Hohojky kočičí princezno,
mám se filozoficky. Rozjímám nad životem a tak dále. A nefilozofoval jsem sám, neb jsem se teď věnoval kamarádce. Měli jsme si moc a moc co povídat, moc toho rozebírat. Kdepak, tady se s pojmem kamarádka nevystačí. Forest Gump by řekl "můj úplně nejvíc nejlepší přítel". Jenže odjela opět do dálky a než se zase uvidíme, odteče ještě mnoho vody v Tiché Orlici. Vždyť teď jsme se viděli po 2,5 letech. Kdyby náhodou se to vydařilo, tak za ní v létě poletím. Ale asi to bude muset počkat až na příští léto.
Proč v Tiché Orlici? Protože je to krásná řeka, to na ni jsi koukala z vlaku. Uvažuji, že bych tam letos zkusil kamarády vytáhnout na vodu. Tahle řeka je ještě nezkažená, málo tábořišť podél, málo vodáků, kde si usteleš, tam si lehneš... Jo, to je dobrý nápad zase si ji sjet. Ale to až v létě. Teď je jaro a já musím myslet jenom na to, co se zítra podaří.

Nebo za týden, to pojedu na závody, tak možná je toto poslední víkend, který přežiju.
Neboj, nejedu se zabít! Sice tam nějaký adrenalin bude, ale já budu myslet na to, že mám tady nasekané dluhy, že jsem někomu slíbil lezení na strom. Já toho v životě moc nenaslibuji, protože slib je závazek, který se musí splnit. Takže slibuji jen tehdy, když vím, že to určitě splním, nebo pro to udělám vše. Pokud tu jistotu nemám, slibuji to jen potichu a jen sám sobě.
A co ty? Co chystáš dál?
A vůbec, co uděláme se svými životy, he? (To je otázka do pranice, co? Aspoň vidíš, nad čím filozofuji.)