Ad "takže jsi zase v závislostním vztahu"
Je vztah bez jakékoliv vzájemné duševní a fyzické závislosti ještě vůbec vztah, neřku-li láska?
Není to pak spíše obchod nebo pragmatické kamarádství?
Není právě míra vzájemné závislosti přímo úměrná vzájemné trvalé oddanosti a lásce? Nejde pak o tu vzácnou možnost přejít z fáze zamilovanosti do fáze lásky a navázat celoživotní symbiozu?
Vztah bez jakékoliv vzájemné závislosti je jako poušť bez vody a strom bez půdy.
Co by byla půda bez stromu a strom bez půdy? A oba bez vody?
Na závislosti partnerů na sobě je asi tak něco špatného, jako na zvrhlém sexu.
Vztahy bez závislostí jsou vhodné leda tak pro dva sociopaty, nebo pro feministku s feministou. Životní partner nemá být obchodní cestující.
Láska = trvalá symbioza dvou lidí, kteří se mají opravdu rádi a stojí při sobě oddaně celý život v dobrém i zlém.
Fakt nemají partneři vedle sebe jen stát jako dvě popelnice, které se vlastně vůbec nepotřebují.
Když toho druhého vůbec nepotřebuješ, proč byste spolu vlastně měli dál být? Ano, po letech nemusíš cítit ty velké emoce nebo nadšení jako na začátku. Ale právě to, že ten druhý k tobě patří a ty k němu, protože se doplňujete jako dva díly jedné skládačky (následně i s vašimi dětmi), všemu dává smysl.
A klidně ta pravidelná potřeba může být čistě pragmatická ve smyslu -ona mi upeče dobrou buchtu, já opravím auto/počítač a večer si dobře zašukáme-.
A to je přece právě to hezké a správné, že si vzájemně uspokojujete potřeby a každý dělá to, co mu jde nejlépe. Ale nad tím vždy je, že se ti dva mají rádi jako lidi a neumějí nebo nechtějí si představit bez sebe být. Bezcenná pomíjivá zamilovanost (po níž každý snadno vymění každého) přejde do hodnotné symbiozy, vztahu a lásky, kde se ti dva POTŘEBUJÍ TRVALE.
Vzájemná závislost = Symbioza = Láska.
Bez symbiozy by na planetě Zemi pořádně nefungovalo nic podstatného. A právě proto je skutečný partnerský vztah dvou lidí o ní, protože příroda je moudrá.
Kdybys nebyl na partnerovi/partnerce do nějaké míry duševně, fyzicky příp. hodnotově závislý, mohl bys bydlet s kamarádem/kamarádkou.
Právě proto, že se lidé kvůli dopadu feminismu a kapitalismu odnaučili mít někoho opravdu rádi, být na něm závislí a být mu trvale oddaní, přestaly vztahy fungovat.
Nebo si snad myslíte, že když pes přijde o svého "Pána", se kterým byl odmalička, že to jen tak přejde a ze dne na den ho vymění za jiného bez mrknutí oka?
Ps: Ach, tyhle absurdní feministické nesmysly, nutící lidi chovat se jako nemyslící, necítící, nežijící Bio roboti.
