Jasný, fakta a nesporný výsledky jsou daný. Pokud tedy jindy jinde nevyjdou úplně jiné (stává se to celkem často). Proto já každému s vážnější diagnosou doporučuju zkusit aspon tři na sobě nezávislá pracoviště a doktory (to takhle někomu řeknou , že nemůže mít děti a jinde zjistěj, že se spletli, třeba v porodnici, heh). Někde ti vážnou nemoc vyléčí, jinde způsobí. Někde ti zuby opravěj, jinde nevratně zničej.
Může to být všechno o dost jinak v v Liberci, v Praze, v Brně, nebo v Curychu.
Ale hlavně, co se z toho vyhodnotí za diagnosu a za léčbu, je věc úplně jiná.
Diagnostika je jedna z nejtěžších věcí a umí ji v ČR málokdo.
Už jsem viděl případy, kdy se nad tím sejde deset doktorů a každej má jinej názor, podobně jako právníci. Přitom je to podle výsledků úplně jasná věc, že.
Proč myslíš, že mají bohatí lidé rodinné doktory nebo právníky, protože doktor jako doktor a postup jako postup?
Každopádně, ono jde spíš o to, jak ten člověk pak funguje v životě + jestli se ten stav dlouhodobě zlepšuje, zhoršuje, nebo chronicky setrvává stejný. Tam jde totiž opět o ta fakta a výsledky - a) změřitelná, b) jak se tomu člověku žije v praxi.
U tebe můžu jen na dálku predikovat z dostupných méně či více nepřesných informací, což je vždy nepřesné.
Vypadá to, že tvůj fyzický stav je s danými postupy chronický, zakonzervovaný a postupně se stále mírně zhoršuje.
Mentální stav ti lítá nahoru dolů podobně jako kafařům tlak. Co máš aspon iluzi chlapa a naděje vztahového života, jsi -jiný člověk-, než když jsi ji neměla. Dokonale ti to může ukázat, jak mocná je práce s psychikou a s chemií v těle a v hlavě - přesně to, co dělá životospráva, životní styl, techniky práce s psychikou.
Ten kluk ti způsobil pozitivní fyzický a mentální dopad, jako mně dělá cvičení a sport.
Já nebudu a nemůžu relevantně hodnotit tvou praxi. Protože bez urážky není dostatečné info, co z tvých popisů jsou fakta, co pocity, co domněnky (jsi žena, to je normální). Což může být problém i pro ty doktory klasické, nebo pro psychoanalytiky. Vycházím tady na internetu z tvých pocitově jistě značně zkreslených podání, nic víc a nic méně. Mám akorát výhodu, že to info od tebe průběžně vidím roky a více o tobě i o tvém stavu můžu (psycho)analyticky pochopit spíš z toho, jak ty sama funguješ na zpovědnici a v interakcích online, než co o sobě říkáš.
Ale co vím jistě, že tě roky léčej a pořád to není moc dobré pro důstojný život.
Nakolik to jinými postupy může být lepší nebo horší, to se zjistí jen těmi postupy - ale výhoda práce s životosprávou a psychikou je, že je to pak vždycky lepší.
Na druhou stranu, nějak funguješ v práci, doma, online. Netuším, jak bys fungovala pojmout to jinak, jestli lépe, hůře, vůbec.
Ale ten ochromující strach ze změn, že to zkusíš jinak a zkolabuješ totálně, je přesně ten Stockholmský syndrom, kterého bych se na tvém místě zbavil (oni ho často doktoři u pacientů vyvolávají podobně jako mužský či ženský tyran psychoterorem u své vztahové oběti). Nedává ti možnost se na ty problémy podívat beze strachu i z jiných úhlů a možností, a zkusit to třeba jinak lépe.
Taky strašně jako mnoho dalších pacientů podcenuješ otázku práce s životosprávou, cvičením, životním stylem, psychikou a přecenuješ možnosti léků a klasické medicíny. Jenže ono to má řádově větší pozitivní sílu TRVALÉ změny než ty léky.
Jistě sis všimla, že se vyhýbám extrémům "vše vysadit" a "vše nasadit", klasickým pro fanatiky a hlupáky. Extrém mainstream léčby je stejně škodlivý jako extrém alternativy. Jde o to najít ten vhodný kompromis a mix pro tebe.
Pokud myslíš, že stávající postup i jeho výsledek je pro tebe nejlepší možný a máš to ověřené ze tří na sobě nezávislých lékařských stran s top referencemi + od pacientů se shodnými diagnosami, pak cajk.
Já už zažil tolik lidí, kteří na "léčby" zbytečně dojížděli nebo dojeli, že je jich podstatně víc než těch, kteří vhodnou léčbu zanedbali.
Taky jsem zažil dost těch, kterým doktoři říkali, že jejich problém vyřešit nelze, nebo že bez daných léků být nemůžou, nebo že to bez dané operace nejde - zkusili to jinak a šlo to. Dám příklad z praxe. Lidé kteří vážná poranění kolen nebo chronické potíže s nimi řešili úplně jinak než operativními zákroky, jsou zpravidla po letech úplně v pořádku. Zatímco lidé po operacích už mají ta kolena trvale zmrzačená. Tohle je mezi znalými známý fakt.
Dobrá léčba se hlavně nemá vůbec vylučovat se zásadní trvalou úpravou životosprávy. Skutečně dobrej doktor řeší právě i tohle a měl by se v tom vyznat taky nebo doporučit profíka. Stejně tak by fakt měl řešit tvou psychiku, protože taky může dělat 30-90% fyzického stavu pacienta. (jo, já vím, jak jsou tyhle věci naprosté scifi v českých ordinacích, ale to je právě špatně)
Věř, že u protekčních pacošů tohle dobrej doktor řeší. A klidně jim taky občas řekne, tohle fakt neberte, tamtím se fakt neočkujte, udělejte tyhle úpravy v životosprávě, těmito metodami zapracujte na psychice a tady máte kontakty na profíky, co to řeší a pomohli mým dětem.
Myslíš, že páni doktoři volí při řešení problémů vlastních dětí stejné postupy jako u cizích dětí? Kolik doktorů myslíš, že se naočkovalo experimentální vakcínou proti covidu a jejich dětí oproti běžné populaci? Myslíš, že jsou blbí, když jde o ně samotné nebo o jejich děti? Mám známé mezi doktory a jejich protekčními dětmi, vím svoje.
Sebelepší doktoři za tebe prostě nevyřeší otázku životosprávy, životního stylu, biorytmu, psychiky. Ti dobří by tě akorát aspon nasměrovali a dokopali to udělat, podobně jako tě jiní dokopou k té horší variantě. Poté, co by ti udělali kompletní rodinnou anamnézu, aby měli vůbec šanci stanovit správnou diagnosu a léčbu.
Špatnej doktor ti prostě jen předepíše prášek s kupou vedlejších účinků, aby tě měl z krku. Ale vůbec nic o tobě, o tvém životě, o tvé rodinné anamnéze neví - to už víc vědí ti, co tě sledují roky na zpovědnici, eh. Leckteří by i řekli, že značnou část tvých psychických a tím i fyzických potíží způsobuje spíš toxické prostředí a toxičtí lidé, kde žiješ, víc než tvé genetické dispozice.
Ale doktora poslechneš, protože s nimi na rozdíl od profíků na životosprávu vy ženy nediskutujete a na povel klidně skočíte z okna. Proto taky nemá v podstatě smysl zkoušet někomu pomoct, pokud neposlouchá povely.
Hlavní je ten dlouhodobý dopad léčby. Ten Stockholmskej syndrom vidíš na zpovědnici u místních letitých štamgastů opakovaně. Někdo hájí svého tyrana (subky), někdo své bejvalky (podpantofl muži) a někdo své doktory, kteří ho celý život neúspěšně léčí (ženy s diagnosami).
Ta pointa všeho, co jsem napsal, byla dost jednoduchá. Když tě někdo celý život léčí a ty pořád nejsi zdravá, nebo funkční v rámci možností dispozic, jak si představuješ - tak to není úspěšný postup a někde je chyba. A je dobré zamyslet se nad tím, co kde změnit k lepšímu. Celý zbytek života se léčit, cpát se léky způsobujícími další zdravotní potíže a nikdy nebýt rozumně funkční, je celkem v prdeli. A je dobré udělat všechno pro to, aby to tak nebylo. Celý život se léčit je výhodné pro doktory a pro farmaceutický byznys, ale ne pro pacienta.
Možná, kdyby ses o všem neradila s AI a automaticky nenegovala cokoliv mimo svou krychli, tak to pochopíš - nejsi přece hloupá (aspon já si to o tobě nemyslím).
*
"Méně hnusné léky nejsou, tohle jsou ty nejněžnější, co je."
Skutečně?
Jak moc do hloubky a šířky jsi to zkoumala?
Bavila ses s protekčními pacienty, kterým dávají ÚPLNĚ jiné léky a ordinují ÚPLNĚ jinou léčbu?
Víš, proč se jeden člověk se stejnou diagnosou skrz chemo uzdraví a jiný ne?
Protože jeden má léčbu hrazenou VZP a druhý si platí ÚPLNĚ jinou léčbu.
To samé nasazování AD. Až 70-90% pacientů s psychickými problémy je mít nemá a jen jim jejich problémy zhorší (vlastně neznám skoro nikoho, komu by AD celkový stav i život dlouhodobě nezhoršily - krátkodobě v akutním stavu, ok, dlouhodobě likvidační). Ano, pro menšinu nejhorších případů je to jediná volba, ale i tam se kašle na správnou medikaci na míru (podobně jako u holek a HA).
Nebo diabetes. U drtivé většiny lidí je to způsobeno i řešitelné úpravou životosprávy a životního stylu. Nacpou je léky s vedlejšími účinky, životospráva zůstane stejně špatná a výsledkem je, že léky způsobí jiné vážné zdravotní potíže, které předtím neměli.
A to jsou naši pacienti. Myslíš, že mají protekční pacoši ve Švajcu stejnou léčbu a stejné léky jako neprotekční pacoši v Liberci?
Ono už platí, že nemají stejnou léčbu protekční lidé v Praze a v Brně, a lidé v Severočeském kraji. Jiné kapacity, jiné přístroje, jiný přístup, jiné metody.
Léčit a vyléčit, jsou dvě úplně odlišné věci, loděnko.
Další problém je, že mnoho pánů doktorů je natolik narcistních, arogantních, dále se nevzdělávajících a špatně se chovajících, že už vlastně ani dobře léčit neumějí, i kdyby chtěli. Ono arogantní hovado nevadí u chirurgů, ale jinde ano.
Hele, neuč mě znát něco, do čeho mám interní vhled 20 let skrz dvě nejlepší pražské nemocnice a pak pro srovnání nějaké ty krajské a okresní (i proto já bych se u nich neléčil, pokud by to nebyla poslední možnost a nejspíš ani pak ne).
Čest menšinovým výjimkám skutečných lékařských i osobnostních kapacit.
*
"A fungují."
Nepřipadá mi to. To už bys na zpovědnici ani u AI nehledala odpovědi, ale žila normální život.
"Že se zeptám AI na nějaký možnosti místo toho to hledat na internetu hodiny - nevim, co by na tom mělo být špatnýho."
Je to zásadní problém, protože to těm už tak hůře uvažujícím lidem (mobily, socsítě, digitální demence) dále zhoršuje schopnost SAMOSTATNÉHO uvažování, vyhledávání a třídění informací, dělání relevantních závěrů.
Navíc, AI často plácá nesmysly + její výstupy hodně závisí na vstupech od pacientů, ehm, zadavatelů.
Také je účelově naprogramována tendenčně, aby dávala výstupy na míru svého účelu - něco ti řekne, něco ne, něco vhodně upraví atd.
*
Závěr.
Zásadně změnit životosprávu a životní styl, které do značné míry zhoršují tvé problémy, nebo je do určité míry způsobují.
Začít denně cvičit (stačí deset minut).
Začít pořádně pracovat s psychikou (soustředění, sebeovládání, zklidnění).
Najít si tvůrčí a relaxační koníček (cokoliv, co ti dává smysl).
Změnit toxické prostředí a lidi kolem sebe.
Najít si živého chlapa a začít s ním normálně žít.
Najdi si doktora, co tě bude chtít trvale vyléčit v rámci tvých možností do nejlepšího možného stavu. Ne jen donekonečna léčit. A k němu fitness trenéra + psychoterapeuta s dobrými referencemi. (to jsou tři osoby profíků, ne jeden partner, heh).
Přestat spoléhat na doktory a léky jako na zázrak, začít spoléhat hlavně na sebe. Když to nevyřešili za ty roky doted, nejspíš to nevyřeší nikdy, zatímco ty to vyřešit nebo zmírnit můžeš. Co brát vyloženě musíš nutně, tak brát, co jde postupně vysadit, vysadit.
Držím ti palce.
Ps: U mě myslím chápeš, že se ti nesnažím ubližovat, urážet tě, nebo "šikanovat" (upřímně, takové sračky jdou zcela mimo můj rámec uvažování a chování).
Můj pečovatelsko-ochranitelský syndrom u určitého typu žen vyloženě trpí, když vidím, jak se točí v začarovaných kruzích, ničí se a ještě se v tom rochní.
Ty to tak nějak chceš řešit, ale zároven se zoufale držíš těch dosavadních neúspěšných postupů. Podobně jako Anče, ale s tou už jsem to vzdal.
A obě hledáte záchranu u AI. Tedy u rad moudrých ajtáků, kteří většinou nezvládají svůj život a sami sebe ještě víc než vy.
Pps: Budu se snažit dále nic nepsat.
