Tak si tak říkám, na čem jsme se zasekli?

Myslím, že se do určité míry už zabavujeme Ale je fakt, že i když tenhle způsob povídání má zvláštní kouzlo, taky bych ocenil nějaký interaktivnější cestu
Pokud tvůj zájem nevyprchá tak jsem k dispozici na emailu, na skypu, občas už i na facebooku, na lidech, na xchatu v neposledním případě jsem k dispozici také osobně v Praze a na mobilu. Pokud ti to tak bude vyhovovat napiš mi na email, který mám uvedený v profilu, které cesty nabízíš ty a určitě se někde najdeme

To je od tebe hezké Ulith. Opravdu jsem nečekal, že ještě napíšeš. Děkuji za pozornost
Vím jak to myslíš, ano... "vyvinul jsem se"
To slovo "poškozený" má zbytečně negativní zabarvení. Radši někdy řeknu "deformovaný", ale už tak používám dost slov, které mě od porozumění spíš vzdalují...
Možná jde napsat i prostě "zformovaný". Život nás časem formuje a my zase formujeme život, tak se věci spoluvytváří. Takový princip mýdlové bubliny.

Ten poslednní odstavec toho co jsi napsala mě opravdu zasáhl. Je to zvláštní, všechny informace, které k vytvoření takové myšlenky potřebuji mám, ale nikdy jsem si věci nespojil v takovém pořadí. "Spřízněné duše jsou všude okolo, jen je nevidíš". Krásná představa.

Možná si připadám jako člověk v lese, který náhle spatří na malém paloučku mezi stromy srnku. Jsem strnulý. Hledím tiše před sebe, okouzlen čistou a křehkou krásou a obávám se jakékoliv akce, abych nenarušil ten dokonalý okamžik.
Raději se budu dívat než vnést do obrázku i sebe a poškodit něco vlastní neohrabaností.

Nemohl jsem odolat a tak jsem si přečetl některé tvé zpovědi. V některých se docela vidím. Například v č.816990. Myslím, že jsme do vztahů oba dva vstupovali s dost podobnými ideály o které jsme časem přišly.

č.805819 je opravdu moc krásný sen a cítím v něm silnou blízkost. Nakonec jsi v podstatě úplně přesně popsala moji představu naprosto dokonalého a spokojeného stáří. Z takového snu mě už nikdo nikdy nedostane Možná právě tam v malém domku s velkou zahradou se bude opravdu hodit znalost léčby "bez léků"


Zase brzy napiš, bylo to občerstvující

Tak z něj vystup, až budeš mimo zjistíš, že nebylo nic snazšího Měj se také hezky

Rád bych řekl víc, ale napadá mě jen "pokud ti něco nevyhovuje tak se změň"

A prokrastinace v některých záležitostech to mám podobně. Až příjde čas všechno se ale změní. Do všeho se člověk nemusí pouštět po hlavě

A jsi alespoň šťastná?

Ano pravda, to chce trochu cviku, ale nebojím se. Každá překážka na cestě je znamení blížícího se cíle

Pro koho by to mohlo být nebezpečné? V mém světě se může stát jen to co sám umožním.

Jistota se dá spočítat? V jakých jednotkách?

Ačkoliv jsem použil kruhy jako metodu jak si představit funkci celého "všeho" nakonec vyvracejí samy sebe, což jsem vepsal, možná málo čitelně, na závěr. Nekonečno nelze v pravém slova smyslu rozdělit. Proto píši o iluzi oddělení. Při správném nastavení mysli každý ucítí, že nekonečno je jen krůček za hranicí vlastní představy o sobě a světě okolo. Jsou jen taková omezení jaká si nastavíme.

Znám místo v mysli, odkud je realita lucidním snem.

Páni, krásná úvaha! Všechna čest, málokdo má dostatek schopností a kuráže zajít v myšlenkách tak hluboko a zároveň se z toho nezbláznit

Kdysi jsem došel v myšlenkách tam kam ty a nachvilku jsem se z toho opravdu zbláznil. Abych se z toho srovnal ustanovil jsem, že vše je rovnoměrně skutečné, ať už to existující, vymyšlené, vysněné, iluzivní, abstraktní, nebo to co teprve bude* vše je součástí jednoho reálného, nekonečného, absolutního celku.

Moje představa tohoto celku je popsána ve zpovědi č. 828281 "Teorie všeho".
Pokud jsi se dostala až sem, zkus se mnou jít ještě dál, povedu tě kam až to znám


*teď jsem narazil na zvláštní myšlenku, která si zaslouží drobet pozornosti. Jak moc skutečná je budoucnost? Přeci není vidět, není slyšet, nemůžeme její existenci dokázat a nevíme o ní prakticky nic. Přesto v ní věříme.

Rádo se stalo. Koneckonců, lord Voldemort je ten, který došel na cestě k nesmrtelnosti dále než kdokoliv jiný.

Jenže největší průser je, že jsem srab

No ale když já bych nejradši jednu holku na celej život. A nejsem si jistej, jestli by jsem byl po prvnim rozchodu vůbec schopnej jít do dalšího vztahu.

Jo, to je možný. Nedávno se mi něco rýsovalo, psali jsme si, ale nakonec nic... Tak teď už jsem na to tak trochu rezignoval. Možná je to tak lepší, stejně jaká je pravděpodobnost, že by mi vyšel první vztah? Skoro nulová, a já bych se z rochodu asi zhroutil

Nemám kde k nějaký holce přijít, jsem nespolečenskej, tzn. že se asi těžko můžu někde s nějakou holkou seznámit.

Ne, já holky nebalim!!!

Ale já holky jako šlapky neberu sakra :D Nikdy jsem s žádnou nespal. A jestli někdy budu, tak jenom, když jí budu mít rád.

A co je zase hrůza? :D

Jéééé, ale tak jsem to nemyslel. Já jenom reagoval na to, že ještě neměl sex a potřebuje ho. A na to je lepší holka než aby to měl 1-2x za měsíc a za peníze!