Žiji.

gramatické chyby - za ty se omlouvám, bohužel jsem si to po sobě nezkontrolovala
Ale vím, že mi bude odpuštěno. Měj se

Oh, stále mě udivuješ

Takže abych se nějak vyjádřila k tomu textu, který jsem obdržela relativně nedávno. Nechci působit nijak nadřazeně, učitelsky apod., i když už tím, že to o sobě říkám může mnohým působit už prvotní atak, že to tak bude, já se i přes tu svou povahu upřímné dominantní ženy přenesu a zkusím to trochu polopatě a střídmě popsat..

Ach, napadá mě spoustaaa vedlejších myšlenek
...Otočme list...

Ženy a muži - co to vlastně je? A kde vznikli vzorce chování a genderové rozdíly? Myslím, že odpověď je téměř jednoznačná - společnost. Pravidla a zákony naší civilizační epochy nemají vůbec nic společného s jádrem našich těl, duší. Je to pouze a jen určený vzorec, který tak nějak všichni dodržujeme. Dnes však díky větší volnosti projevu méně a proto vznikají feministky , babochlapy, častěji se projevuje homosexualita atd... Dnes tedy podle mě nemůžeme hovořit o MUŽI & ŽENĚ, ale pouze o nějakých vzorcích chování, které se od sebe projevem trochu liší avšak podstat vnitřku je stejná pro obojí.

To je můj názor, hádat se nechci a rozhodně Tě ani přesvědčovat
Určitě máš i svůj a něco načteno, vyzkoušeno... Já jsem poměrně obohacena jak knihou, tak dokumentárními filmy, vědeckými fakty, ale taky svou samotnou myšlenkovou akcí. Čímž chci říct, že to co Ti teď prezentuji je výsledek toho, co na mě za můj zatím kratší životní cyklus mělo vliv ohledně tématu: Ženy a Muži. PS: Četla jsem i knihu s názvem Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, která má celkem co do činění ohledně té zjevné (očima viditelné) komunikace mezi mužem a ženou.

Snad jsi mě pochopil a já nebyla nějak složitá... To by mě pak mrzelo, kdyby to vyšlo vniveč.

Jestli si o tom chceš popovídat více, klidně můžeme. K masturbaci apod. - nemám vůbec problém, ale rozhodně se o tom nebavím s kýmkoliv. Má upřímnost si zaslouží dobré posluchače.

Měj se krásně,
třeba skládej básně..
Ty tajemný

Nene, možná jsem psala jen o nějakým kámošovi, ale nechodila jsem s ním.
O důležitce nevím nic, jenom že si zrušila profil kvůli anonymům a sama sem teď chodí anonymně.

Chtěla jsem ho nějak povzbudit.
A nevím jakýho kluka myslíš, já jsem se žádným nechodila.

Děkuji za odpověď.

Spřízněná duše se hledá těžce, ale naděje umírá poslední. Ostatně já nemám problém se bavit s lidmi, akorát nemám ráda zlé a přespříliš egoistické. Pokud nespadáš do této skupiny, myslím, že to bude příjemná konverzace

Já s upřímností zatím došla celkem daleko, aspoň se nebavím s lidmi, kteří mi hází klacky pod nohy a nebo mi lžou...

,,L5K1: Může, ale ještě jsem neslyšel ženu nad 60 let, která by tvrdila, že je ráda, že neměla děti, slyším jen opak"

A víš proč? Protože v dnešní společnosti si to nikdo nedovolí vyslovit protože by ho ukamenovali Ale ty těm ženám do hlavy nevidíš můžou tvrdit ,že jsou rádi ,že ty děti mají ale nemusí to tak být ...

souložit - no to mi pěkně radíš! (nemám s kým ((( )
masturbovat, - to tě nezabaví na dlouho
učit se, - nemůžu se soustředit.
přizpívat na zpovědnici, - to dělám pořád
a zase masturbovat, - hej! nejsem stroj! :D
...

Všimla jsem si, že jsem asi nebyla jediná, kdo dostal takovou zprávu. Co Tě přivádí k tomu, že tohle píšeš ženám? Jsi osamělý? Trpíš nějakou psychickou nemocí?

A co říkáš na větu: „S upřímností nejdál dojdeš“ ?

Jinak děkuji za kompliment, dalo by se tohle téma lépe rozvinout, popsat, ale nechci Tě zatěžovat příliš dlouhým a někdy nudným textem.

žiju s přítelem, moc lidí tu neznám, proto ven nechodím, jen když jdu k sestře, nebo jdeme ven s přítelem a jeho kamarády. Když jsem ale bydlela doma, chodila jsem ven docela často. jak kdy. Děkuji za lichotku, potěšila mě a překvapila neslýchávám to často, díky

Jako někdy zajdu ven, ale někdy jsem vyloženě celý den doma. Ovzduší u nás neřeším, bydlím v ostravě od malička, takže moje tělo je na to stavěné. Nijak mi to neškodí.

nevím jak ostatní holky, ale u mě to bude tím, že skoro vůbec ven nechodím :D

Ne, nechodí sem už vůbec.
Jo, tak moc jsem ji balila, že z toho byla už na nervy a nevěděla, jak se mě má zbavit. Ale už se máme zas rádi, neboj.

Nekecám, fakt mi to říkala. Chtěla, abych jí dala pokoj, tak si změnila tel. číslo a smazala si profil na ZP, abych ji neměla kde kontaktovat.

Já děkuji.
Tvůj vzkaz pro radost mě velmi potěšil.

No nepovídej, ty mě nějak znáš.
Ale vůbec ne, je to tak, jak jsem psala, lidí si nevšímám a pokud na ně náhodou koukám, tak určitě ne z důvodů, z kterých si myslíš. Prostě koukám, protože mám oči. ;)

Pořád tady nejsem, zase nepřeháněj. Asi na sebe máme štěstí.

Jsi mladej a určitě fajn chlap, tak neztrácej naději Není důvod, proč by to nemohlo být po třetí bez toho zklamání

A děkuji za kompliment

Ty mě opravdu překvapuješ. Někteří lidé říkají, že tady vůbec nejsem, tak se to jenom snažím napravit.
Neboj, mám to pod kontrolou.

Abys sobě nezpůsobil bolest, tak radši nikoho nebudeš milovat naplno? To je ale hrozně sobecký. Já teda radši budu chvíli smutná, budu nadávat, ale budu šťastná, že jsem někomu dala dost lásky (která je nevyčerpatelná). Spíš mám pak ze sebe špatnej pocit, když jsem se třeba k někomu chovala jako idiotka. Jinak, ten "můj" citát je o lásce obecně. O lásce k lidem obecně (rodině, přátelům, atd.), ke zvířatům, kteří mě buďto opustili nebo zemřeli... Každý, kdo je schopen milovat, může být milován a že to jednou, dvakrát, desetkrát nevyjde? To není konec všeho dobrýho Věř mi