hehe, a to chces kecat ted?
no, ja jako ted nemam cas-jako za hodku a neco mam jit jako do skoly...
ale...406683781

266634777 - to je moje icq

Tak díkec za super vysvětlení. Zase jsem o něco chytřejší.

Mnoho z toho, co píšeš, mi dává velký smysl. Ba mi to přímo potvrzuje představu o tom, proč je máma teď taková. Jde o její reakci na vlastní zkušenost (asi nebyla zrovna šťastná jako velmi mladá maminka, nakonec se s partnerem ještě rozešli…) a strach o to, aby jsi nedopadla ještě hůře. Ona sama se mámě svěřovala – a přece „tak dopadla“, Ty se s ní moc nebavíš, proto má pocit, že můžeš být ještě méně připravená na život, než ona byla. Vychovávala Tvou sestru – a ta se s ní hodně bavila a baví – takže měla možnost větší kontroly, jak na tom ségra byla a je. Proto asi ségře všechno procházelo. Nadržování staršímu sourozenci je zas něco jiného – tak už to prostě chodí, že starší sourozenec má větší šance se prosadit.
Pokud Tvou výchovu „přenechala“ Tvému tátovi, jen si lže do kapsy. Protože pocit odpovědnosti jí nedá, než aby každou chybičku ve Tvé výchově viděla dvakrát tak velkou. Vůbec, obávám se, že domluva Tvých rodičů na tom, jak se budou podílet na Tvé výchově, může být dost nešťastná. Člověk potřebuje ve výchově především vidět shodu rodičů na všem, co se jeho výchovy týče – a k tomu u Vás asi moc nedochází. Pokud rodiče nejsou schopni vychovávat spolu, mají svou roli opravdu velmi těžkou – a nejvíc na to doplácí jejich dítě.

Taky si nemyslím, že existuje nějaký „ten pravej“, na kterého člověk musí dlouho čekat. Zato ale věřím na lásku. Asi proto, že jsem si ji nejen zažil, ale byl jsem jí i zklamán. A přesto jí dál věřím.
Ve skutečnosti je každý každému tím „možným pravým“. Vše záleží jen na tom, jak moc spolu oba chceme být a jak se oba dokážeme vzájemně přibližovat. A taky na fůře času, po který na sobě osobně i vzájemně budeme pracovat, měnit se k lepšímu. Protože se rodíme jako malí sobečci a takovými zůstáváme o hodně dýl, než jen do první třídy…

Proto si taky troufnu odhadovat, co je zač ten chlapec, do kterého jsi se zakoukala. Možná i zamilovala – to,co popisuješ, by tomu dost nasvědčovalo…
Ten hoch je sice asi skvělý a sympatický, ale má taky chybičky (jako koneckonců kdekdo). A tou hlavní je, že občas si není jist, co vlastně chce. A tak se klidně pustí do flirtování s mladším děvčetem, ačkoliv očividně již s nějakou dívkou chodí. Asi se mu líbíš, to je skoro jisté. Ale taky mu může imponovat Tvůj obdiv – a to by pak z jeho strany šlo o pouhý rozmar, prostě na tu chvíli, kdy se zrovna nepohybuje se svou současnou partnerkou.
Jistě máš možnost se dál snažit o jeho pozornost – a není vyloučeno, že budeš úspěšná. Jen Ti ale navrhuji, abys se zamyslela, jestli by jsi chtěla, aby Tobě něco podobného taky udělal nějaký kluk, kterého miluješ a se kterým chodíš – tak, jak to udělal Tvé sokyni. Vlastně to zatím vypadá, že jen využil Tvých citů.
Existuje ještě jedna možnost. My chlapi jsme někdy pěkní pitomci. Když potkáme ženskou, která to na nás rozbalí a řekne si, co chce, a navíc o ní máme informaci, že nejsme prvním takto osloveným mužem, anebo je o takové dívce známo, že je to taková spíše „drsňačka“, tak jí to spolkneme a jde se na věc… A myslíme si, chvilku (a naivně), že je to tak v pořádku – sex bez vztahu, flirt bez závazku… A jsme pak velmi překvapeni, když zjistíme, že dívka byla v celé věci s prominutím ponořena hlouběji, než nějakých našich patnáct centimetrů…
O tom by svědčil jeho smutný pohled. Asi mu zpětně došlo, že v sobě máš i tu citlivou dívčí stránku, za kterou se ale naprosto zbytečně stydíš.
Možná že jsi o sobě dávala opravdu dost rozporné signály. Na jednu stranu dívka, která na lásku nevěří, na druhou stranu tady píšeš věci, které, jak se opovažuju tvrdit, vypovídají o něčem jiném…

A vůbec, pokud se měníš, neděláš nic jiného, než že dospíváš. Nikdo nezůstává v období dospívání stejným člověkem, jakým do tohoto období vstupuje. Pokud jo, nestane se skutečně dospělým. Ještě by byla alternativa, že by jsi se stala ještě drsnější osobou – ale to se musím přiznat, že by mi to bylo líto. A taky by byl strach se s Tebou vůbec potkat – tedy myslím tím, že s takovou by jsi si někoho milého citlivého, ale zároveň vyrovnaného a duševně natolik silného, aby Ti byl oporou pro Tvůj život, stěží hledala. A to je něco, bez čeho se žít nedá…
Zkus to vzít třeba tak, že ke své drsné stránce, kterou už znáš a umíš ji používat, si teď doplníš další, takovou, kterou použiješ jen pro někoho, kdo si Tvou citlivost zaslouží. I ty si zasloužíš, aby byl k Tobě někdo citlivý a milý. To není záruka, že nebudeš někdy v životě smutná a plakat, ale bez citlivosti ve vztazích a v životě člověka nejsme schopní cítit ani štěstí....

Dospělý a opravdu krásný člověk v sobě skrývá víc tváří, které ideálně dokáže používat všechny v jedné, méně ideálně alespoň podle situace používá tu, která je zrovna na místě. Nebojím se, že z Tebe bude bárbí – i když i to by přece mohla být někdy zábava, zvlášť, když si zachováš svůj rozum – ale třeba budeš mnohem víc ženská, než jsi byla doposud. A třeba pak nebude tak snadné se v Tobě splést a jen tak si „s Tebou užít, protože přece o nic nejde, ne..“ a díky tomu se Tvé vztahy začnou utvářet jako vztahy, ne jako obyčejné nudné smutné kontakty, jen setkání dvou těl, jejichž obyvatelé se sobě do očí raději moc nedívají…


Věřím, že budeš mít to štěstí, že budeš milovat a budeš milována. A že to bude taky bolet, je jasné. Přesto Ti to přeju. Protože pro co jiného by člověk měl žít, než pro lásku.

Dobrou noc a držím palce

Ahoj,
teď jsem tu nějakou chvíli nebyl - a čtu dost narychlo, co píšeš. Je v pořádku, že jsi se potřebovala vypsat a všechno, co sděluješ, mne zajímá. Teď však mohu jen říct, že Ti přeju, aby jsi dál statečně bojovala se svými smutky, protože ačkoliv už teď se mi v hlavě formuluje delší odpověď, kterou si Tvá zpráva zaslouží, nemůžu to teď stihnout. Ale slibuju, že odpovím.
Zatím přeju tak pěkný den, jak to jen jde.

Co rikas na ten jeep?Kdyby jsi mela zajem ozvy se na ICQ 257811151(telefon sem davat nechci) a domluvime se pripadne vymenime foto.Verim ze se rozhodnes spravne a urcite nebudes litovat A nejde me jen o sex,rad bych se ti pokusil pomoci i s tvejma problemama doma.ozvy se prosim

nechces prijet na pich za mnou ?

Přečetl jsem si Tvou smutnou zpověď i odpověď na profilu a najednou jsem se potřeboval mrknout na ještě jednu, co jsi napsala chvíli zpět, takže kdyby se Ti zdálo, že mluvím o něčem neaktuálním, tak promiň.

Co jsem tak vyčetl, pochopil jsem, že to fakt nemáš lehký. Jako mladší sestra nemáš rovné podmínky se ségrou, máma Tě nějak přestává být schopná v čemkoliv podpořit a její reakce Ti většinou zabrání její připomínky brát jako argument, Tvé výsledky ve škole, i když na nich zatím nezáleží až tak moc, jsou taky důvodem narůstajícího napětí, a vztahy s lidičkami (a s klukama) se možná taky nevyvíjejí podle Tvých přání. Když to takhle shrnu, ani se nedivím, že jsi měla (a možná, že se ještě objeví) chvíle, kdy by jsi raději nebyla. I když Ti je vůbec nepřeju, pokud se objeví, chtěl bych Tě poprosit a taky vyzvat, aby jsi se nevzdávala. Protože věřím tomu, že Ty své složité časy zvládneš, možná, při té míře problémů, které máš k přežití, i lépe, než mnozí lidičky ve Tvém okolí.
Proč tomu věřím? Protože ve Tvých slovech vnímám taky hodně rozhořčení. Což vypovídá o tom, že v sobě skrýváš bojovníka. Zatím jej nemůžeš dobře rozvíjet – jsi koneckonců ještě příliš závislá na péči svých rodičů, což je ale ve tvých letech přirozené. Znamená to ale, že všechny Tvé síly a Tvá přání jsou dosti svázané. To, že se proti nim bouříš, je taky přirozené – a je to dobře. Normálně to probíhá tak, že rodiče takového bouřícího se potomka sice hned nenechávají dělat vše, co se mu zachce, ale s pochopením a láskou se o jeho přáních a potřebách s ním baví a vedou jej k nalezení oboustranně vyhovujícího kompromisu. Samozřejmě, tohle funguje tehdy, když je rodina kompletní a všichni v ní se cítí dobře. Pak se totiž z takových přirozených konfliktů nevyvine něco jako domácí válka (což, jak se mi zdá, tak trošku doma prožíváš).
Opravdu nemáš lehké období – Tvé dospívání (puberta, jak to rodiče asi nazvou spíše) by jistě probíhalo „hladčeji“, pokud by například Tvá máma byla více schopná Tě zkoušet pochopit. Určitě se Tvé okolí zrovna dvakrát vnímavě neprojevuje (ať se to týká rodiny, nebo přátel), prostě toho asi nejsou, bohužel, schopní. Ale ačkoliv je to takhle těžší, dá se to přežít – důkazem je mnoho podobných osudů lidí, které osobně znám, a věřím, že Ti to potvrdí i mnoho jiných zde na zpovědnici. A hlavně, človíček s podobným osudem je o tu těžkou zkušenost bohatší a různé problémy v životě někdy díky tomu dokáže řešit s větší energií. Jak jsem ale řekl, důležité je se nevzdávat. A taky zachovat si alespoň trochu dobrý postoj ke své rodině (přestože Tě v současné době zklamává). Aby to bylo aspoň trochu jednodušší, zkus zvážit, zda se třeba nemůže v jejich chování k Tobě uplatnit něco z věcí, které Ti napíšu dál.

Nevím, jak to doma máte. Ale zdá se mi, že nějak nemluvíš o tátovi. To by pro mě byl dost podstatný signál, který by mnoho vysvětloval.
Rodina „bez“ táty – to znamená, že bez táty, který je v ní denně přítomen, aby dával všem svou lásku, podporu, ale i vyžadoval dodržování rodinných pravidel (to je taky hlavně jeho role). A když takhle možná táta u vás doma není, máma má zřejmě hodně práce s výchovou. Ono je to tak, že cítí odpovědnost a strach. Strach o Vás, strach, že něco sama ve výchově zanedbá, nebo už zanedbala. Odpovědnost rodičů je obrovská věc a součástí výchovy dětí je i to, že učíme své děti právě odpovědnosti. Jenže někdy, když něco nestíháme, býváme pak jako rodiče ve stresu a místo láskyplného vedení svým dětem nabízíme jen přísnost a zákazy. Taky to někdy bývá tak, že jsme něco takového sami zažili ve svém dětství. Nebo máme pocit, že jsme něco už zanedbali – a strach a odpovědnost nám najednou jakoby nadiktuje to, že musíme být zničehožnic přísnější, až nerozumní. Přestáváme naslouchat tomu, co dítě chce a jen „zachraňujeme“ již rozlité mlíko. I když se tím většinou víc zkazí.
Možná má Tvoje máma ve strachu pocit, že něco zanedbala u Tebe. Nebo i u Tvé sestry – a nechce dělat stejnou chybu dvakrát (to by potvrzoval její přístup, odlišný k Tobě a Tvojí sestře). Když hovoříš o tom, že jsi v patnácti letech už měla sexuální zkušenost, může mít máma pocit, že jsi hrozně daleko – že Tě dobře nepřipravila. Možná sama kdysi měla touhy podobné Tvým a její rodiče jí to tenkrát striktně zatrhli. A u Tebe má asi pocit, že už je třeba pozdě. Možná máma vzpomíná na své mládí a uvědomuje si, že si v životě „moc neužila“, protože její rodiče ji drželi hodně zkrátka – a tak je malinko i na Tebe naštvaná. Nebo je to naopak – a možná má děs z toho, že by jsi Ty, v případě nějaké „nehody“ musela prožít něco podobného, jako ona (nevím, jestli třeba neměla Tvou sestru dost brzy – to by hodně vysvětlovalo). Možná, možná, možná – a všechno to se dá vysvětlit strachem, o Tebe , nebo z vlastního selhání. Výš, my dospělí máme touhu být těmi nejlepšími rodiči – ale to není lehké a nikdo se to nenaučí hned.A čím těžší jsi měl život v dětství, tím víc překážek v sobě přitom musíme překonávat. A jak je tak překonáváme, zapomínáme někdy na to nejdůležitější – že máme své děti rádi a že je třeba, abychom jim to při všem tom vychovávání dávali najevo. Namísto toho někdy při tom překonávání vlastních nedostatků získáváme pocit, že je všechno proti nám – a z toho vyplyne hněv, který obracíme proti svým nejbližším – v tomto případě si to tak trochu odnášíš Ty. Ale není to tak, že by tě máma ráda neměla. Tvá máma to jen nezvládá – ale nemá to lehké. A pokud není táta doma – tak se na to cítí sama – což je hrozný pocit… a navíc ani ji nikdo nehýčká, nepohladí (ale třeba to tak nemáte, sory).

Hm přece jen, v patnácti letech od Tebe přece jen asi častěji budou lidi očekávat nějakou dívčí křehkost – zatímco podle toho, co píšeš, se zdá, že reaguješ dosti odlišně – sama srovnáváš svůj postoj s chlapeckým – a to může vzbuzovat u Tvé mámy i dost oprávněné obavy. Možná, že právě pro sestřinu dívčí povahu to měla ségra jednodušší – jednoduše v tom máma mohla vidět větší opatrnost či odpovědnost.
Přesto by se měla snažit nejdřív pochopit a pak něco s Tebou řešit – což asi nemá sílu. To není její omluva – ale může to být vysvětlení, jak to chodí.

Už jsem napsal snad až moc. Přece jen ale se musím zastavit u toho, co píšeš o svém milém. Zkus zauvažovat, jestli právě Tvá rozhodnost a (myslím zdánlivá) snadnost, s jakou se ve vtazích s klukama orientuješ, právě tím důvodem, proč Tě dokáže vnímat spíše jako kamaráda? Tohle se děje hodně často. Pokud by to tak ale bylo, možná by to šlo změnit i celkem jednoduše. Pokud by jsi mu dala pocítit, že je v Tobě i hodně dívčí jemnosti a křehkosti (což sice nevím, ale jsem nakloněn tomu věřit – možná si ji jenom schováváš na později…), myslím, že z přátelství se může vyvinout všelicos. A být křehkou dívkou a zároveň velmi silnou a bojovnou osobností se dá, i když se to člověk učí trochu obtížněji, než roli bárbí. Ale věřím, že Ty to můžeš dokázat. A může to být i zábavné, ne?

Hm. Co se týká zákazů sexu – od patnácti let to není se zákazy až tak jednoduché. Osobně nevím,jak bych se s mámou o toto právo přetahoval. Tak Ti raději jen připomenu, že my chlapi jsme podstatně vzrušivější a hůř se ovládáme, takže pokud chceš být dospěle odpovědná, asi by jsi měla na ochranu (kondom) pamatovat , i když Tvůj přítel nebo sexuální partner bude vypadat odpovědně dost.
Ale přece jen, být panou v patnácti, nebo v osmnácti, je naprosto v pořádku – a navíc, pro někoho, kdo Tě miluje, je Tvá nezkušenost jen důvodem, aby byl k Tobě citlivější a miloval Tě hlouběji. Ne ve všem se má spěchat. Ale to je na Tobě.

Budu Ti držet palce, abys už nemusela sbírat poslední zbytky sil k překonání svých smutků, aby Ti byl nablízku někdo, kdo Tě pohýčká místo mámy, nebo aby, pokud to dokážete, jste se s ní usmířili – protože Ty máš právo, aby Tě lidi milovali – a zejména Ti nejbližší –ať se Ti ve škole daří, nebo ne.

Omlouvám se za ten rozsah – chtěl jsem Ti nabídnout oporu a namísto toho tady píšu román. Snad Ti to k něčemu bude. Jestli se nenecháš odradit, klidně napiš.
Držím palce

Ahoj 269- 154-797

hm, a co je to Tvé moc? Co se To stalo?

Praha.....to je coby kamenem dohodil

proc pak ne? Treba by sme mohli zajit na sklenicku

odkud pak jsi?

jo, rozumím, sex je hodně důležitej, i pro mě... Ale až potkáš toho pravýho, nebude se tě nikdo ptát, jestli se chceš zamilovat, nebo ne a ten sex bude diametrálně odlišnej... Btw. hodně štěstí

Tak v takových věcech rozhodují detaily. Prostě to musí být uvolněné a né křečovité. Taky ho můžeš hladit, líbat. Prostě si to člověk musí užívat a pak si to užije i ten druhý.

Promiň, já bych se s nikým jen tak nevyspala... spím jen se svým klukem a spím s ním, protože ho miluju a neřešíme to, jestli jsem byla ten den "dobrá" nebo ne, ale že jsme si mohli být co nejblíž... prostě já v tom vidím tu citovou stránku, která je důležitější, než jestli je někdo dobrej, nebo ne... možná je to u tebe jinak, já tě za to neodsuzuju, je to můj názor, takový jsem dala rozhřešení...

dobrá holka v posteli = dobrej kluk v posteli
Tohle mě vytáčí, jak se někdo může přirovnávat podle nějakých parametrů k dobrým a k špatným...

po svete beha hromada kluku, myslet si, ze se znova nezamilujes je zbytecnej stres

ja se snazim dycky

njn tak to zkusime a reknes me, ok ? :P