Jakože ti to hodilo fatal error? Mně včera taky, když jsem někomu odepisovala na profil. Taky mi to moc radost neudělalo

To je pravda. Já právě se snažím radit co nejlíp umím, už se stalo že na odpověď na něčí zpověď mi napsal někdo jiný, co řešil něco podobného, takže asi nejsi jediný kdo to tak má.
Rozhodně. Já si diskuze (nejenom tady) pročítám ráda. Občas právě natrefím na zajímavý pohled na věc nebo se dokonce něco nového naučím (když ten co to píše má v tom ohledu větší vzdělání nebo zkušenosti).
Analyzuji i v realitě. V podstatě všechno a všechny kolem sebe . Lidi tedy jen do doby, než si udělám nějaký obrázek a nebo než je víc poznám. V realitě to má tu výhodu, že neverbální komunikací málo kdo umí lhát a tedy kolikrát objevím zajímavější věci než tady online, kde si každý může psát kdo chce co chce a já ne vždy můžu odhalit lež nebo polopravdu.

Rozhodně. Koně jsem chtěla vždycky. Byl to můj celoživotní sen. Jo, nebylo to ode mě zodpovědné, ale bylo mi jasné, že na koně nebude vhodná doba nikdy a když si je nepořídím teď, tak se lehko stane že navždy budu čekat na moment, který nepřijde.

Tak takové zkušenosti se nikdy neztratí a jak píšeš, člověka to často může nakopnout správným směrem.

Umím frontend i backend. Ale raději dělám backend a frontendu se věnuji jen když musím.

Nerada ponocuju protože se mi vždycky blbě vrací zpět, abych začala chodit spát v rozumnou dobu (většinou do půlnoci) a celá se tím rozhodím. Takže proto se snažím držet nějaké rutiny, kdy chodím spát do nějakého času.

To je asi pravda.

Jestli se mi to na zp hodí, to těžko říct. Zdá se mi, že ty rady moc efekt nemají, což je taky v pořádku, lidi si tu spíš potřebují ulevit a o rady jim zas tak nejde (někdy je ty rady zajímají, ale už se stejně nedozvíme, jestli mu to nějak reálně pomohlo). Nevýhoda to určitě není, spíš mi to pomáhá chápat, proč se lidi chovají jak se chovají a neklást na ně přehnané nároky. Například že člověk co má v sobě něco zakódovaného z ranného dětství se začne chovat jinak, protože to se reálně podaří úplnému minimu lidí. Každopádně já žádný odborník nejsem, takže si nemyslím že bych přistupovala ke zpovědnici nějak jinak než běžný empatický uživatel (tedy krom toho, že já ráda lidi analyzuji - sama pro sebe - a pozoruji, zvlášť pokud má někdo zvláštní postoje nebo přístup, a tady mám materiálu víc než dost )

Jo, koně jsou velmi nároční tvorové. To bezesporu. Zvládat se to dá, občas tedy trochu pokulhávám s organizací dne abych na ně měla dost času, ale pořád zkouším nové věci, které by mi s tou organizací pomohly, takže časem na to přijdu. A koně jsou moje palivo v životě, ani tak ne skrze to, že mě to s nimi baví, ale spíše skrze to že jsem díky nim zodpovědnější. Díky nim jsem začala řešit, co vlastně po škole, abych na ně vůbec měla čas a přitom stíhala se starat o domácnost, spát a odpočívat, taky mě to donutili řešit skrze finance. Takže za největší mé životní posuny právě vděčím koním.

Programuju hlavně v PHP, k tomu JavaScript, MySQL, HTML a CSS.

Z tohohle pohledu jsem taky sova, protože tam je jenom skřivan (ten co vstává brzo) a sova. V té knížce je to rozepsaný do vícero typů.

Jo, ostatní vždycky nejlíp vědí co bys měl dělat nebo ne. A z nějakého důvodu si myslí, že jakmile se jedná o školu, tak ti do toho můžou kecat aniž by to bylo blbý. Ale přitom třeba když měníš práci, tak ti do toho nikdo nekecá s tím, že bys jí měnit neměl

Každý má něco na co je citlivý.
A proč tě naštvalo? Protože opovrhoval tím, co ty považuješ za správné, anebo kvůli tomu, že pro tu holku by to bylo to nejlepší?

JJ, alkohol odbourává zábrany.
To bys musel definovat, co myslíš tím do detailu. Ale samozřejmě že plánuju. Mám ráda ve věcech jasno a pořádek.
Spíš je to něco přesně mezi. Ani introvert, ani extrovert.
Takže z extrému do extrému.

Jo, zrovna psychologie je více méně můj celoživotní koníček. A informace které mě zaujmou nasávám jako houba a pak si je jednoduše pamatuju a skládám z nich celek. Takže pak to ani nemusí být, že bych se cíleně něco učila.

Přiznám se, že to mám tak trochu pojištěné tím, že jsem ještě vedená jako student vysoké školy. Takže nejsem na pracáku, nemusím platit zdravotní a sociální a můžu chodit na brigády. Akorát je to nic moc v tom, že mám 2 koně, které finančně zajišťuji. Ale myslím že nebude problém si něco v dohledné době najít - programátoři se hledají pořád.

Jojo, typická sova. Na tohle téma tu mám teď připravenou ke čtení knížku - Síla správného okamžiku. Ti pak můžu poreferovat o tom, co jsem se dozvěděla. Jinak já taky nejsem ranní ptáče. Nejvíc energie a nejvíc efektivní bývám odpoledne (zvlášť pokud můžu dopoledne odpočívat nebo spíš dělat nějaké drobnosti).

Já se nevěnuji všem koníčkům aktivně. Kdybych chtěla se jim věnovat aktivně, tak se asi zblázním . Navíc považuji i za důležité to nějak nepřehánět s organizací, abych se všem koníčkům věnovala stejně aktivně a necítila se provinile že jsem už dlouho nedělala tohle a tohle (protože k tomu mám sklony), pak to právě spíš energii bere než dává.

Ale jo, lepší to je, ale dobrý úplně ne. Jsem teď nějaká citlivější, protože běžně takhle nefunguji možná to bude tím, že se sešlo víc věcí najednou (co konkrétně psát nebudu) a zatím jsem nic nehledala, dávám si čas na to, abych se trochu dala dokupy a trochu zase nabrala sebejistoty.

Ty tu vlastně jsi po nocích z jakého důvodu?

5 minut fakt nic neudělá. To musejí být hodiny.

Já nejsem studijní typ, taky asi nejsem tak úplně vhodná na intenzivní práci s lidmi a taky je to jeden z mých mnoha koníčků, takže se nemůžu věnovat pracovně všem. A studovat psychologii na škole jen tak pro zábavu? To asi ne. Ale přemýšlela jsem nad tím, to ne že ne.

Já běžně v noci neponocuji, to ses trefil zrovna do ojedinělého případu, protože jsem se těšně před spaním dozvěděla, že mě nevezmou do firmy, kde mi předtím odsouhlasili, že i když jsem napsala ve fakt blbé době, tak pro mě to místo vytvoří (nakonec zjistili že si mě prostě nemůžou dovolit). A já už s tím počítala, tak to byl tak trochu šok a nemohla jsem potom spát

Ahoj, ano, takhle lehko se dá poškodit dítě. Na psychologii sice nemám vystudovanou školu, ale je to jeden z mých koníčků. Na vysoké jsem psychologii chvíli měla a dost jsem se bavila s jedním psychologem co na té škole byl. Ten mimo jiné působil i ve vězení a říkal, že vězení je plné lidí, které jejich matka nechtěla. Dokonce tvrdil, že dítě ovlivňuje už psychický stav matky v těhotenství (tuhle informaci mám však jenom od něj a nemám jí potvrzenou nikde jinde, takže nemůžu zaručit pravdivost).

Co se však týče psychického vývoje dítěte a jeho poškození díky nějakému traumatu či zanedbání, tak jsem četla "Chlapec, kterého chovali jako psa" - to je knížka která se tímto tématem zabývá. Je dost zajímavá a obsahuje informace, které bych nikdy neřekla (místy je však psaná celkem odborně a tak se občas hůř čte). Tam tohle rozebírali.

Taky mě zajímají reálné krimi případy a tam to je taky často zmíněné. Ale nejvíc bych se v tomhle odkazovala na tu knížku.

Spíš jsem to myslela tak, že chápu, když nebudeš chtít mluvit o věcech, které se týkají tvé osobnosti. Pro někoho to může být citlivé téma :D
Nestopovala jsem tam nakonec. Tedy ne celou cestu. A ano, práci jsem si užila velmi.

A je nějaká část tvého života, kde spíše nepřemýšlíš a neplánuješ?
Moc starý je jen výmluva. Vlastní pohodlnost něco měnit :D
Věřím, že můžou nastat situace, kdy se small talku dá vyhnout a hned se může jít k věci. Ale nevím, jak často k nim dochází. Chce to mít štěstí na člověka.
Myslím, že nespadám ani do škatulky introvet ani to škatulky extrovert. Možná učebnicový ambivert.

Ahoj, díky za radu, ale tohle v mým případě bohužel nepomůže. Největší problém mám s tím jejich dupáním/běháním a to už jsem zkoušela několikrát zastřít nějakou hudbou. Pouštěla jsem si metal nebo prostě jinou hudbu, ale to ten zvuk neodstraní, prostě mi hraje metal a do toho pořád slyším to dupání. Je to slyšet i třeba přes sluchátka s hudbou. Ono ti to prostě duní celým bytem a cítíš ty otřesy i tělem přes nábytek, když třeba sedíš nebo ležíš. Prostě tady mi nepomůže nic.

Nemusíš samozřejmě odpovídat! :D
Takže jsi ten typ člověka, který potřebuje mít podrobně promyšlený plán, který nerad v průběhu mění. Taky nemáš rád small talk.

Myslím, že máš trošičku zkreslené představy. Mám ráda svůj klid a občas i ráda mlčím a vůbec to neznamená, že se cítím špatně. Naopak jsem ráda s lidmi, vedle kterých můžu mlčet a není mi to blbé a není trapné ticho.

Ahoj, povídej o svém chování v "sociální oblasti".

Ahoj, dál už jsem po významu toho snu nepátrala. Dnes se mi ale zase zdálo o létání v malých letadlech. Přijde mi, že když nejsem úplně v pohodě, často se mi zdá o tom, že můžu spadnout z výšky, nebo se mi zdá o nějaké hluboké divoké vodě, např. o mořských vlnách. Vnímám to celkově jako strach z nějakého pádu nebo selhání. Ale nevím.

Nakonec jsem jela.
Zapomněla jsem odpovědět ve zpovědi a říkala jsem si, že teď už si to asi nepřečteš. Tak píšu aspoň takto, kdyby tě to náhodou ještě zajímalo

No právě. Já kdysi měla vztah se závislákem na drogách a alkoholu a pořád se mi zdávalo o zabijácích, kteří navíc prodávali drogy. Taky ten sen skončil, až když se odstranil problém a partner s tím sekl. Proto si říkám, že ty sny nejsou vždy jen tak náhodný výplod fantazie, ale jsou za nimi nějaké reálné myšlenky nebo emoce. Ale někdy je těžší rozluštit, o co konkrétního jde.

Ne tak do profilu klidně piš. Jen jsem chtěla říct, že tohle v diskuzi nějak nevadí.

Jo, já takovým říkám kapucíni podle těch mnichů, i když to s tím nijak nesouvisí.

Do mojich diskuzí stejně jen trollové píšou ho*na, tak když ji zaspamuješ něčím, co mě baví, tak je to rozhodně lepší nez ty ho*na. Tak to není spam, ale dialog o něčem zajímavém třeba. Spam je to jejich, kdy nepíšou nic k tématu, ale nějaký blábol mi tam musí napsat za každou cenu, i když má nulový obsah.

Já už ale odcházela. Už mi to v ten den stačilo. A chutě bych mu moc neudělala. Jsem byla v mikině a stejně už se mezitím setmělo.

Kapucín, protože měl na hlavě kapuci.

Chtěla bych zkusit na ng nějakýho mága. Toho jsem ještě nikdy nezkoušela, pořád jedu jenom strength :D Sekiro byl dobrej, ale zdal se mi moc krátkej a hodně odlišnej v combatu než má DS nebo BB. Ale to japonský prostředí bylo pěkný.

Já ty problémy mám skoro od vždycky, ale zhoršilo se to hodně na gymplu. To jsem začala chodit i k psychiatrovi, aby mi dal antidepresiva a prášky na spaní. Ale ty problémy mi to nevyřešilo. Chodila jsem i ke třem psychologům, ale taky to u mě moc význam nemělo. Jenom mě to ještě víc stresovalo, takže jsem to vzdala. Myslím si, že by mi dokázal pomoct jedině někdo, kdo má podobný problémy jako já a vyřešil je, a pak by mi dal nějaký rady. Ale většinou když máš psychický problémy, tak se jich těžko zbavíš.

S těma sousedama bohužel nic neudělám, už jsme to zkoušeli řešit, ale k ničemu to nevedlo (jenom se to zhoršilo). A odstěhovat se zatím nemůžu, protože bydlím v Praze, takže jsou tu extra vysoký nájmy a ještě pořád studuju, a taky ještě dlouho budu.

Klidně si můžem psát někde jinde, záleží co máš za sociální sítě. Já mám discord, ig a fb.

Myslím, že jsem teď příběhově tak v půlce. Pokud to chceš dohrát na 100% tak je to prý tak na 80+ hodin, ale pokud zabiješ jenom ty příběhový bosse, tak se to dá stihnout i za 25 hodin. Já mám ze soulovek nejradši bloodborne, z toho mám i platinu :D
Já jsem na tom psychicky hodně špatně. Jestli tě to zajímá, tak mám úzkosti, sociální fobii, chronický stres, problémy se spánkem a anxiózní poruchu. Do toho jsem ještě strašně introvertní a asociální. Každej den se s tím hrozně peru a do toho se ještě pod nás nastěhovali sousedi, který dělaj hroznej hluk a nemůžu se kvůli nim ani normálně vyspat. Už z nich začínám být vážně zoufalá a mám chuť se začít řezat, ale snad to neudělám, protože nemám ráda krev.