Předej to prosím Hardinovi (chtěl jsem mu napsat, ale má uzamčený profil):

Ahoj Hardine,

Když se sejdu s Ivetkou, tak ji doprovodím domů. Nemusíš mít strach, že by někde cestovala sama.

Hrozně moc mě mrzí, co se Ti stalo. Poznal jsem Tě jako člověka, se kterým jsem se sice někdy neshodl, ale vždy jsme spolu vycházeli ve slušnosti.

Čas věci mění a najednou je o 15 let později, Adélka už nežije, a Ty musíš bojovat s věcmi, ze kterých by se řada lidí položila.

Jsem moc rád, že máš u sebe bojovnou lvici, která Tě nikdy nenechá padnout.
I když jsi na tom špatně, nevzdáváš to. Pořád jsi chlap a bojuješ. V rámci svých možností, ale nevzdal jsi to. Moc Ti držím palce, abys dokázal bojovat dál - nic jiného nám chlapům stejně nezbývá. Pro ženskou je podle mě strašný , když to její chlap, kterého miluje, vzdá.

Drž se, Hardine. A drž i svoji vzácnou lvici. Máte se moc rádi, to jsem poznal z dnešních rozhovorů. Máte za co bojovat.

PS: Chtěl jsem dnes za Tebou zajít na panáka a pozdravit se s Tebou, ale Ivetka to zatrhla. Musíme najít způsob, jak jí přechcat

Hele, už jsem na to asi přišel...

Do hajzlu, jak se tady uděluje plamínek důvěry?? Obvykle stačí někoho zapálit, ale tady??

Asi jsem byl od Zpovědnice příliš dlouho odloučen...

Ahoj Šelvice (tato přezdívka už Ti asi zůstane ).

Musím přiznat, že jsem teď totálně nasranej. Napsal jsem Ti ultravtipnou odpověď na Tvojí reakci na můj (zatím) poslední myšlenkový průjem a těsně před odesláním se mi zasekl telefon.

Navíc jsem nenašel dvířka ke skříním, které jsem dnes stěhoval do budoucí ložnice (málem ses stala tetou, chvilku, zvláště na schodech, jsem byl přesvědčen o tom, že porodím hnědého chlapečka. Naštěstí ale budeš muset počkat, zatím stále zůstávám bezdětný... A navíc na mě žádný kus stěhovaného nábytku nespadl).

To jsou ovšem všechny (dvě) věci, které se mi za dnešek nepodařily. Před chvílí jsem skončil s prací a výsledek je opět vidět (Káťa sice řekla, že se ty skříňky nehodí k barvě lina, ale řekla to značně nesměle...).

Abych se vrátil k tomu, na co Ti odpovídám. Jaký můj myšlenkový průjem zapříčinil Tvé slzy?
Doufám, že ten mailový - ten, ve kterém píšu o zodpovědnosti.

Vždycky jsem si představoval, že skončím jako člen zlaté mládeže. Že se ve třiceti v Porsche rozbiju narvaný koksem o nějakou matku s kočárkem. Místo toho ze mě vyrostl zodpovědný Opcom. Měl jsem víc fetovat! Souhlasím, že je k pláči, jak jsem dopadl

Pokud Tě ovšem dojala má zpověď, není důvod k slzám. Já se mám dobře. I když je mi poslední dobou hodně často smutno, nepotřebuji politovat - já lituji těch, kteří už nejsou. A chvil, které jsem nemohl, nebo nedokázal změnit.
Je mi smutno, ale smutek k životu patří. I když zatím úplně neznám způsob, jak se s tímhle smutkem vyrovnat, najdu ho.

Jsem maják, o který se problémy drtí, neshodí ho!

PPPS: Jen doufám, že si teď nevytvoříš adresu "selvice" na google.com

PPS: Nepiš svůj mail (nebo jiný identifikační údaj) na jakýkoliv web) pokud nechceš, aby o něm věděl celý svět. Minimálně Ti začne chdit více spamů. Tvůj vzkaz jsem proto smazal (bohužel jsem si to uvědomil až po nějaké chvíli). Pokud chceš někomu poslat kontakt, tak nepoužívej zavináč - místo adresy: selvice@google.com použij například tvar selvice(na)google.com. Nebo: selvice(zavinac)google.com. Spamboti sbírají mailové adresy i z webových stránek. A identifikují je podle znaku: @

PS: Koukám, že se Ti přezdívka zalíbila

No tak to jsi rozhodně neviděla mé šediny ve své rozpoutané rozcuchanosti Ale třeba se ještě stihnu ostříhat Dobrou noc, sestřičko.

Ahoj Šelvice (když už si vymýšlím přezdívky, tak ji vymyslím i Tobě - abys mi pak nenadávala, že Ti nevěnuji pozornost ).

K emailu - nejsem si jistý, zda stihnu odpovědět, tak odpovídám ve zkratkách.

1) Nenaštvala jsi mě, jen jsem musel uvést věci na pravou míru - posledně jsi mě viděla ještě jako kluka, teď jsem úplně jinde. Snad Tě má ošuntělost nevyleká

2) Druhá hodina úplně vyhovuje

3) Moc se těším, že se po letech uvidíme.

4) Vážím si toho, že jsi zareagovala. Moc si toho vážím. A zároveň jsem za to moc rád.

Ještě Ti napíšu (asi tak za pár minut) - zítra (dneska) mám naplánovanou práci cca do půlnoci, a tak si mohu chvilku přispat.

Máš konečně nějakou odpověď, "Šediváku" (tolik vzpomínek ). Více osobně. A děkuji Ti.

Ahoj Ivetko, moc se omlouvám, že jsem zatím nesepsal další pokračování Divokého Opcoma (nebo Doktorky Opcomové, nebo Opcom 90210, nebo DOpcomalas).
Je toho hrozně moc a když už se někdy vrhnu na mail, nebo na Zpovědnici, tak řeším kraviny. Nicméně, jak to vidíš s nějakým tím setkáním? Víš, kde je Mělník? Nebo preferuješ Prahu? Ještě Ti napíšu zprávu, aby sis této zprávy všimla (no dobře, uznávám, že už bych opravdu neměl pít. Opravdu, ale opravdu. Opravdu??....)

Ahoj Ivetko,

Také odpovím až po víkendu.

Hele, sice si už vůbec nepamatuji, co v tom vzkazu bylo, ale muselo jít o něco nekonečně objevného (jak je mým zvykem)

Ale i Zpovědnice má svůj věk. A tak má i nárok na svoje rozmary

V mailu máš další knihu, rybářko

Před chvilkou jsem Ti napsal ultravtipný vzkaz a Zpovědnice mi zahlásila "fatal error". Asi už na tomto serveru nejsem vítaný

Áhoj kotě (film Kouř). Tu opelichanou kočku Ti nežeru Máš zprávy

Jenom jsem si všiml tvé poznámky o změně čísélka, a napadlo mě, že přání může potěšit, ať už je od kohokoliv. Pokud ti to připadalo nepatřičné, omlouvám se.
Hezký den!

Takže vše nejlepší k narozeninám?

PS: Promiň mi případné hrubky, logické nesmysly a překlepy..

Ahoj Iveto,

po pár dnech se vracím ke Tvému vzkazu a omlouvám se za prodlevu.

Člověk je stále v blbém věku. Nikdy nevíme, zda druhý den ještě budeme dýchat. Věk, ani náš dosavadní život, na to nemají vliv. Možná proto se snažíme užít si to, co jde (kromě asketů - které osobně dost nechápu). A smysl života se nenachází, i když si člověk dříve mohl myslet, že ho našel. Jaký smysl najít v entropii?

Hele, sestřičko (taky závan z dob minulých nadšení), jakékoliv schopnosti (včetně těch počítačových) nejsou o věku, ale o tom, zda k nim máme nějaký vztah, nebo jsme k nim dokopáni. Pak už je to jenom o inteligenci. A o Tvojí inteligenci jsem nikdy nepochyboval. Každopádně, gratuji k tomu, že jsi zvládla něco, na co ses necítila, ale vždy jsi na to měla

Co se týká hospod na Letné, nikdy už nebude to, co dříve. Ostatně, jak by se mohla uživit hospoda, kde obsluhuje Hydra

Před pár lety jsem procházel Letnou a vzpomínal. A zastavil jsem se jak ve Wakatě, tak i v místě bývalého Kumštýře. Bylo to tam jiné. A za pár let to tam opět bude jiné.

Ty časy se už nevrátí, ale je to asi přirozené. Vše má svůj začátek a konec. Kolikrát si přeji, aby některá časová období neskončila. Snažím se žít v něčem, co už bylo dávno odžito. V tom je problém nostalgie. A přitom si v takový okamžik neuvědomuji, co všechno krásného mohu v takovou chvíli prožívat.

Ale čas jde dál a jeho kroky někdy uzdravují a někdy dost bolí.
Mrzí mě, že jsi prožila řadu bolestí, ale bude to nastávat. Mrzí mě, že jsem Ti v těch bolestech nepomohl, ale i to bude nastávat. Pokud bych Ti ale někdy mohl pomoci, pošli mi číslo na mail: opcom@post.cz

Dříve jsme na sebe kontakt měli, ale od té doby jsem ztratil / vyměnil mnoho telefonů. A i to bude nastávat.

Každopádně, na pivu bych se s Tebou moc rád domluvil. Sice jsem teď primárně na Mělníku, kde hledám různé postupy, jak rekontruovat jedotlivé části baráku, ale když budeme chtít, tak se určitě sejdeme.

Ahoj, musím se omluvit, ale odpovím později. Dnes jsem přijel na barák, snažil se pokračovat v práci, ale nějak na to nevidím. A pořádně ani nevidím na klávesnici.
S pivem to určitě Vážně myslím, vždyť jsme měli rádi.
Zatím ahoj, Lukáš