ahoj! jsem virtuální kamarád, chceš se se mnou kamarádit? Jesli jo, tak mi napiš na profil, kámo! 1154075988

Tady je každá rada dobrá..... ....A co kdybys šla za hlasem srdce?Ale opravdu srdce,ne aby sis to zdůvodňovala rozumem.....to pak spokojená fakt nebudeš:
Tak zatím ahojky,držím palce.

Matematika na Banske (obzvlast na ekonomicky zamerenem oboru) je uplna fraska . Ale dobre, mozna jsi typ cloveka, kteremu vazne matematika nejde... I kdyz, pochybuji, ze najdes VS s ekonomickym zamerenim bez matematiky. V ekonimice preci potrebujes matematiku, ne? I kdyz mnohem mene, ale precijenom - napr: statistika a podobne

vsp.cz - st program - ekonomika a management, Ostrava

Díky moc, i já Tobě přeju, aby Ti nový vztah fungoval, jak si přeješ. Určitě je lepší se do toho nevrhat po hlavě, vždyť i tyhle nevinné začátky jsou krásné.

Ahoj, díky za zprávu. Tak teď je asi nejdůležitější, abys později nezačla tohoto kroku litovat. To, že bývalý přítel zatím odmítl přátelství, taky chápu. Když tak čtu, co jsi mi napsala, koukám, že to cítím velmi podobně. Nejsem zřejmě do přítele zamilovaná, je to jen přátelství. A to by pro společný život nestačilo. Ani já nechci, aby to vypadalo, že jsem náročná. Rozhodně to není o vzhledu, ale o rozdílném pohledu na budoucnost. Přítel je sice už ve věku, kdy by se očekávalo, že se bude chtít usadit, založit rodinu, ale zjistila jsem, že on po tom asi ještě, narozdíl ode mně, netouží. Ne, že by se chtěl bavit, ale má svůj velký koníček, a někdy připadá, že je pro něj prioritní. A bohužel mi dochází i to, že máme málo společných zájmů. A to by asi vedlo časem k tomu, že bychom si asi čím dál víc neměli co říct a lezli si na nervy. A bohužel mám pocit, že on se už také nezmění. Jen fakt nevím, jak mu tohle všechno říct. Ale pokud dokážu tenhle vztah ukončit, nechci se určitě hned vrhat do nového, nechám tomu pak volný průběh. Sejdu se s tím druhý a uvidím, co se bude dít dál. Tak se měj krásně, ať ti to dál vychází, jak si přeješ a drž mi palce.

Vůbec teď nevím, jak to u mě dopadne, jestli se k něčemu odhodlám. Vidím, že současný přítel mě má rád a já mu nechci ublížit. A o tom druhém nemá tušení. Asi to nebudu nijak příliš hrotit. Sejdu se někdy, až bude příležiost, s tím druhým a uvidím, jestli i po osobním setkání bude můj pocit stejný a jestli i on bude cítit, že chce víc než přátelství. On ví, že mám přítele a že ten vztah není úplně ideální, ale na druhou stranu věřím, že toho nechce využít, a i kdyby si i po setkání přál, abychom byli spolu, nechá na mně, abych se rozhodla. Zároveň cítím, že pokud bychom nakonec opravdu byli pár, že by nebyla překážkou ani ta vzdálenost. I když je mi jasné, že bych se až by nastal čas, stěhovala asi já z Prahy do menšího města přes 100 km vzdáleného, protože on má narozdíl ode mě svůj byt. Jinak Ty máš ale určitě výhodu, že se s tím druhým už znáš osobně. Napiš, jak Ti to dnes dopadlo. Určitě budu držet palce, aby to bylo tak, jak si přeješ.

Jo jo, zdá se, že jsme na tom podobně. Nevím, co mám dělat. Ale asi bych to také měla zkusit, jít do vztahu s tím druhým. Bojím se, že kdybych to neudělala, časem bych toho litovala a se současným přítelem byla neťastná.

Díky. Mně je to taky líto, ale když nad tím vším přemýšlím, už si nedovedu dost dobře představit, že bych se současným přítelem někdy v budoucnu měla rodinu, asi to při jeho postoji už ani nechci. Ovšem jak by to klapalo s tím druhým, si taky nejsem jistá, i když se mi s ním velmi příjemně píše a mám pocit, že si ve spoustě věcí rozumíme. A věřím, že by nikam nepospíchal. Ale i kdybychom si rozuměli i osobně, byl by to vztah na dálku, mohli bychom se vídat jen o víkendech, a to taky asi není to úplně nejlepší. Je mi z toho všeho tak nějak dost smutno.

Já hodně pochybuju, že má můj současný vztah do budoucnosti smysl, že spolu budeme za rok, dva nebo i dřív šťastní. Navíc přítel nechce dítě (aspoň zatím určitě), já už na něj mám rozhodně věk a aspoň jedno bych chtěla. Neříkám, že hned, ale mám pocit, že přítel po něm netouží vůbec. Ale zároveň mi také chybí odvaha říct mu, že chci ten vztah ukončit. Je to hodný člověk a asi mě má rád. Já jeho taky, ale cítím, že je to spíše kamarádství,ne láska. Toho druhého sice znám už také víc než rok, ale stále jen přes příjemné smsky a komunikaci na ICQ. Navíc bydlí přes 100 km ode mně a je o 5 let mladší.. Nevím, co dělat..

Nevím, jestli budu mít odvahu to nějak razantně řešit. Asi bych chtěla být s tím druhým, ale zároveň se toho kroku bojím.