Jsem zpět!

Nemáš zač a jsem ráda, žes to překonal a odhodlal se zamakat a zabojovat. Držím palce s těmi predsevzetimi a kdyby to třeba někdy bylo velké sousto najednou, tak je dobrý pamatovat, že není důležité to zvládnout hned napoprvé, ale nevzdat se a zkoušet to dal a jinak třeba.

Dobre léky by také myslím mohly pomoct.

A milovaná bytost, která oplatí lásku a něhu, ta je za milión. Těžko se hledá, hůř vydrží, ale je, jsou.

Asi to máš teď těžký. Ale věřím, že se z toho dostaneš a zvládneš to.

Můžeš začít nanovo, úplně.
Celkem by mě zajímalo, jaké jsi bral drogy.
Taky chodíš pozdě spát?

Trochu si tvé dřívější zpovědi pamatuju. Ne moc konkrétně, ale jen právě to, že byly pozitivní. Proč dnes nejsou?

Jo, jen psát do zpovědí a sem do profilu. Pročpak?

Proč nemám zpovědi. Zajímavá otázka. Asi si říkám, co bych z toho měla. Ale třeba jednou tu potřebu budu mít.

Odpor... To prvně musela vzniknout přitažlivost, ne?

Není výchozí stav spíše nezájem?

Zatím není důvod, abys čekal odpor... nebo ano?
Ano, tou jsem myslela tebe.

Kašli na to. Tyhle rozervané a náročné osobnosti potřebují někoho, komu se mohou vyblít a napsat něco hezkého. Prostě obojí. Podle mě ti líp nebude, pokud se zebe nedostaneš ten tlak, který v tobě je a blokuje ti možnost být spokojenější/spokojený.

Nebudou. Nebo budou, ale nedají ti to, co potřebuješ a chceš.

Hraješ na kytaru?

Někdy si člověk nepomůže sám. Potřebuješ někoho, komu důvěřuješ.

Pokud máš deprese, to je tvůj pocit, zmatená mysl. Způsobují to hormony. Je to jako by byl člověk nemocný, jen trochu jinak. Deprese se bohužel mohou vracet a v tvém případě to tak asi je. Ale musíš si uvědomit, že je to subjektivní pocit, který někdy ani nemusí mít opodstatněnou příčinu. Deprese není ten zdravý strach.

Jsi to ty na tom fotu ?

To je pěkně hloupé, co jsi tam teď napsal. Vždyť máš ještě většinu života před sebou a změnit jde naprosto cokoliv. Neznám tvůj příběh, ale minulost můžeš vždy hodit za hlavu, prostě se jí lze zbavit. Někdy to trvá roky, ale nikdy nevíš, co hezkého by tě v životě mohlo potkat. A takhle to vzdáš rovnou. Proč? Bojíš se budoucnosti? Proč si myslíš, že jsi na světě k ničemu? Každý tady má svou úlohu, nemyslím si, že by tě nenáviděl celý svět. Kdybys provedl něco tak hrozného, psalo by se dávno o tobě v novinách. Je to snad tak? Máš strach, že něco nezvládneš? Ale co vlastně? Největší nezvládnutí je právě nezvládnutí života. Smrtí nic přece nevyřešíš, jen všechno zabiješ. Že budeš mít pokoj? Od čeho? Naříkáš, že se ti nepovedl život, ale teď jej chceš zlikvidovat nadobro? Vždyť to si odporuje. Jednou jsem měla podobné myšlenky. Kdybych se tehdy šla zabít kvůli vlastním pocitům, dnes bych tady nebyla. Jistě, že by mě asi nic už netrápilo. Ale dnes už mě také nic netrápí, přestože tady jsem. Budoucnost přece neznáš. Je to opravdu hloupé, takhle se něčeho zbavovat jen proto, že s tím neumíme sami zacházet.

Na to, jak by můj život vypadal, kdybych mohla zpětně něco změnit, většinou nemyslím. Co bylo, bylo, a díky tomu jsem dnes tam, kde jsem, a tím, kým jsem. Ale když se ptáš, zapremyslela jsem a změnila bych jen málo věcí. Snad jen jednu, přijela bych o den dřív, abych se stihla rozloučit s umírající babičkou. To mě mrzí.
Líto je mi více věcí, ale u těch bych se zachovala stejně.
A měnit něco teď, co změnit nemůžu? Ani ne. Co? Proč? Možná by se mi líbilo moct se podívat do minulosti, setkat se se svými předky, pochopit, porozumět, poznat.. Tak obecně.

Nemít co ztratit... Skvěle jsi to vystihl. A stejně jako to na prvni pohled motivační "žít tak, jako by dnešek byl poslední" v sobě nese blízkost smrti, tak nemít co ztratit znamená i nemít pro co žít. Toho bych se bála.

Jsem ráda, že tě to potěšilo. Většinou nevím, jak reagovat na nádherný popis něčeho hrozivého, tak jsem to aspoň tak rozdělila. Více takové tvorby, dobře se čte.
Neumím se dobře vyjádřit, ale mám ráda věci, ze kterých dýchá opravdovost, skutečné prožitky. Střepy v písku mi takové připadají.

Tvoje odpověď na tu mou zpověď mě trochu překvapila. Plníš si své sny, jsi svobodný... kontrastuje s prázdnotou, děsem a pocitem smrti v tvé tvorbě. Nebo stačí každý den zemřít a znovu se zrodit? To vše může obsáhnout jeden den?

Takový krasaveček a fňuká tady jak malá holka. Co máme dělat my ošklivci ? Ty už jsi měl aspoň ženušku.

Jsem rád, že to vnímáš jako podanou ruku a že ti to možná k něčemu bude. Mně třeba hodně pomáhá udržovat si vzpomínky, staré plány a vize atp. Věřím, že to obsahuje hodně energie. A že to člověka udržuje na cestě, v příběhu. Pochopitelně se můžeš kdykoli ozvat (sem, na mail atd.), pokud bys měl chuť.