Moje výhrada k tomu filmu vlastně je ta, že kniha Mechanický pomeranč je sama o sobě natolik dobrá, že už jaksi nevidím důvod převádět jí na plátno a podle mě se to zfilmování moc nepovedlo.
Nevím, jestlis to četla, ale v tom gangu se mluví takovým srandovním hantecem a bylo to i docela vtipně přeložené do češtiny:
CO teda jako bude, he?“
To sem byl já, teda Alex, a tři moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, a seděli sme v mlíčňáku Korova a decidovali se, co budem ten večer dělat, když je venku zima jak v prdeli, i když aspoň, že neprší. Mlíčňák Korova byl typickej plac plus-mlíko, a vy ste už, bratři moji, snad pozapomněli, jak tyhle placy vypadaly, věci se dnes tak kvikle měněj a všichni strašně rychle zapomínaj, a ani noviny se moc nečtou. Takže to byl takovej plac, kde se prodávalo mlíko plus něco k tomu. Nesměl se tam prodávat chlast, ale neexistoval tehdá ještě zákon, aby nemohli strčit nějaký buči do starýho mlíka, takže ste to mohli drinkat se syňágou, toldou nebo hňápcem nebo s pár jinejma bučima, který vám poskytly nádhernou chorošnou čtvrthodinku, ve který ste oslavovali Boga se všema Svatejma a andělskejma chórama, který ste klíďo strčili do kapsy a v hedce vám přitom vypalovaly rachejtle. Nebo ste mohli drinkat mlíko s nožema, jak sme říkali, což vás posílilo a nachystalo na malou svinskou přesilovku, a právě tohle sme si drinkali toho večera, o kterým sem vám začal povídat.
Pravdu máš, že ta jeho proměna byla zajímavá, nejdřív grázl, pak slušňák z donucení a už si nevzpomínám, na čem to vlastně skončilo.
No nic, tak ještě jednou dík za plamen (ňákej nízkokalorickej, Index důvěry mi po něm povyskočil jen o jeden bodík) a přeju krásný večer (nebo den).