já bych se kopal taky
co se týká toho že jsem se nezměnil, mám na mysli něco co se pré dá brat pozitivně protože to pré je dobře, víš že pokud je mně nějaká osoba sympatická, jak kolikrát působím "plyšákovsky"
já bych teda radši působil důstojně a jako důvěryhodné chlap ale tak pré jsem se toho nezbavil
no vidiš, já bych řekl že to neni dobře vůbec, že aji když jsem se snažil dostat "někam dál" jako ve smyslu růstu vlastní osobnosti ať už se to projevuje nadhledem, pozitivním přirozeným respektem osoby, nebo abych to řekl jednoduše dalším "dospíváním" v dospělosti.... tak najednou seš v poslední době několikátá osoba co se mnou přišla do kontaktu po delší době a řekla mně že jsem se nezměnil, což nelze brat ve 22 letech víči těm tehdejším 18 jako moc velký pozitivum, vzlášť když člověk sám ví kolik blbostí tehdy nasekal
teď? ani sám nevim, přestává mě virtualita bavit
a to je asi důvod proč se odmítám vrhnout do náruči ksichtoknize, chtěl bych něco lepšího než když to přeženu tak strávi život čuměním do iluze či matrixu