Čiao.

Musím tě zklamat, ale nevylučuje, naopak.
Křesťanství totiž není konzervativní. Či alespoň podle mého názoru na to, co je konzervatismus (a abych to podepřel, tak týž názor jsem se dočetl i u R. Jocha – a většího experta na konzervatismus neznám).
Konzervatismus se v základě řídí dvěma výroky:
„Změna je žádoucí pouze v zájmu zachování společenských institucí, na kterých společenský řád stojí“ (Burke)
„Není-li nezbytné provádět změny, pak je nezbytné je neprovádět“ (Falkland)
To, co křesťanství provádělo a provádí – to přesně popírá. Nevím, co bys myslela ty, ale pokud mě fakta bijí do očí a do mysli, tak je zkrátka přijmu, pokud zjišťuji, že moje dosavadní fakta/chápání/vnímání jsou nedostatečná nebo (zcela) mylná. Přijetí nového = provedení změny.
Toho by se v křesťanství nedořezal. Viz chování křesťanství, církve k Brunovi, Galileovi, Darwinovi a jejich teoriím, na jejichž podložení měli důkazy. Od jisté chvíle nezvratné. A některé z nich dodnes nepřijala, jiným se dosud neomluvila za své chování. Jo, pravda, tady to byla katolická církev (nebo i protestantská?). Ale třeba Koperníkovi hrozily útoky obou církví.
Bylo vůbec křesťanství konzervativní?
Křesťanství, vlastně stejně jako každé jiné náboženství, je dogmatické. Uznávám, že připustit vlastní chybu (=provedení změny) může vést ke ztrátě věřících. A ti se pak upnou na cokoli (ať už je to jiné náboženství – dogma, politické ideologie či něco jinýho). Ale přesto tohle ve mně vyvolává odpor k jakémukoli náboženství, křesťanství pochopitelně nevyjímaje.
A myslím, že přiznat vlastní chyby (a ztratit věřící – možná) je lepší cesta, než to, co křesťanství provádí, když se drží svých dogmat, která jsou často úplně mimo dnešní realitu a důsledkem toho je, že způsobí ještě větší zlo.
Ale přesto všechno jsem schopen uznat historickou hodnotu a roli křesťanství při budování západní civilizace, svobod (popř. demokracie) a hodnotového základu. Jenže, to nebylo záměrem křesťanství, nýbrž spíše vedlejším produktem dualismu církevní a světské moci (a dalšímu jinému štěpení moci, církevní i světské).
Můj odpor ke křesťanstvu je dán: 1) Je to náboženství = špatně (ale jsem schopen ho akceptovat jako menší zlo). 2) Vlastní historie (a zločiny). 3) Dnešní praxe (i když to se spíš týká katolické církve).
Podle mého lze obecně bez náboženství (a víry) žít životem ctnostného, spravedlivého či/a správného člověka. Nevěřím tomu, že by mravní základ nezbytně nutně potřeboval mít nějaké mystické ukotvení v podobě čehosi božského a jeho autority. A domnívám se, že lze dojít k tomu, aby tohoto byla schopna většina lidí.
P.S.: Dík

Komo, celým titulem "podělanej pravicovej konzervativní jochovec"