Zkus tu kapustu. Za mě je to sqělá surovina, kterou všem znechutily školí jídelny.

Ani ne. Mně se na ní líbí, že se nemusí předvářet a uděláš ji rovnou v pánvi. Takže ji používám jako přílohu a náhradu za brambory nebo rýži. Prostě na slanině s mrkví nebo růžičkovou kapustou.

Ještě bych řekl, že na svůj věk ty priority nemáš úplně ujasněné.
Ve 27 už by to mělo být o dost jasnější.
Ono to všechno hodně utíká a než se naděješ, bude 35. O což jde i s těmi dětmi, že čím vyšší věk, tím je to s početím vše problematičtější.
Ještě si tak říkám s tím cestováním...v současné a režimem plánované koronavirové situaci, nevím nevím.

matouch: Nj, ale píšu tady přihlášený a nepomlouvám sprostě lidi po všech profilech pod kupou nicků jako ty.

Nenech se rozhodit tím lemplem pode mnou, který do dnešního dne bydlí u maminky ve svém dětském pokojíčku. Vůbec si jeho emoční výlevy neber k srdci, nemá to v životě lehké.

Ty jsi mi tady chyběla.
*
Doufám, že se tě ta reakce nějak nedotkla apod. Málokdy píšu pod něčí zpovědi něco i náznakem rizikového, že by mohlo ublížit - takže to určitě nebylo účelem.
Ale feministky beru prostě jako takové o něco měkčí chlapy a podle toho se k nim vyjadřuju.
Tak to prostě vidím, nic víc. Rozdílné životní hodnoty jsou zásadní věc. A rozdílné názory na pořízení dítěte jsou jasný důvod rozchodu a je to jen otázka času.
Pokud to přehodnotíš, už rozhodují jiné faktory.
Na leafrollera se neohlížej, ten děti odmítá celý život, stojí vždy proti rodině a já bohužel vím, že jeho žena to předtím viděla ÚPLNĚ jinak a děti chtěla... A jsme u toho sobectví vůči partnerovi, který se pak přizpůsobí, aby toho druhého neztratil. Což ale udělá málokdo a je to v tak zásadní věci jako mít potomky, taky špatně.

Zakřiknutost, kterou dotyčný v sebe(zdravéhorozumu)obraně začne jako dítě považovat za součást ohleduplnosti. A to mlčení jednoho pak komplikuje život všem - radím vzít všechny své společenské/pracovní/soukromé role a udělat si z nich v hlavě agilní tým, kde mají všichni stejnou váhu hlasu a každý se musí vyjádřit.

Tak jo

No podle mě, když si někdo dítě vynucuje, není něco v pořádku.

Díky za plamen, botičko.

Popravdě jsem ho chtěla poslat už dááávno, akorát není jaksi z čeho. Až nastartuje systém, je tvůj ;)

To mě zajímá! Přemýšlela jsi o tom, že kdyby přítel "moc chtěl", měl by jít na mateřskou on?

Já myslím, že pokud budeš hodná a fér, budeš dítě zahrnovat bezpodmínečnou láskou, tak je jedno, zda je tvoje nebo ho porodil někdo jiný. Bohužel lidé se takto nechovají často ani k vlastním dětem.

Z druhé strany opuštěné dítě touží po rodičích mnohem více než neopuštěné a proto by to mohlo fungovat přibližně stejně.

Proč myslíš, že je to o tolik jiné?

Ahojky. Všimla jsem si, že jsi tady měla nějaké hejty nebo lépe řečeno, komenty od nevyrovnaných osobností, které nesnesou oponentní názor, který je dost upřímný. Budíš dojem normální holky s vyrovnanými a moderními názory a to je důvod, proč tvé diskuse mnoho lidí zde pobuřuje. Většinou se tady pohybují nešťastné existence, lidé s neúspěšnými vztahy, které přejímají zastaralou dobu a ne a ne se smířit, že naše vrstevnice okolo 20let a výše, mají jiné názory.

Jen jsem tě na to chtěla trochu upozornit. Vím, že dáš na svůj instinkt sama, ale nedělej si tady moc naděje. Moderní vrstevnice se zde moc nepohybují.

Zdrženlivý : A ty jsi zdrženlivý? Bojíš se žen? Není tvůj problém v nedostatku sebedůvěry?

Protože nezdrženlivé holky jsou jako prostitutky a s takovými já nic mít nechcu...

jé, to je hezký, zrovna jsem to chtěl zavřít ... tak dobrou noc, lejdy...

Já si prostě nakonec myslím, že když člověk chce mít aspoň trochu normální vztah (rodinu, manželství ... nevím, co ty si vlastně představuješ pod pojmem "vztah") tak nejlepší co může dělat je starat se i o jiné věci než jen o ten vztah. Lidé co touží jen po štěstí ve vztahu ... ti ho podle mě nebudou mít nikdy...

Však budeš taky, neboj .... navíc já si jen užívám to nekonečné štěstí až do smrti...
(a že mi to občas leze na mozek? ... no, to se holt stává...)

Z toho textu to nebylo poznat Tak gratuluju