Nestraš, pesimisto. Tak jasně, že se každý bojí toho, co přijde. Jenže pokud nad tím budeš dokola přemýšlet, tak budeš mít stejné stresy jako já nyní nad učením. (Bože takové nesmysly ... co mě to napadlo se dát na tuto školu... )
Tak jestli mluvíš o tom, že musíš s lidmi mluvit na určité úrovni podle určité skupiny (jestli spolužáci, kamarádi, rodina...), abys s nimi nějak normálně vycházel, tak to souhlasím. Ve větší skupině se držíš víc při zdi. Je dobré rozklíčovat charakter jednotlivého člověka. S někým je skutečně lepší se nepouštět na osobnější rovinu. To se bavíme tedy o realitě, normálním životě... V psaném slově je to jiné a každý si pod určitým slovem představuje něco jiného. To samé může hodnotit i odlišně lidi, než jaký jsou v realitě. Prostě podle psaní člověka nepoznáš. Proto je za mě nejdůležitější realita. Proto by ses neměl bát takových banalit jako je dořešení tykání se sousedkou...

Nemám brigádu, protože nevím kdy doopravdy budu mít po zkouškovém. Pokud to vyjde dobře, budu mít zbytek července a celý srpen. Pokud ne, tak jenom ten červenec. Chci si odpočinout, někam se i podívat, ale taky budu určitě pomáhat i doma (jsem z dědiny).
Stěžoval sis na komunikaci, že ti dělá problém. Taky se spoléhám jen na sebe a málokdy někomu řeknu o pomoc. Jen jsem tím "zeptat se na cestu" myslela to, aby ses nebál mluvit s lidmi, oni fakt nekoušou. Je pravda, že na mě se víc obracejí lidi s dotazy a radou, mám asi nějaký blbý obličej. Na druhou stranu se i já umím ptát, když potřebuju, nedělá mi to problém u jednoho člověka a dokonce ani ve větším davu. Vždyť o nic nejde. A lámat si hlavu jestli se třeba ztrapním? Anebo jak budu působit na druhé? Upřímně, toto může řešit jenom člověk, který si nevěří a není vyrovnaný sám se sebou. Stejně jako tobě nemusí "sednout" někteří lidi, to samé je u tebe, taky některým "nesedíš". Být sám sebou je osvobozující.

To buď rád. U nás byla večer taková divná bouřka. Černý mrak, velký vítr...fakt jsem se bála že jde zase tornádo. Brigádu je lepší hledat dřív ne? Nebude teď všechno obsazené?
To je to, co jsem ti vysvětlovala. V komunikaci je základ, bez ní se nikam neposuneš. Chápu, že ti to nemusí být příjemný, ale nejsi malý kluk, abys to nedokázal zvládnout. Tak si třeba zkus udělat nějaké základní body na papír, kterých se u komunikace budeš držet. Možná tě to uklidní. Anebo zkus oslovovat cizí lidi s nějakou blbostí - třeba se zeptat na cestu a tak... Jak si budeš víc jistější, tak se nebudeš zbytečně stresovat.

Moc se bojíš. Neměl by ses tolik bát, když o nic nejde. Oprava naprosto skvělá, taky jsem tomu nemohla uvěřit. Přesně tak, je na padnutí. Teď je u nás ve stínu 32, něco šíleného. A jak se do toho učit, když i mozek stávkuje, to fakt nevím...
Tak ti jedině závidím. Máš prázdniny a můžeš relaxovat. U nás to na fakultě jede na plný obrátky až do srpna.

Tak si s ní raději promluv ať si to ujasníš... Někteří lidi, a to nejen důchodci, jsou děsně vlezlí, to máš pravdu.
Zkouškový zatím nějak zvládám. Na první pokus mě vyrazili (nejen tedy mě ) Za 2 týdny jsem šla na opravnou a mám za A. To "A" z této zkoušky je jako kdybys řekl, že sis dneska v tom vedru na zahradě postavil sněhuláka a zkouloval souseda. Ještě mně čeká za 2 týdny poslední, tak uvidím. Ty máš všechno hotové?

To tykání moc řešíš. Není to člověk, kterého bys znal týden. Chováš se k ní slušně? Myslím si že jo. Pokud ti to doopravdy vadí, zkus s ní na toto téma prohodit pár slov. Jestli je rozumná, tak tě akorát uklidní že to je v pohodě...
Moje mamka má přes 50 a tykají jí některé moje kamarádky a kamarádi. Spíš mně nedávno zarazil mladší brácha, který si z vlastní iniciativy potykal s taťkovým známým. Nezarazilo mně to rozhodně z důvodu velkého věkového rozdílu, ale on je fakt "pan Někdo". Přesto to vzal naprosto v pohodě. Dřív jsem byla taky vyplašená, když došlo na tykání se starším člověkem, ale už to tak nemám. Takže je to o tvém přístupu, nic víc.