Věřím, že až se dáš dohromady, tak lítat budeš. Já už nelítám, protože mám některé svaly na nohou ochrnuté, takže nemůžu startovat. Ale nevadí, mám jiné koníčky. Zajímá mě toho spousta a jsem hodně flexibilní, takže si myslím, že i na smrtelné posteli se dokážu zaměstnat způsobem odpovídajícím mým momentálním ne/možnostem.
To s tím podceněním situace chápu. Tak to často v podobných případech bývá. Já jsem po pádu říkal paní, která mě našla, ať nikoho nevolá, že si jen odpočinu, sejdu pod kopec a pojedu domů. Přitom jsem byl od pasu dolů ochrnutý a od pasu nahoru jsem měl tělo jako pod lisem. Člověk v takové chvíli není příliš schopen reálně uvažovat a myslí si, že je všechno v pohodě.
Tak se šetři, ať tě moc nebolí lopatka ani žebro, dobře se ti dýchá a jsi brzy v pořádku.
no, mám k tomu sklony
abych se tam nepustil do pervitinu jako tady
Jednak jsem nekolik tydnu hynul bolesti, jednak jsem od te doby v onech mistech bez citu.
ech, tak to je mi Tě líto