aha - ouhrabko@centrum.cz

Hele léčebna je primárně pro holky, které už nezvádají normální život a kterým je potřeba dát čas, aby se vzpamatovaly a neumřely rovnou. Proto je tam jídelní režim. Pokud v praze jíš normálně a nezvracíš, tak si sama za sebe myslím, že je lepčí prát se s tím v reálu s něčí pomocí, než se schovat do motola a pak zase to zkoušet znova venku. Pokud by si nakonec do léčebny přeci jen chtěla jít, tak by to vedlo k tomu, že by sis odpočala, dodali by ti nějakou inspiraci, nějaké věci bys pochopila, něco by se ti tam nelíbilo a pak by bylo potřeba zase se vrátit a bojovat dál. Bohužel to není tak, že tě kouzlem zbaví všech problémů - protože sebevědomí a láska k sobě samé se buduje postupně.

Přítel - hele, je ti 16 a jsi zkušená tak adekvátně, tj. málo. Tomu s někým být se učíme postupně a pokud to nejde hned a rovnou, tak je potřeba počkat a zkoušet to pomalu. Pokud je tvůj přítel starší, zkušený a rozumný, tak tě nebude nutit do ničeho, co ti nedělá dobře. Protože to je bohužel nejspolehlivější cesta, jak si sexualitu znusit, dělat něco pro toho druhého se sebezapřením. Sex přece není oběť, ale vzájemná radost. A v takovýchle případech je na něm, aby vytvořil takovou atmosféru, aby to šlo.

To je dobře, že si zašla za někým v praze, doufám že to bude rozumná ženská.
Ohledně toho tělocviku - kdyby si chtěla osbobození, tak to ti musí napsat doktor, ne psycholog...

Ještě mě napadá, jestli ti někdo v minulosti neubližoval a nebo se o to nepokoušel, pokud ano - tak to by pak s tou sexualitou a bulimií vůbec patrně mělo souvislost. Ale odpověď na to mi určitě nepiš veřejně do profilu, pokud bys chtěla, tak spíš na mail.

Tak kocicko, moc me to mrzi, ale ten muj clovek je pry uz par let v duchodu Nezlob se prosim! Naslas neco jinyho? Co takovej RIAP.. znas?

.. teeda, ty tu mas hotovy romany!
A nebud zmatena. Znam jednu Audrey z xchatu, co bydli v Praze - nekde za Libusi, v Pisnici nebo tak nak myslim.. nejsi to ted nahodou ty? A na to, ze jsi Audrey jsem prisla, kdyz jsem se koukala, jakej mas mejl Tak ja se pak ozvu.. ale jak rikam, radsi moc nedoufej.. snad jsem te nenavnadila prilis..

Ahojky, nemáš zač. Tak já mám přesně tu samou knížku a pak ještě Bulimie, jak bojovat s přejídáním. Ta je věnovaná spíš tomu postupu. Víš, ale i tam v těch knížkách se píše, že jídelní záznamy jsou vlastně pilíř a že jsou hrozně důležitý. Je to fakt podstatná věc, protože to co prožíváš a cítíš, je u nás bulimiček přímo svázaný s jídlem, protože jsme se naučily tak řešit problémy.

Mě to psát nebaví, otravuje mě to, ale díky tomu jsem pochopila dost věcí. Třeba to, jak to co zrovna prožívám, ovlivňuje to co cítím a jak ty pocity strávit a ventilovat jinak než přejezením a zvracením. A taky jak poznám emocionální a fyzický hlad. Doktorka bude ty záznamy chtít ze stejnýho důvodu. Přímo před očima na papíře budeš mít svoje pocity, svoje chyby a s tím už se dá přece pracovat... myšlenka odejde, zapomeneš na ni.

Tak doufám, že jsem tě tím neodradila . Asi máš pravdu, že bych taky měla vyhledat odborníka, no ale když vidím, že to teď zvládám a když už vím jak na to... Přemýšlela jsem i o svépomocný skupině, to nabízí zase Anabell, už jsem se tam chystala, ale... Jsem jako ty, taky se ráda postarám o sebe sama bez cizí pomoci.

Přeju Ti hodně pevný nervy, hodně odvahy a abys to zvládla. A aby to už bylo jenom lepší a lepší...

Ahoj!
Nemáš zač děkovat, od toho jsme tady... Mám teď docela sama fofry, takže nemám moc času psát ti teď delší odpověď, ale až budu mít chvilku, napíšu ti maila a trochu něco ze svých vlastních zkušeností k tomuhle tématu. O tom se mi tady totiž psát nechce...

Je fajn, že máš zrovna klidnější období, i když asi ne psychicky, ale že se držíš alespoň v oblasti toho zvracení a stravy. Podle toho jak píšeš si myslím, že jsi silná holka, která si uvědomuje, v čem tápe a to je nejdůležitější předpoklad pro dostání se z toho kolotoče.

Myslím, že změnu psychologa potřebuješ. A nemusí to být za peníze. Mám kamarádku psycholožku- nevím, kdy s ní budu v kontaktu, ale můžu se jí zkusit zeptat, jestli nemá echo na někoho dobrého. Jádrem všech tvých potíží s jídlem jsou podle mého tvé problémy doma a ty je potřeba nějakým způsobem řešit, ale určitě to nepůjde ze dne na den. Navíc nevím, o jaké problémy se přesně jedná, takže se těžko v tomhle radí a psala bych ti asi jen takové ty všeobecné slinty o tom, že máš zkusit mít s ní trpělivost a podívat se na věc i z její strany, zkusit si s ní promluvit- rozumně a bez emocí jako dva rovnocenní partneři a ne jako soupeři- asertivně...

Nová škola- změna prostředí- možná by to mohl být dobrý začátek něčeho nového. Hlavně to teď nevzdávej. Já ti pro zatím držím všechny palečky, co mám, a kdybys třeba chtěla, jsem ochotná i k osobnímu setkání. Tak zatím se drž, ju?

hmmm.....ale neříkej-KRÁSNÁ!!!!krása je v tobě,ve tvý dušičce -ne v tom,jak vypadáš!!!a já myslím,že jsi krásná!jen se musíš zbavit tý potvory a bude líp!!!v motolu?tam do tebe jídlo necpou!!!prostě se tam jdeš vyléčit-mý kamarádce se to povedlo a už se o tom nechce ani raději bavit!má to za sebou a je prostě free-pomohlo jí to!!dala bych ti na ní kontakt,ale není zastáncem mobilu ani netu...takže je to složitý!víš jak!ale tohle jediný ti doporučuju ze srdce!!!prostě po roce už si nepomůžeš sama...když už ti ani nepomáhá psycholog,jiný východisko není!jdi do toho!!!fakt.ničeho se neboj!!!!!......chceš se toho zbavit,neee.........??!

hele a nechtěla bys opravdu zkusit motol???...sice nevím,odkud jsi,ale sama si nepomůžeš!!!prostě to nejde!fakt,věř mi,vím to!!!hele,tahle svině není legrace!je sice pěkný,že jsi zamilovaná,ale zdraví je podle mě důležitější....co bychomsi říkaly-nejsi na tom zrovna nejlíp-koukám!jak dlouho jí trpíš????smím-li to vědět?

..JENZE JA TO NIJAK NEVNIM..NERAD FTIRAM..JSEM ZTRACEN..

není zač...to byla fakt jen maličkost....víš,nemysli na to ,co bylo...mysli na to,co bude!!!co chceš změnit---za sebe se už neohlížej-to neá smysl!!!žij život,jaký ted je!!!snaž se vidět vše z té lepší stránky!!!nad takovými věcmi jako je matka se jen pousměj a jdi dál...ovšem upnout se na jednoho člověka v životě -to taky není to nejlepší řešení.....nevím,jaká jsi,ovšem......!

Fakt? Paráda! To jsem ráda.

Zpověď Inetrnát, skola.... nestestí - jsi ty, že?
To mě mrzí, ale opravdu zkus věřit tomu, že jde hlavně o čas, o to, než si zvykneš na novou školu, na nový režim. Naučíš se najít si čas na kamaráda, zjistíš, jak vycházet s vychovatelkama a tak.
Slibuju, že nejpozději v květnu ( ale řekla bych, že daleko dřív) se ti v praze bude líbit. Pokud neutečeš a začneš bojovat. Všichni, kdo jdou z domu na intr to mají podobně, ty navíc si přišla do hodně cizího prostředí.

Už asi rozumíš, proč jsem tě pořád odkazovala na nějakou pomoc přímo v praze. Zkus najít odvahu a buď kontatktovat nějakou doktorku, a nebo alespoň tu svépomocnou skupinu. Ostatně, pokud by měly vychovatelky nějaké blbé kecy, že nikam nesmíš, tak pokud té nejrozuměnjší vysvětlíš, že máš trable s jídlem a že potřebuješ navštěvovat někoho, kdo ti s tím pomáhá, tak ti ledacos pomůže vyřídit.

Přežij ten krušný začátek. Bude líp.

Tak jak pak je v praze? Nalezen zdroj interneu Co škola a internát?

Opravdu by to psycholog delat mel, jestli to nedela, myslim si, ze to neni moc dobry psycholog.
A jak mu to rict ti usnadnuje to, ze se stehujes do Prahy - tak si budes chtit najit nekoho v miste sveho bydliste.
Chces, abych se ti podivala po kontaktech na psychology v Praze?

z jejich stránek "... Cena individuální konzultace pro pojištěnce nesmluvních ZP je 500 Kč/hod..." Tzn- kdo není z VZP, MVP a té třetí, musí platit. Protože ona je doktroka, tak ani nepotřebuješ doporučení od obvoďáka.

Je super, že to zvládáš tak jak to zvládáš. To bez debaty. Proč ti nutím kontatky na někoho s lejstry na léčení?
Právě proto, že bojuješ a přijde mi, že fakt chceš být zase ty, ne otrok jídla a hubnutí... A v okamžiku, kdy sama jsi natolik silná, že víceméně dokážeš vzdorovat ( a teď nehledej mouchy, kdy se to nedaří. Naprostá většina holek s PPP, něco takového nezvládá, bohužel vím o čem mluvím, pár holek a jednoho kluka s ppp znám)
No a člověk s lejstry umí nabdídnout a ukázat cestu k tomu, aby to fungovalo i bez hlídání si váhy a neustálého myšlení okolo jídla. Kdy jídlo bude jen malá součást života. Ideálně - příjemná součást .

Mimochodem všichni ti ppp co znám, se časem více, či méně upravili...O některý ( ten kluk a jedna dívčina) si mysím, že už jsou opravdu v pohodě a že s podobnými věcmi už se trápit nebudou.

Má smlouvy s pojišťovnami, ty jsi u nějaké speciální? Ma tam vzp, ministerstva vnitra a česká národní? Ty jsi u nějaké jine? To je pak hloupé...

P.S. Zkus prosím opravdu věřit tomu, že je méně náročné a nebezpečné zkusit v praze oslovit nové lidi, než hrdinsky zatnout zuby a tvrdit, že to všechno zvládneš sama. Nová škola, internát, velké město... To zrovna není příznak statečnosti, ale je to maskovaná bulimie. Zdravý rozum napovídá, že to bude těžké, ale že když si najdeš někoho, kdo ti s tím pomůže, tak to půjde vzít šmahem i s poruchou příjmu potravy. ZAtímco bulimie našeptává - to musíš zvládnout sama, když to nezvládeš jsi nic, a pak ti v praze bude našeptávat horší a horší věci, až nakonec vítězně bude řvát - Vidíš, já ti to říkala. A ten základní fígl, který používá je obestavit tě pevnou zdí, aby k tobě nikdo nemohl a ty si na ní byla sama. Bohužel, bulimie si vybírá jen ty, kteří jsou dostatečně citliví a nechtějí obtěžovat okolí, aby měla šanci. Protože každý vztah, který tě přesvědčuje o tom, že její lži jsou špinavé a ubohé ( lži typu jsi neschopná, umíš jen hubnout, jsi hnusná, nikdo tě nemá rád), každý takový vztah je pro ní smrtelné nebezpečí.
Přeju co nejvíc, takových vztahů.

Najdi si v praze ženskou. Je to fakt lepší, pracovat s někým kdo ti nepřipomíná toho problematičtějšího rodiče. Jsi hodně chytrá a citlivá, spoustu věcí víš sama. Teď je ještě potřeba, aby si uvěřila i tomu pozitivnímu. Že tě lidi chválí i za jiné věci a že je hlavně potřeba získávat příjemné pocity z něčeho, co neohrožuje tvůj život. A že si zasloužíš mít se ráda. Takhle přes net to jsou jen fráze, co?
Hele tahle paní vypadá zajímavě a jako ženská, co je schopná myslet dál, než jen přes poučky v knížkách http://www.dpc.cz/onas2.asp
Držím palce.

Nakoukla jsem k alefwine do profilu - to že s tebou psycholog neřeší dětství, znamená jediné, že není psychoanalytik. upřímě, tahle metoda na problémy s příjmem potravy nefunguje. Takže pokud si myslíš, že je něco co je důležité k bulimii a stalo se to dřív, tak o tom zkus začít mluvit, o tom co se stalo. A jak říct psychologovi, že se ti nezdá, to co s tebou dělá? prostě řekni, že ti to nějak nesedí, zkus mluvit o tom, jaké pocity to v tobě vyvolává. Je to poměrně důležitý krok v terapii, protože si tak vzájemně vyjasníte co kdo potřebuje. Bohužel (bohudík?) žádný psycholog neumí číst myšlenky a pracuje jen s tím, co se od tebe dozví. Pokud nevíš, jak to říct, zkus to napsat a dát mu to na papíře.

Skoda ze nemas v Praze pribuzne, no zkus prozatim vydrzet na intru,tam se zkamaradis urcite s nekym a mozna casem, kdyz se s matkou nebudete tak casto vidat, se to zlepsi a vyjde ti nejake to bydleni. Chjo,nenapada me zadna rada:o((((