Když už jste se jednou vzali a slíbili si oddanost v dobrém i zlém, máte zůstat celý život spolu a naučit se společně žít.
Vaše problémy nikam rozchody a rozvody nezmizí, ty si neseme dál sebou.

Víc ti k tomu neřeknu.

Ps: Lío a rady stokrát se rozvádět, radši nebudu komentovat.
Víla je ta, která zpravidla ví, co říká a snaží se dobře poradit.

Modlím se za tebe, stále se za tebe modlím...

Na prvním místě potřebuješ sama sebe, pokud se budeš moc upínat na manžela, tqak to nebude vést k ničemu dobrému. ale pokud začneš něco dělat a pracovat na sobě třeba tak že si najdeš nějaký zájem, tak i manželství se revitalizuje a bude to víc v pohodě.

Podle toho co píšeš to zní, že potřebuješ zapracovat sama na sobě. Vybudovat si silnější sebevědomí. Věnovat se nějakému koníčku aktivně třeba, kde by jsi měla uznání od druhých. Je něco co by tě zajímalo, či bavilo? čemu se věnuješ, ale třeba se za to stydíš, nebo něco čemu ses věnovala ale říkala si že to nemá smysl stejně to ostatní dělají lépe atd?

Víš co, frustrovaný člověk je schopný říct nebo udělat skoro cokoli... Takže byť jsme si třeba neřekli to samé, řekli jsme si škaredého dost, ale někdy prostě příjde ten čas, kdy je třeba odstřihnout se od toho, co BYLO, a co nejlépe využít toho, co JE, toho přítomného okamžiku, jako nejlepšího možného základu pro to, co BUDE ;) ale určitě je pravda, že potřebuješ odbornou pomoc. Ať to dopadne co nejlépe.

Nikdo, zachraň se sama.

Ty ještě používáš ICQ? ICQ jsem používal naposled snad v roce 2010, teď frčí Instagram a Facebook.

Tak kdybys měla zájem to zkusit, zkus, kdyby ne, držím Ti palce, ať to vyřešíš k dobrému a ať je To v budoucnu dobré, ať to dopadne, jak to dopadne.

Deprese a myšlenky na sebevaždu jsem měla i ve vztahu... nejsem psycholog, ale myslím, že je potřeba vyplnit život i jinak než jiným člověkem.

Tak to jen zkus. Těch 40 dní. Mrkni na ten film a zkus to, a pak to klidně vzdej ;) Ale byla by škoda to aspoň nezkusit, co kdyby sis to pak celý život vyčítala? Myslím, že je možné to zkusit, i když ta druhá strana se úplně odřízla. Jen to vyzkoušej, dej do toho srdce a za 40 dní napiš. Nebo klidně i dřív, každý malý úspěch a pokrok mě bude určitě zajímat. Jdu do toho s Tebou, dneska den č.1, hm?

To já nevím kde já ho našla na koloběžkovém výletě. Možná je to jenom tvoje představa, že bezpodmínečně potřebuješ partnera, člověk se adaptuje na ledasco. Myslím, že když je člověk ve vztahu spíše nešťastný než šťastný, tak by měl jít. Je to těžké, vím, nejtěžší je to vyslovit, pak už je to jenom organizační záležitost.

Já vím, že máš psychické problémy a že se nenecháš přesvědčit o opaku. Ale řeknu ti můj příběh. Já se budu vdávat v červnu. Můj skoromanžel se rozvedl, ne kvůli mě, ale dala jsem mu poslední impuls. Jsme spolu nejšťastnější na světě, jeho rodiče, sourozenci i děti mě berou. Není žádná hanba, že už byl ženatý, jeho žena ho taky neměla ráda, není potřeba být celý život nešťastný kvůli přesvědčení... a to toje přesvědčení je, promiň, stupidní.

Zkus si nejdřív vytvořit odstup... Pár dní, kdy to zkusíš nebrat osobně, byť chápu, že to moc bolí. Neřeš, že Tě nemá rád, on zas možná necítí lásku od Tebe... Znáš film V jednom ohni a knížku Výzva lásky? (Je z toho filmu?) Zkus si to najít a mrknout, ten film je docela super a ta knížka taky, výtah z ní je i na internetu. Zkus to aspoň těch 40 dnů, ale naplno, než to vzdáš ;) Zkus to, dej do toho srdce, bude to dobré. On je možná taky jen nešťastný a neví kde začít... Tady je výtah z té knížky, ale lepší je ta kniha celá... http://www.web.tydenmanzelstvi.cz/clanky /270/clanky/40-vyzev-lasky-k-filmu-v-jed nom-ohni.html

A jak dlouho jste spolu žili než jste se vzali? Když spolu neumíte ani komunikovat.

Každopádně ti držím palce...

Klucina28: No ale třeba důchodci a jiní lidi se tam dají jenom tak do řeči s cizíma lidma... Tak jako mezi lidma, co znám, je to docela v pohodě. I když třeba s kolegy v práci taky radši nesedím na obědě, že se bojím, co jim říkat, ale tak dokážu se usmívat a přikyvovat a tvářit se jak normální člověk...

Nebo myslíš jako i s lidma co znáš ?

Nechci se nějak moc pléct do debaty, ale podle mě neni tak úplně normální někoho oslovit třeba v čekárně, myslim že nejsme jediný 2 co to nedokážou :D

A co ti vlastně proved ten tvůj manžel ?

Jak říkám, já nejsem odborník ... jen mi prostě připadá, že ti spousta věcí okolo lidských pocitů, myšlenek, reakcí či rozhodování tak nějak uniká...já nevím, co je přesně Aspergerův syndrom, ale určitě by ti neuškodilo se sejít s nějakým odborníkem...