Tak děkuji za vysvětlení. Víš, v první chvíli jsem se vyděsila, protože to skutečně vyznělo tak, že tu už nechceš být!
Teď jsi mě malinko uklidnila

Neboj, ty nálady přejdou. Ale nechci Ti tu klást moudré rady a poučení. Sama jsem si tím prošla a občas také upadnu do takové zoufalosti a říkám si: k čemu tu vlastně jsem? A přitom - nic mi nebrání v tom být šťastná.
Drž se a zkus to překonat. Přejde to časem samo, ale rozhodně by se Ti ulevilo, kdybys to uspíšila - optimistickým postojem k životu.
Krásný večer a hlavu vzůru!!!!