Rádo se stalo.
Ještě k té diskusi: Můžu se zeptat, kdy a jak se Ti podařilo najít jiný přístup k životu, než trápit se kvůli tomu, že na tomto světě po sobě nezanecháš výraznou stopu? Mně to trvalo řadu let a musel jsem projít několika velkými životními krizemi, než se mi povedlo tenhle druh úzkostí překonat a smířit se se základním faktem, že nejsem nijak zvlášť výjimečný a ničím dramatickým se do dějin lidstva nezapíšu... To, že jsem se s tím smířil, považuji za určitý druh moudrosti, který se dostavil s koncem doby, kterou pokládám za své mládí. Takže mě docela překvapuje, že bys toho samého dosáhla už těsně po dvacítce...
Ale možná jsem si do Tebe jenom promítl něco ze sebe, cos třeba říct nechtěla, a Tvůj postoj je jiný, než se mi zdálo z té diskuse - tak proto se ptám.
Já jsem dospěl k podobnému přístupu, ale až když jsem byl o nějaký ten rok starší, než jsi teď Ty...
