Ahoj Kerry,
vidí mě každý den, a taky ví, že se matlám každé ráno těma různýma barvičkama. Tady je spíš problém v něčem jiném. Zůstala jsem pod jednou střechou, jako podlední (nevlastní) potomek. Otcův vlastní syn se na něj vyfláknul, táta je v důchodu, máma chodí do práce, celé dny prosedí sám doma, nikam nejde, nic ho nebaví, zdraví má taky v čudu, věčně mu není dobře a nervy v kýblu, tak se chová jak se chová. Ted jde o to, jaký přístup zvolit. Asi to brát s humorem, co? myslím že nejsem tady na tom světě sama, kdo řeší obdobný případ.