Pro mě je ženská sexy, když se mi prostě líbí . Ne, to je blbej popis. Prostě když je chytrá, vtipná, hodně jí to pálí, a hlavně se nenechá strhnout a má vždycky vlastní názor a dělá všechno po svém. A taky se mi musí líbit. Nemusí bejt hezká, ale sexy, to je něco jinýho. Musí bejt přirozeně hezká (zmalovaná=fuj). Nesmí se malovat, mít dlouhý nehty, podpatky a sukni. Líběj se mi holky co sou trochu jako chlap . Nejlépe džínové.

Tak to je dobře, že už to neřešíš .

Ne . Já měl starší a stejně starý přítelkyně, takže teď je na čase vyzkoušet nějakou mladší . Ale nezdá se ti, že na tom věku zase tak nezáleží? Třeba jsem poznal starší holku, a nakonec jsem jí musel nechat, protože byla jak dítě. A pak jsou tu třeba 16-18ky, které jsou daleko rozumnější, než většina holek po 25ce. A tak mě to nedá přemýšlet nad jednou věcí: Je možné, že někdo je prostě celkově duševně vyspělejší a někdo zase zaostalejší? A nebo pouze jsou v něčem napřed a v něčem jiném pozadu? Tuhle otázku si kladu už dlouho a pořád na ní nevím odpověď. Jak by člověk mohl být napřed, když měl na svůj rozvoj stejně času jako jeho vrstevníci? Vyvíjí se někdo rychleji, a nebo jen využije víc času na svůj rozvoj v jedné oblasti, na úkor jiné oblasti?

Ahoj. Nevadí, protože já už si stejně po takové době nepamatuju, na co jsem vlastně reagoval . A jak vlastně chápeš rozdíl mezi krásnou a sexy? .
Mimochodem, všiml jsem si tvé zpovědi "Bude mi dvacet". A zdá se mi to, jako bych to psal já . Jenže u mě je to ještě daleko horší. Mně totiž bude třiadvacet! Jako 23! strašné číslo . Připadám si starej, chtěl bych mít tak 18. Vůbec se na těch 23 necejtim. V něčem jsem jako třicátník, a v něčem jinym zase jako 15letej . Narozeniny už vůbec neslavim. Už neumim chodit pařit, blbnout, jako zamlada. Už to prostě neumim a ani nemám s kým chodit pařit. V něčem už jsem daleko rozumnější, než lidi v mém věku, ale zase občas jsem infantilní a dovolím si dělat věci, které si vrstevníci už nedovolí . Taková schizofrenie. Jako kdyby jedna moje půlka byla ve vývoji napřed a druhá zaostala.

A omlouvám se za reakci na tak starou zpověď, protože ty už si asi ani nepamatuješ, že jsi nějakou takovou psala . Ale mě prostě hodně zaujala. Jak se na to díváš dnes? Smířila jsi se od té doby s tím stárnutím, a nebo je to jen horší a horší?

415323

no tak ne, že by přestával bejt uplně důležitej, ale přicházeji i jiný požadavky. Chlap pak už nechce nějakou krásnou modelku, ale stačí mu kamarádská ženská, která je sexy.

Opravdu jsi odhodlaná dát je také dolů? A jak je máš dlouhé.... A jak to poneseš psychicky, nebude ti to líto? Pokud budeš mít chuť, tak se ozvi....

plzen

teda...teď jsem po návratu z dovolené nad tím, cos mi napsala, začala přemýšlet víc a tak mě napadlo: v jakém smyslu vlastně postižená? Jak to myslíš?

tak to gratuluji k tomu, že je to sloveso v minulém čase

rehabilitační psychosociální péči o postižené děti, dospělé a seniory , přičemž to slovo "postižené" neoznačuje jen lidi mentálně a tělesně postižené, ale všechny, kteří mají nějaký problém (zdravotní, psychický, sociální) - mám lepší pocit, když to vždy, když to někomu říkám, uvedu takhle na pravou míru

Ahoj,
teď bylo období dovolených a trochu to vyšumělo. Tamta věc už je snad smazaná, dál se uvidí.

No, to právě probíráme

jj, budu neco jako verici psycholog, vira neni v rozporu s psychologii ani rozumem

POkud mu nevěříš, tak to zkus přinést jako téma do sezení. Což je úplně normální a běžné. A pak záleží na tom, jak to pán zvládne, jestli se společně k nějaké důvěře dopracujete. POkud se to nezlepší tak do dvou tří sezení po té, co téma - je mi líto, ale já vám nějak nevěřím, neumím se svěřit. - tak je na čase upozornit že se nic nezměnilo a možná se poohlédnout jinde.

Ale ten moment, kdy se začníná řešit tady a teď v terapii, kdy ti něco nesedí je poměrně klíčový moment každé takové terapie. A patrně na to taky dotyčný čeká až s tím začneš. Protože když se vám tohle podaří si vyříkat, tak to pak začne šlapat.
A když se to nepovede, tak asi je potřeba hledat trošku někde jinde.

No to jo, ale podobně jako u holek s ppp je u holek se sh často nejdřív potřeba trávit hodně času hledáním důvěry a především naváděním k tomu, že je toho potřeba se fakt zbavit, že to není prima věc, že ty lži co ti to pouští do mozku není realita ( nejsi nejhorší, hnásná, nezasloužíš si trestat, máš síly atd.)

Navíc většinou nepřichází samy, ale dovláčeny rodiči, což spolupráci taky dost stěžuje.

Takže takový obyčejný "depresák" co přijde se slovy - paní doktorko, já už nemůžu, pomožte mi - je téměř nuda NAvíc na depresi léky zabírají spolehlivěji a často efektivně.

(hele ber to jako obecné povídání, opovaž se to brát tak, že se na někoho - či nedejbože na tebe dívám skrz prsty )

Nutno přiznat že skrz prsty se koukám na kozenky, co musí být emo a tak kopírují z doktorky článek o sebepoškozování a víceméně tak dávají větší šanci, že tenhle návod najde těch 20 % holčin, co se začali řezat až poté, co jim někdo řekl, že to je the best na problémy a že pak budou děsně jiné...

Protože dost stěžují práci těm, kteří fakt mají trable a sh je jejich nešťastný způsob řešení. Protože se pak na ně spousta lidí dívá jako na pižlací se pubošky.

( a uznej, že výraz sebepižlání je krásny ) ( hrůza vysmívám se holkám? Kdepak - vysmívám se tomu hnusui, co někoho nutí sebepoškozovat se. )

Málo kdo v čechách umí se selfharmery pracovat a málo kdo na to má trpělivost. Pokud se někdo skutečně sebepoškozuje dlouho a má to jako způsob samoléčby jiných, hlubších problémů, tak je to práce na dlouhé zimní večery. A klidně i několik zim.

A taková ta kombinace pocitů viny (sakra zas jsem to udělala), pocitů výjimečnosti (pcha - co mi tady bdueš povídat, vůbec nevíš, jak se cítím), snadné dostupnosti žiletky... A faktu že musíš odolat tomu spoustu slečen prostě seřvat ... ( kamarádka teď dělal výzkum krvácejících blogísků... Google ti jich v češtině vyplivne okolo 1500 (mimochodem, před třemi lety, kdy já o SH psala seminárku byli asi 3 + zpovědnice + diskuze na doktorce). Ta kolegyně jich prošla 450 náhodně vybraných a pokud přímo tam nenašla informace co hledala, tak se dotazovala autorek těch blogů.

Co zjistila 2/3 holek to tam má, protože to je in a sami se nikdy neřezaly a nemají to v plánu.

60% z těch, co se řežou se začali řezat až poté, co někde viděli krvácející blogísek řekly si fůůůůj, jak to můžou dělat a když pak měly z něčeho lehkou depku, tak z hecu sáhly po žiletce. A pak znovu aznovu a už se vezly.

Takže z toho vyplývá že pouhých 12% holek co mají blog o sebepoškozování v tom fakt jedou dlouho a "seriózně". Zbytek si vypěstoval závislost na sebpoškozování hlavně proto, že neumí řešit běžné trable.

No a když k tobě dorazí nějaká sebepoškozujcí se holčina, tak fakt potřebuješ hodně, hodně trpělivosti, abyste rozmotali kde se to vzalo a co to řeší a teprve pak se začíná hledat cesta ven.

ahoj .. celé léto práce ... promiň, že jsem nenapsala ... jak se daří, jaké byly prázdiny a tak ... klidně na mail, stejně ti asi v pondělí jeden pošlu

to je fajn ... nemila fyzika ... ja se k uceni dokopavam tak nejak se stridavymi uspechy