většina lidský empatie je spíš soubor naučenejch gest a frází, než reálná schopnost vcejtit se do kůže někoho jinýho.
|